Když před nočními tréninky v Kladně viděl, jak amatérští hráči mučí tělo a led kvapně opouští až před dotírající rolbou, srovnával to s tím, co pozoroval při trénincích kladenských Rytířů.
„Málokdo si přidával. Přijde mi, že je to u nás móda. Každý si nějak odjezdí tu hodinku a zmizí,“ vypíchne Jaromír Jágr v rozhovoru pro deník Sport jeden z hlavních důvodů, proč se podle něj jeho tým potácí na jedenáctém místě v první lize. A vysvětluje i to, proč se do řízení klubu vrací jeho otec.
Rozladěný. A to pořádně. Kladenská legenda s nevolí pozoruje dění v mateřském oddílu, který vlastní. „Chápu, že je těžké hrát tolik zápasů venku. Není to sranda, to dobře vím. Ale nemůžeme se na to vymlouvat. Celkově jsem zklamaný,“ tvrdí 42letý útočník New Jersey. Zároveň lehce poupravuje výroky svého otce, Jaromíra Jágra staršího, který hovořil pro web vasekladno.cz.
Váš otec naznačil hlavně to, že svou práci dobře neodvedl Martin Vejvoda, odstupující sportovní manažer...
„Úplně vidím tátu, jak s tím novinářem mluvil. Normálně se bavili, vůbec mu nedošlo, co z toho mohlo vzniknout. Nemá s těmi rozhovory až takové zkušenosti, proto mě mrzí, co z toho vzešlo... Pokud jde o Martina Vejvodu, odvedl v klubu výbornou práci. Musím se ho zastat, protože neměl takové pravomoci, jaké by si představoval.“
Než něco rozsekl, musel stejně „bombardovat“ vás.
„Je to tak. V žádném případě neházím vinu na něj, byl jsem to já, kdo je zodpovědný za podobu kádru. Toho se určitě nezříkám. On měl svázané ruce, hlavně z ekonomického hlediska. Nikdy jsem nechtěl nikoho neadekvátně přeplácet. Takže s Martinem to nemá nic společného.“
On někoho vyhlédl, ale finanční stránka byla problémem. Proč zatím nedošlo k většímu posílení?
„Každý hlásí, že se musí posílit, posílit... Jo, to je sice hezké, ale když chcete nějakého dobrého hráče, bude to stát 200 až 300 tisíc měsíčně. A to si nemyslím, že je na první ligu adekvátní plat. Kde na to vezmeme? Nechci, aby to dopadlo tak, že podepíšeme spoustu hráčů, ale v půlce sezony zjistíme, že nemáme na výplaty. Což je v českém hokej známý jev... Je třeba si taky uvědomit, že jsme přišli o spoustu peněz na sponzorech kvůli pádu z extraligy... Nikomu se nechce přijít, že by hrál za dvacet tisíc. Realita je, bohužel, jiná.“
A vy razíte trend, že nechcete nikoho přeplácet.
„Je to ale těžké, protože málokdo se hrne do první ligy. Takže něco se jim dát musí. Nebo jsme to mohli dělat tak jako některé ostatní týmy, že dělají farmu někomu z extraligy. Když mají nahoře přebytek hráčů, někoho pošlou dolů, ale platí ho dál. Takže ta prvoligová mužstva na tom vydělají, dá se říct, že mají hráče zadarmo. A oni bojují o to, aby dostali místo zpátky v extralize, takže se mohou přetrhnout... Na poměry první ligy jsou to navíc dost kvalitní hráči, což je znát. Jenže já jsem rozhodně nechtěl nikomu dělat farmu! Ani nevím, komu by to bylo možné, tady v okolí žádný klub není.“
Váš otec navíc narážel i na to, že práce s mládeží není taková, jaká by měla být. Jaká je realita?
„No, to je další věc... Jako syn tátu respektuju, ale některé věci prostě nevidím jako on. Každý umí nadávat, ale není to jednoduché.“
A co tedy ta mládež?
