Roman Horák vletěl do NHL, jen ještě neví, jak má slavit góly

Čeští mladíci nejsou za mořem zrovna v kurzu. Přednost dostávají hlavně jejich švédští a ruští vrstevníci. Našinci se neprosazují skoro vůbec. Ovšem Roman Horák je výjimkou a velkým příslibem příštích let. Jeho kousky už v zámoří vysílali mezi událostmi dne. „Měl by ale zlepšit oslavu gólu. Salutuje jako Jaromír Jágr,“ dobíral si ho spoluhráč Alex Tanguay.

Do sestavy jste proklouzl hned napoprvé, krátce po sobě dal dva góly a připsal si v utkání po dvou bodech. To je docela slibný start, ne?
„Dvakrát mi to vyšlo. Snad přijdou další takové zápasy. Měl jsem taky docela štěstí. Udělat v každém zápase dva body se nemůže povést vždycky. To by dokázali hráči, co se jmenují Sidney Crosby nebo Wayne Gretzky.“

Třeba až nastřílíte víc gólů, dopilujete taky oslavný rituál, o němž mluvili vaši spoluhráči...
„Kluci si dělali srandu, že jsem po gólu políbil prsty jako Jarda Jágr. Reakce byla spontánní. Bezděky jsem nadzvedl helmu a vypadalo to, že přikládám ruku k puse. Běžně tohle nedělám. Budu muset asi něco vymyslet...“

Jinak se k vám hvězdy týmu chovají shovívavě?
„Jo, všichni jsou výborní. Vzali mě mezi sebe, i když jsem třeba o dost mladší než oni, pomáhají mi. Radí, co a jak. Hodně se snažím učit od Olliho Jokinena. Je jedním z nejlepších centrů, který v týmu byl. A taky od Brendana Morrisona.“

Toho před lety přivedl Patrik Eliáš do Česka. Vzpomněl si na to?
„Říkal, že byl chvilku v Pardubicích. Líbilo se mu tam. Neměl v NHL smlouvu. Pak se vrátil.“

Za Calgary jste si už zahrál i v první formaci s Jaromem Iginlou a Alexem Tanguayem. Co tomu předcházelo?
„V posledních zápasech se svlékalo sedm beků a jen jedenáct útočníků. Tím, že jeden chyběl, jsme se jako centři víc točili a já si dost zahrál. Taky mi pomohlo, že jsem dal nějaké góly. Ale zatím mám za sebou jen osm zápasů.“

V bodování týmu jste ovšem dokonce nad kapitánem Iginlou. Jaký to je pocit?
(směje se) „Dobrý. Ale na druhou stranu pořád říkám, že sezona se teprve rozjela a bude se hodnotit po konci. Kdykoli mě můžou poslat na farmu. Je mi dvacet a nevztahuje se na mě opatření jako na osmnáctileté kluky z kanadských juniorek, kteří po devíti zápasech buď zůstanou, nebo se vrátí.“

Překvapilo vás, že jste se do týmu prosadil tak brzy?
„Počítal jsem s tím, že začnu na farmě a pak se uvidí. Najednou se mi povedlo postoupit hned z kempu. Asi bylo dobře, že jsem na nic nemyslel a předváděl pořád svůj hokej. Nezabýval jsem se tím, jestli skončím ve Flames, nebo dole. Nebyl jsem nervózní a klaplo to.“

Cítil jste od začátku, že máte šanci?
„Na začátku kempu nám řekli, že nikomu předem nezavírají dveře. Přišly přípravné zápasy, sestava se oklešťovala, ale já hrál dál, pořád jsem zůstával. Nakonec se mi povedlo tým udělat.“

Víc v oblibě jsou teď mladíci zejména ze Švédska. Do Calgary jste přišel poté, co obránce Tim Erixon odmítl s Calgary podepsat smlouvu a výměnou putoval do New York Rangers, jimž jste patřil předtím. Měl byste to tam složitější?
„Všude je obtížné se prosadit. Těžko říct. Ale teď hraju NHL a předtím jsem šanci nedostal. Je pravda, že se naše generace moc neprosazuje. Švédové nebo Rusové jsou víc vpředu.“

Předtím jste hrál WHL, takže skauti Calgary to měli blíž a mohl jste jim být víc na očích. To vám taky pomohlo?
„Zmapovaného mě měli dost. V lajně se mnou navíc hrál Ryan Howse, což je kluk, kterého draftovali ze třetího kola ve stejném roce jako Rangers mě. Každý klub pak svoje hráče sleduje, já s ním hrál dva roky, takže mě viděli často.“

Byl to pak velký skok z juniorů do NHL?
„Hokej je v NHL rychlejší, tvrdší, hráči jsou zkušení. Na juniory v Kanadě taky chodí dost lidí, ale pořád je to tak pět, deset tisíc. Na NHL přijde v Calgary dvacet tisíc. Taky pozornost médií, televize a novinářů je úplně jiná. Jsou na každém tréninku i zápase. Pořád se na něco ptají.“

Netřásla se vám kolena, když jste nastoupil poprvé?
„Trochu jo, ale byl jsem hlavně nadšený, že můžu hrát.“

Co tomu říkal váš otec, který byl sám špičkový hokejista?
„No, byl šťastný. Když jsem dal gól, říkal, že je na mě hrdý. Taky povídal, že možnost být tady jako já nikdy neměl. Každoročně mi opakoval: ‚Letos už budeš hrát NHL.‘ Když mě pak viděl, bylo to pěkný.“

V Calgary jste jediný Čech. Necítíte se sám?
„Už jsem si zvykl. Žiju v Kanadě od osmnácti a první rok jsem byl taky sám. Bydlím na hotelu s dalším nováčkem Derekem Smithem. Občas spolu někam zajdeme, máme půjčené auto. Zatím Calgary moc neznám a objevuji, co tady je. Ostatní kluci už mají rodiny, svůj život. Jsou ovšem v pohodě. Dost času trávíme spolu. Buď se hraje, nebo jsme na cestách.“

Nováčkovskou večeři už máte za sebou?
„Ještě neproběhla, ale už se blíží. Asi ji budu muset platit... (usmívá se) Ale je tady ještě Derek Smith. Tomu je šestadvacet, ovšem v týmu je taky nový. Tak se podělíme.“