Radulov o Češích: Nesnáším je, ale jen na ledě!

Tak jak je to s tím jeho odporem k českým hráčům? Ono se spíš zdá, že když Alexander Radulov hraje, nenávidí úplně všechny protivníky bez rozdílu. „Taky že jo. Na ledě je totiž úplně jedno, proti komu hrajete. Ať jsou to Češi nebo kdokoliv jiný. Hokej musíte brát vážně, neexistují tam přátelé,“ vysvětluje pětadvacetiletý útočník, který o víkendu hrál s Ufou v Česku.

Taková je tedy vaše filozofie? Proto je váš styl tak jedinečný?
„Rozhodně. Jde o to, chci vždycky vyhrát. Nesnáším prohry, v ničem. Ať je to trénink, příprava, nebo třeba videohra, stejně nenávidím, když mě někdo porazí. Nezajímá mě, proti komu hraju, vždycky chci být první. Proto je moje hra plná energie a vášně. Je to můj styl, něco, co mě asi dělá výjimečným. Vím, že někteří kluci hrají jinak a vyhovuje jim to, jenže já prostě chci vlézt na led a dát do toho všechno, co můžu. Tak to mám rád. Chci být tvrdý, hodně střílet, zapojovat se do kombinace, vracet se do obrany, bít se za spoluhráče. Takový prostě jsem.“

Kde na to všechno berete energii? Vypadáte, jako byste jí měl nevyčerpatelné zásoby?
(usměje se) „Já na tom nevidím nic zvláštního. Zkrátka se snažím být pořádně připravený na každý zápas. Takhle jsem se holt narodil. (další úsměv) Takový energický. Ale nemyslete si, i mně někdy dojde šťáva. Taky se někdy necítím dobře.“

Jak to vypadá? To si neumím představit.
„Možná to poznáte tak, že pak nehraju tu svoji hru. I já jsem jenom člověk, taky bývám unavený. Když se to stane, musím hrát trochu jinak, protože i tak chci pomáhat svému týmu k vítězství. Hlavně, nikdy, ani na chvíli nic nevzdávám a fanoušci to mají rádi. A mělo by to ale tak být u všech. Nemyslím si, že existuje nějaký hokejista nebo profesionální sportovec, kterému je jedno, jestli prohraje. Možná to něŽivel. kdo nedává tak najevo jako já, ale podle mě to mají všichni stejné.“

Spoluhráč Jakub Klepiš o vás prohlásil, že si snad doma musíte strkat prsty do elektriky
(rozesměje se) „Jasně, on takhle pořád vtipkuje. S ním je sranda pořád. Bydlíme totiž přímo nad sebou, já ve třetím a on ve čtvrtém patře, takže jsme spolu minulou sezonu strávili opravdu hodně času. Hráli jsme třeba videohry Ať o mně klidně vypráví podobné věci, je to vážně dobrý kluk. A mimochodem, nezapomeňte, jaký si nechal v posledním play off narůst roztomilý knírek. To aby si nemyslel, že mu tohle jen tak projde! (dál se směje) Výborný je i Bláto. (Miroslav Blaťák) Je dobře, že máme takovou partu, že si ze sebe takhle můžeme střílet. Nezáleží na tom, jestli to jsou Češi, nebo kdokoliv jiný. Všichni jsme kamarádi.“

Jednou jste ale řekl, že nemáte Čechy rád
(skočí do řeči) „Ne, ne, ne. To není takhle, jak říkáte. Prostě jsou určití lidé, třeba i Rusové, které ne, že nemám rád, ale prostě se s nimi nemusím vídat. To je lidské. Já taky nemusím každému sedět, to je v pohodě. Jsme přece svobodní lidé. V tu dobu, kterou jste připomněl, jsem měl nějaké problémy hlavně s (Janem) Markem. On je dobrý hráč, to zdůrazňuju, moc dobrý hráč. Nevím, jaký je člověk, ale jako hokejista je výtečný. To rozhodně.“

