Zahrát si hokej v Americe a v Rusku není samo o sobě nijak neobvyklé. Co už může překvapit, je, že toho dosáhla žena. Kapitánka české reprezentace Alena Polenská se hokejem živí v Petrohradu, odkud si odskočila na mistrovství světa divize I skupiny A do Přerova, ze kterého postoupily do baráže o elitní skupinu. Hrdě nosí dres, jehož repliku lze dokonce najít v hokejové Síni slávy v Torontu.
Se svým angažmá v Petrohradu je Alena Polenská (23) jednou z průkopnic v několika ohledech. Zažívá vzestup ruské hokejové soutěže, která by se jednou chtěla rozrůst po vzoru KHL, a zároveň je jednou z prvních českých profesionálních hráček.
„Je zajímavé v různých zemích vidět, kolik úsilí se ženskému hokeji věnuje. V Česku jsem nevěděla, že nějaká liga existuje. V cizině se do toho investuje. Doufám, že se tak jednou stane i u nás,“ říká opora národního týmu.
Platí i v ženském hokeji, že se do Ruska chodí pro peníze?
„Neřekla bych, že to je jediný důvod. Nicméně prachy tam jsou. Chodí tam hodně cizinců, letos tedy byl strop dvě cizinky plus brankářka na tým, ale vloni bylo povoleno víc zahraničních posil. Tím se liga zlepšuje.“
Má ambice být jako KHL i s přesahem do dalších zemí?
„Zatím ji hraje jedenáct týmů, dva byly letos nové. Příští rok se asi jeden rozpadne, ale další mají přibývat. Do pěti let z toho chtějí udělat ženskou obdobu KHL, expandovat i do Běloruska a tak.“
Jak si vede váš Petrohrad?
„Ještě hrajeme, zbývá nám několik utkání a zrovna během mistrovství světa vynecháme (vedle Polenské hraje v Petrohradu ještě další reprezentantka Aneta Tejralová) čtyři z nich, což je docela problém. Mrzí mě to, protože jeden z těch zápasů máme s nejlepším týmem tabulky, na který jsem se těšila.“
Platí pro vás, že reprezentace je víc než klubová soutěž?
„Ve smlouvách máme, že nás klub musí na akci pustit. Nejlepší by bylo naklonovat se a být na obou akcích, nebo aby se liga posunula, v což jsme doufaly. Nestalo se. Vrcholem sezony měl být ten zápas proti nejlepšímu týmu. Teď je vrcholem mistrovství světa.“
Večerka v deset
Jsou i šéfové ženského hokeje v Rusku nároční? Chodíte na koberečky?
„To se chodí všude. Záleží, jak si člověk vede, jestli na kobereček musí nebo nemusí. My jsme v polovině tabulky, to byl cíl, takže je spokojenost. Na tréninku je vyžadovaná naprostá profesionalita, máme pokuty za pozdní příchody, večerky. Neumím si představit, že by chlapi měli mít večerku v deset.“
Musíte taky na pověstnou ruskou bázu?
„Bavili jsme se o tom, jestli by to pro nás bylo dobré. Nakonec ji nemáme. Doma je normální režim, tedy ráno sraz, rozbruslení a pak zápas, venku bydlíme pohromadě v hotelu.“
Ve které zemi, kterými jste prošla, se bere ženský hokej vážněji?
„Amerika i Rusko jsou velké země, ve kterých jsem potkala hodně lidí, kteří vůbec nevěděli, že ženský hokej je. V Petrohradu jsme nový tým. Tam se kdekdo diví, že je tam hokej naše práce. Rusko se snaží Ameriku dohnat, bere to prestižně, věnuje tomu čas i peníze. V Americe je ale holek pořád víc. Hromada týmů, věkové kategorie, množství soutěží. Tam je náš hokej prestižnější.“
A když řeknete v Česku, že se živíte hokejem?
„Holky v mém okolí to vědí. Ostatní si myslí, že to není možný, to je první reakce. Druhá bývá, že to je super. A třetí, že mám super život. I v Americe mi říkali, že to mám skvělý, že studuju zadarmo a ještě hraju. Ono to má dvě strany. Člověk tam na zimáku stráví pět šest hodin, pak musí do školy, já jsem k tomu i pracovala. To už je náročné.“
Máte kolem sebe pozitivní reakce, když řeknete, že jste hokejistka?