„Myslím si, že jsme udělali velký kus práce. Jako jediný klub stále držíme dva týmy - Rytíře a PZ. Jsme sice omezení časem na ledě, ale jinak zase máme nejvíc dětí v republice. A to, že se ti mladí nedokážou prosadit, bych hned neházel jenom na klub nebo trenéry. Ať si tu hlavní zodpovědnost na sebe vezmou přímo mladí!“
Jak to přesně myslíte?
„To, že jdeš jednou denně na hodinu na led, z tebe neudělá hráče, který by mohl pokukovat po áčku. V žádném případě! A v tomto ohledu není až takový rozdíl, jestli máš super trenéra, nebo ne. Nikdo mi nevymluví, že v téhle věkové kategorii ta pozice kouče není tím rozhodujícím momentem. Tím je to, jestli ten hráč dělá něco navíc. Jestli se ten kluk uchytí v lize, nebo ne, záleží jenom na něm! (zvýší hlas) Prostě si musí uvědomit, že je třeba, aby víc makali. Doma, individuálně. Jinak z nich nic nebude. Musí makat jako naše generace, když jsme vyrůstali. Protože hodina na ledě ti prostě nic nedá, a to můžeš mít super trenéra, jako je třeba Vláďa Růžička. To samo o sobě nestačí!“
Takže tímto vyzýváte dorostence a juniory, aby se nad sebou zamysleli?
„Je smutné, že my jsme tým, který si chce zakládat na odchovancích. Což oni moc dobře vědí. Jenže ať si sami odpovědí na to, jestli tomu dávají sto procent. Hele, řeknu ti upřímně, že bych byl nejšťastnější na světě, kdybych mohl vzít ty naše mladý a nechat je hrát! Nic bych nemusel řešit a mohl bych říct - hele, to jsou Kladeňáci, dostávají přednost před ostatními. Ty dveře jsou pro naše kluky otevřené jako nikdy. Ale mrzí mě, že nedokážou šlápnout a makat sami na sobě tak, aby toho využili... Tohle mě strašně štve a mrzí. Oni si ani neuvědomují, jakou mají šanci. Takovou nikdy neměli, za nás se dostal z juniorů nahoru někdo jednou za tři čtyři roky. A to ještě musel být supertalent. A teď kdokoliv umí bruslit, má šanci hrát. Ale i tohle je jim málo! (rozmrzele) Štve mě, že to nevyužijí... Takže bych je rád vyzval, aby se probudili a začali dělat něco navíc. Jedině tak mají Kladeňáci šanci, aby se prosadili.“
Zadarmo od vás ta šance nepřijde...
„Přece není možné, aby si ten mladej myslel, že mu stačí hodina ledu, pak půl hodinky v posilovně. A hurá domů... Pak profláká celej den, večer vyrazí se někam pobavit na diskotéku. To se pak nikdo nemůže divit, že se do áčka nedostane. Ať vezmou rozum do hrsti, uvědomí si, co je ve hře. Že ty dveře mají otevřené jako nikdy! Pokud si to uvědomí, zaručuju jim, že tu možnost dostanou. Jenže záleží jenom na nich, není možné, abych ty kluky svážel do áčka na náklaďáku, tam je vysypal a ještě je poplácal po ramenou, jak jsou dobří... Oni sami musí chtít! Když u nás v Devils mohou hrát čtyři obránci ze šesti, kterým je méně než třiadvacet, tak ať mi nikdo neříká, že se u nás nenajde ani jeden?! Oni si furt stěžujou, že jsou unavení. Ale prdlajs! Jak může být mladej člověk unavenej? Jedině z toho, že nic nedělá. Protože jak jinak může být ztahaný z hodiny tréninku na ledě? Když si vzpomenu na to, co jsme v mládí dělali my... (Odmlčí se.) Se akorát naštvu, když nad tím přemýšlím. Nějaké zlepšení i u mládeže nastalo, ale pořád je to málo.“
Co tedy hráčům doporučujete?