A proč mu tedy nedáte ve vzájemných zápasech oddechnout? V tom není nic osobního?
„Nechtějte po mně říkat tohle do novin. To není korektní. Co se děje při hře, je jedna věc, v civilu jsem se s ním ale nikdy neseznámil. Nemůžu o něm říkat špatné věci, když ho jako člověka neznám. Ale když budeme brát jenom dění na ledě, tam říkám: Ano, nemám ho rád. Stejně jako nemám rád, když hraju proti Čechům. Z jediného důvodu. Protože jsou dobří. Zároveň je to pro mě ale vždycky výzva. Chápete? To není o tom, že nemám rád české lidi. Já jen vím, že mě s českými hokejisty pokaždé čeká hodně těžký zápas. Vím, že do toho budu muset dát sto, sto dvacet procent, všechno, co mám, abych je porazil. Nemám je rád jako soupeře, ale zároveň mě souboje s nimi hrozně baví.“

Rozumím. Pro české fanoušky ale stejně zůstanete tím Radulovem, který vždycky šije do Marka.
„Ale jo! Vždyť o tom je přece hokej. On třeba udělá nějaký nefér zákrok, nebo já udělám to samé, posekáme se a už to jede. Lidé tohle milují, takže proč ne?“ (usměje se)

Pravda, sám Marek ocenil, že jste si po letošním finále KHL potřásli rukama, i když to bylo zase vyhecované.
„Jistě, tak to má být. Co se děje na ledě, to ať tam zůstane. Hokej je hra chlapů, kteří nechtějí prohrát. V tomhle jsme s Markem určitě stejní, takže do toho jdeme od podlahy, protože nám je jasné, že když pro vítězství neuděláme všechno, může se na konci radovat náš soupeř. Ale když zápas skončí, podáte si ruce, pochválíte se, že to byla dobrá práce. Vždyť nám oběma jde o stejnou věc, respektujeme se. O tom to je.“ Alexander Radulov drží \\"za flígr\\" Jakuba Voráčka • EPA

Je ještě jedno téma, o kterém se zřejmě nerad bavíte, musím se ale zeptat: Jak to vypadá s vaším případným návratem do NHL?
„Nezatracuju ji, ale tuhle sezonu chci určitě zůstat v Rusku, kde mám ještě rok smlouvu. Chci ji odehrát co nejlíp a pak uvidím. Zvážím možnosti, které přede mnou budou, sednu si s agentem, s rodinou a rozhodnu se. Teď vám ale vážně upřímně nemůžu říct, co bude. Nebylo by správné vyhlašovat, že se chci vrátit, ani že za každou cenu zůstanu. Jestli vůbec budu dost dobrý“

Nashville o vás prý ale stále stojí, je to tak?
„To ano. Jenže víte, jak to tehdy bylo, když jsem odešel i přes podepsanou smlouvu. Způsobilo to hodně zlé krve mezi NHL a KHL. Už je to ale za mnou, nerad se o tom bavím. S Nashvillem jsme s agentem dál ve spojení, mluvil jsem přímo i s Davidem Poillem. (generální manažer) Říkají: ,Jestli se chceš vrátit, pojď. Pak uvidíme, co s tím.‘ Ale jak už jsem řekl, budu to řešit až za rok.“

Hrají v tom roli peníze? V KHL si vyděláte miliony, v NHL byste musel dokončit svou nováčkovskou smlouvu na devět set tisíc dolarů.
„Upřímně, o penězích to je taky, ale zase na druhou stranu, když stoupnete na led, nepřemýšlíte o tom, kolik berete. Jdete prostě hrát. Vzpomínám, že jako kluk, jsem vůbec neměl tušení, že se budu hokejem živit. Uvědomuju si, jak jsme my hokejisté šťastní lidé, kteří jsou placení za svůj koníček. Ano, peníze jsou dobré, ale není to jenom o nich. Je to hlavně o tom, kde se cítíte dobře.“

Zatím tedy zůstáváte v KHL. Jaká bude tahle soutěž po třech letech bez Jaromíra Jágra?
„Zase se nám vrátil Kovaljov a pár dalších Není pochyb o tom, že Jágr je legenda. Výtečný hráč a skvělý člověk, jak jsem ho trochu stačil poznat. Hokejově jsme ztratili výjimečného hokejistu, ale přivedli jsme zpátky dva tři, kteří sice možná nejsou tak hvězdní jako on, ale pořád jsou výborní.“

A hlavně, zatím stále zůstáváte v KHL vy.
„No jo, jenže to bych musel makat asi dvacetkrát tolik, možná víc, abych byl jako Jágr.“ (směje se)