„Většinou ano, i když častější je údiv. Ženská nemůže hrát hokej do čtyřiceti, pouze v Rusku jedna taková je, byla i na olympiádě. Když si teď můžu vydělat peníze koníčkem, kterému jsem obětovala hodně času, proč ne.“
Potkáváte se v Petrohradu s českými hráči KHL?
„Vím, že tam hraje brankář Salák. Náš bývalý generální manažer je s ním v blízkém kontaktu, dal nám na něho číslo. S tím, že Salák chce zajít na oběd nebo na večeři. Bohužel se míjíme. Buď jsme na zápasech my, nebo on, nesešli jsme se.“
Domlouváte se i s Romanem Červenkou?
„O něm víme, ale neměli jsme na něho číslo. Saláka jsem potkala na Zlaté hokejce, kde zrovna oznámil, že jde do Ruska. Ptám se: kam jdeš, a on že Petrohrad. A já na to, že já taky. On je super kluk, milej.“
Brečela jsem, když mi brali hokejku
Pokud to nevyjde s obědem s hokejisty, ještě je v Petrohradu fotbal.
„Je tam populární. Já se ale o něj moc nezajímám.“
Kdy jste vlastně začala s hokejem?
„Na led jsem vstoupila v jednom roce, hrát jsem začala pár let poté.“
Za zděšení rodičů, jak je to u děvčat běžné?
„Mám o tři roky staršího bráchu, kterého naši brali na stadion a mě brali s sebou. S tím, že se naučím bruslit, ale hokej by si nepřáli, abych hrála. Já jsem začala brát bráchovi hokejku a strašně jsem brečela, když jsem mu ji měla vracet. Časem mi koupili moji vlastní. Rádi ale moc nebyli. Aby hokej hrála holka, to přece není normální.“
Navíc v chlapeckých soutěžích, jimiž prošly snad všechny reprezentantky.
„Je to tak lepší. Kluci jsou rychlejší, silnější. Holku to donutí buď být stejně silná jako oni, nebo chytřejší.“
Dělá děvčatům problém velké hřiště, když nejsou tak fyzicky vybavené?
„Není v tom problém. Hrajeme na stejných hřištích jako chlapi. V Rusku máme jedno hodně široké a kratší, je to spíš takový čtverec a taky je to v pohodě. Spíš přechod na menší byl zajímavý. V patnácti jsme dělali nějaké cvičení a já narážela do mantinelu, jak jsem byla zvyklá, že mám ještě metr z každé strany navíc.“
Ženská se musí prosadit bez kvót
Jste pro zavedení ženských kvót ve společnosti?
„Kdysi jsem si myslela, že jsou super. Teď to vidím tak, že jsou práce, na které jsou lepší ženské, a jiné zas vhodnější pro chlapy. Rozhodně by nikdo neměl být potlačovaný kvůli rase nebo pohlaví, ale ani není dobré pro společnost, aby rozdělení bylo všude padesát na padesát. Pokud něco, žena by měla mít možnost. Pokud na to má a dokáže být lepší než muž, proč ne.“
Třeba hokejistky.
„V hokeji musí být holka stoprocentně lepší než kluk, aby si ji nechali. Přece vypadá špatně, aby holka dostala přednost. Aby se udržela, musí být lepší. Pokud jsou stejní, proč nechávat v týmu holku, když můžu mít stejného kluka? Holka se musí hodně snažit.“
Brečela jste v chlapeckých týmech?
„Nikdy, vůbec. Mě to hrozně bavilo. Vždycky s nimi byla navíc sranda.“
Co vás nejvíce v hokeji motivuje? Vyrovnat se chlapům?
„Raději se vyrovnat nejlepším ženám. V tomhle věku se mužům rovnat nedá. Oni začínali v jiných podmínkách, my jsme teprve ve vývoji. Snažíme se dohnat nejlepší ženské týmy. Narozdíl od mužů máme hodně jiné finanční podmínky, zázemí, možnosti.“
