Růžičku v Chabarovsku zranil spoluhráč: Mohl jsem si zlomit obratel!

Operace v Rusku? O tom nechtěl pětadvacetiletý útočník Martin Růžička, který v létě odešel z mistrovského Třince na roční hostování do Chabarovsku, ani slyšet. S pochroumaným ramenem se od čínských hranic radši vydal na strastiplnou cestu do Olomouce za specialistou Radomírem Holibkou. „Bylo to strašný! Na operaci jsem se vysloveně těšil,“ říká rekordman uplynulého play off extraligy. „Ale musel jsem to skousnout. Pro moji budoucnost je lepší, aby mě operoval doktor, kterému opravdu věřím.“

Co se vlastně na tréninku stalo?
„Nacvičovali jsme systém pět na pět ve třetině. Trenér nahodil puk do rohu, jel jsem za ním. Za mnou byl obránce, který do mě po odehrání puku strčil, nebo dal krosček, to přesně nevím. Každopádně jsem ztratil balanc a narazil na mantinel. Hlavou jsem ještě stačil uhnout, ale rameno jsem tam nechal.“

To byla taková rána, nebo jste náraz nečekal?
„Abych řekl pravdu, byl jsem trošičku povolený. Myslel jsem, že nás trenér nechá nejdřív rozehrát a pak budeme hrát naplno. To byla asi chyba. Hlavně jsem ale blbě spadnul, hlavou jsem letěl přímo na mantinel, celou vahou těla to pak schytalo rameno. Kdybych na poslední chvíli hlavou neuhnul, klidně jsem si mohl zlomit obratel!“

Nadával jste?
„Ne. Hned jsem se zvednul, byl jsem trošku v šoku. Během vteřiny jsem věděl, že to není dobrý, protože jsem s rukou nemohl vůbec hnout. Rameno mi vypadlo, klíční kost vylétla úplně nahoru. Hned jsem hlásil, že s tím budeme muset do nemocnice. Myslím, že to nebylo vykloubené. Jen se utrhly vazy.“

Na spoluhráče jste musel být po takovém zákroku hodně naštvaný, ne?
„Tohle se bohužel stává, hokej je kontaktní sport. Může se vám to stát v zápase i při tréninku... V Rusku se evidentně bojuje o pozice tvrdě.“

Operaci jste si okamžitě domluvil s doktorem Holibkou v Olomouci, to jste neměl důvěru v umění chabarovských lékařů?
„Abych řekl pravdu... (nedokončí) Když se mi to na tréninku stalo, vezli mě do nemocnice v Chabarovsku na rentgen a moc dobrý pocit jsem z toho neměl. Budova s rentgenem a první pomocí, byla...jak to říct? No strašná. Sice jsme se pak přesunuli za nějakým hlavním ortopedem do jiné budovy, kde už to všechno vypadalo na úrovni a v pohodě... Ale pan Holibka je zkušený a uznávaný lékař. Hned mě napadlo, že chci na operaci domů. Navíc mi říkal, že mají nějakou novou metodu, kterou teď dělají ramena, tak jsem chtěl za ním. Bál jsem se, jestli mi to v klubu vůbec dovolí, ale vyšli mi vstříc. Za to jim musím poděkovat.“

Diagnóza byla v Rusku i doma stejná?
„To jo, diagnóza byla úplně stejná, jakou mi řekl pan Holibka. Jenom mi v Rusku říkali, že by mi do ramene při operaci dali dráty, které by mi za měsíc vytáhli. Což je jedna metoda. Náš doktor mi ale po telefonu říkal, že má novou metodu, která se dělá v Německu a nějakou chvíli už i u nás. Že tam vůbec dráty dávat nemusí. Že to s dráty ani stejně tak dobře nesroste a musíte pak znovu na další operaci, aby se vytáhly. Kdežto on udělá jednu operaci a mám klid.“

To mi připomíná scénu ze seriálu Nemocnice na kraji města. Když operovali hokejistu Rezka, tak se Sova s Blažejem taky nemohli shodnout, jestli do lokte „vpálit“ dráty nebo ne...
„Počkejte, to neznám, jak to s ním dopadlo?“

No... Na nohy se pak hokejista postavil.
„Tak to je důležitý. (usmívá se) Alespoň že tak.“

Nedovedu si představit, jak jste s pochroumaným ramenem z Chabarovsku cestoval. Zranil jste se v úterý a v Olomouci vás operovali ve čtvrtek...
„To bylo strašný! Byly to dva hodně krušné dny, než jsem se dostal na stůl. Já se na tu operaci vysloveně těšil. Ale musel jsem to skousnout. Pro moji budoucnost je lepší, aby mě operoval doktor, kterému opravdu věřím.“

Rameno jste měl do té doby jen zafixované?
„Zafixované a byl jsem pod práškama. Rameno vůbec nedrželo, jako by mi mělo každou chvíli upadnout. Cestoval jsem dvanáct hodin, příjemné to nebylo.“

Doprovázel vás někdo?
„Jo, byl se mnou jeden člověk. Něco jako vedoucí mužstva, řekl bych. Určitě měl instrukce, co dělat, kdyby to se mnou seklo. Počkal si na operaci, promluvil s doktorem, vzal si rentgeny a v pátek se zase vracel.“

Operace proběhla v pohodě?
„Co jsem se bavil s doktorem, tak to dopadlo dobře. Ukazoval mi i rentgen po operaci, tak doufám, že to bude dobrý.“

Dá se laicky říct, co bylo třeba udělat?
„Přetrhaly se tam nějaké vazy a nedržela mi klíční kost, jak by měla. Potřebovali sešít vazy a připevnit klíční kost k pouzdru.“

Jaký je odhad na délku léčby?
„Zhruba šest až osm týdnů. Každý člověk to jinak snáší. Někomu to může trvat pět týdnů, někomu devět. Budu se snažit co nejrychleji vrátit, ale nechci to uspěchat. Rameno je v hokeji hodně vytěžovaný. Dám do rehabilitace všechno, ale s rozumem. Až si budu stoprocentně věřit, že můžu hrát, tak půjdu.“

Nebudou na vás Rusové tlačit? Přišel jste jako lídr týmu a výsledky měly stát především na vaší formaci s krajany Vránou a Petružálkem.
„Věřím, že budou vstřícní a pochopí, že tohle je otázka budoucnosti. I já bych samozřejmě chtěl hrát co nejdřív, hokej mi už teď chybí. Ale kdybych to uspěchal, mohlo by se mi to za měsíc stát znovu. A to by nebylo dobrý.“

Na rehabilitaci se vracíte do Chabarovsku?
„Do Ruska bych měl letět, až budu připravený jít na led. I za tohle lidem z klubu děkuju, opravdu mi s tím hodně vyšli vstříc.“