Bývalý kapitán hokejové reprezentace Jelínek: Dělám správce a trestám
Do ciziny směl zamířit až ve zralém věku, NHL zkusil za peníze, za jaké by se tam dnešní hvězdy nesklouzly, KHL ještě nebyla. Tomáš Jelínek zářil v době, kdy se hokejem nemohl zajistit pro zbytek života. A tak dál pracuje, dělá správce ve sportovním areálu v Praze na Františku. Zvládá všechno, od úpravy ledu po úklid. Bývalý kapitán reprezentace je činný i v extraligové disciplinárce.
V NHL strávil pouze rok. Delší kariéru, která by mu přinesla i peníze na zbytek života, mu zhatilo zranění. "V kempu před další sezonou jsem si utrhl křížový vaz, pak meniskus, zbývající dva roky mi vyplatili," vzpomíná Petr Jelínek na krátké angažmá v Ottawě.
Nešlo však o závratné částky. "Za podpis jsem tehdy dostal deset tisíc kanadských dolarů. Dneska jim dají dvacetkrát tolik, já tolik neměl za celý rok. Ale nestěžuju si," říká smířeně 51letý bývalý kapitán hokejové reprezentace.
U svého milovaného sportu zkoušel zůstat i po konci kariéry, pro Calgary hledal mladé talenty. "Měl jsem na starost Čechy a Slovensko. Za osm let, co jsem tam byl, draftovalo Calgary jen Cetkovského a Hájka, beka z Chomutova. Zlom nastal, když sestoupila osmnáctka. Po osmi letech jsem skončil," rekapituluje další hořký konec v zámoří.
Chtěl zkusit pracovat jako skaut jinde, jenže ho provázela neúspěšná pověst. "Když se podívali, kolik se tam dostalo Čechů, bylo vyřízeno. Navíc jakmile nejste přímo tam, nikam se nedostanete."
Na stadiony tak začal chodit pozorovat své dva syny. "Ten starší skončil, pracuje v bankovnictví a je na tom dobře. U Petra se v deváté třídě rozhodovalo, jestli bude hrát, nebo ne, byl obtloustlý, ale nakonec si ho ve Slavii nechali, on se vytáhnul a stal se z něj extraligový hokejista," těší ho.
Jenže než se mladší Petr dostal až do nejvyšší soutěže, přinesl svému otci hrůzný zážitek. "Na turnaji dvacítek v Ťumeni ho Rusák poslal hlavou do mantinelu. Tým letěl přímo do Prahy, žádná fixace, lehátko, nic. Já netušil, co mu je, když jsem ho vezl z letiště, na prvním výmolu zařval bolestí. Šinuli jsme se do nemocnice, kdybych jel rychle a padl do díry, mohl ochrnout od krku dolů," popisuje Jelínek.
"Přišel jsem pak na svaz a (šéf mládeže) Petr Míšek povídá: Tak co mladej, už ten krk rozhýbal? Co předvedli, za to bych je nechal zavřít. Ale dopadlo to dobře. Po půl roce se Petr vrátil, i když já nebyl šťastný, protože jsem se o něj bál," šokovala ho reakce funkcionářů.
Znovu by stejnou cestu pro svého syna nezvolil. A tuplem ne v dnešní době. „Všichni rodiče vidí za vzor Jardu Jágra a myslí si, že ti kluci to budou hrát. Kdybych měl další děti, na hokej je nedám. To není výchova talentů, stal se z toho marketing.
Našetřeno nemá. Tak musí podle svých slov pracovat jako normální člověk. Pracoval jako správce zimního stadionu v Praze na Lužinách, poté přešel do sportovního areálu Na Františku. „Aspoň mám dobrého šéfa. (směje se) Dělám totiž úplně všechno. Otevřeno je denně 363 dní v roce. Pomáhá mi manželka, na odpoledne chodí můj táta. Ještě někoho k ruce bych potřeboval.“