„Že to prostě není o hodině na ledě. Ať si ten mladej zkusí hodinu a půl běhat ještě po lese, dělat tisíc dřepů denně. A zaručuju mu, že bude v áčku a bude hrát třicet minut za zápas. Protože bude lepší než ostatní. Může se tím živit dvacet let! Jenomže oni si furt myslí, že to uhrajou na talent, že mu stačí hodina denně a zbytek se může flákat po městě, čučet na počítač. Jenže to pak v mládeži může být dvacet Růžičků nebo Hadamcziků jako trenérů, a stejně to bude na nic. Když tomu ten kluk nedá víc, je bez šance. A neuvěřitelně mě štve, že si tohle ti kluci neuvědomí! Jo, možná už se to v poslední době malinko zlepšilo, ale pořád je to málo. Klidně vezmu do áčka kluka, kterému je šestnáct, když na to bude mít. Podívejte na Albyho Reichla, který byl v sedmnácti nejlepší v lize, ale i v nároďáku. A to byla mnohem kvalitnější liga než teď. To není jenom o trenérech, ale o hodinách na ledě, v posilovně, v lese při běhání. Takovej Jirka Šlégr trávil denně tři hodiny v posilovně, to ti dnešní mladí nemají ani za rok. Možná trochu přeháním, ale ať se sakra probudí! Není přeci možný, abychom je pořád jenom nutili a nutili... Jedině to zařídit ještě jinak!“
Jak?
„Najmout policajty, aby je hlídali. A pořád jim něco nakazovali. Jo, to je dobrý nápad. Asi to udělám. Zajdu na veřejnou bezpečnost a podepíšu tři policajty! (usměje se) Budou je hlídat s pendreky a bude klid. Jinak si myslím, že jsme v mládeži v klubu udělali pokrok. V trenérech, zázemí, možnostech pro relaxaci. Ale jestli si to ti kluci nevezmou k srdci, je to zbytečný. Zaráží mě i to, proč si ti kluci nevezmou příklad z nás hráčů v NHL. Máme jich tam z Kladna tolik, že by to pro ně měla být inspirace, ne? A daleko větší motivace! Vidí, že to nejsou jenom kecy. Není v tom žádné tajemství. Jenom práce. Tvrdá práce, nic jinýho. A k tomu kvalitní trenéry, o které podle mě v Kladně není nouze. Víc ať v tom nikdo nehledá. Jenže samo a od dřepění u počítačů to nepřijde... Takhle svět zařízený není.“
Jaké konkrétní kroky podniknete směrem ke zlepšení situace u A-týmu?
„Souhlasím s tím, že se mužstvo už musí nějak posílit. Ti hráči dostali dlouho šanci, je to osmnáct zápasů. Chápu, že někdo nemá formu třeba čtrnáct dní, to se stane. Ale skoro dvacet mačů? To už něco znamená, výsledky fakt nejsou nic moc... Je pravda, že není jednoduché hrát pořád venku, jenže přesto výsledky nejsou dobré. Je to pro mě záhada, nevím. Škoda, že ty zápasy víc nevidím, pořádně nemám kde na to koukat. Lámu si hlavu, v čem to je. Buď na to ti hráči nemají kvalitou, což mi přijde divné. Proč by někdo, kdo hrával extraligu, najednou neměl na první ligu? Nechci jim sahat do svědomí, ale přijde mi, že si někdy jdou jenom tak zahrát a myslí si, že se z nich ostatní týmy po... Jo, jenže prd! Nikdo se z nás nepo... Naopak! Každý se na nás chce vytáhnout, řekne si, že ti hráči měli docela jméno, hrávali v extralize, předtím i v reprezentaci, tak o to víc mají ti ostatní motivaci je přehrát.“
Platí, že tým posílí obránce Tomáš Kaberle a útočník Jan Hlaváč, tedy ostřílení borci, kteří mají zkušenosti jak s reprezentací, tak s NHL?
„Oba by měli být, je to pravda. Stejně jako počítáme s dalšími hokejisty (obránci Tomáš Klouček, Michal Moravčík a útočník Ondřej Švaňhal). A chceme posilovat dál! Na druhou stranu to znamená, že někteří hráči to odnesou. Nejsme Real Madrid nebo Barcelona, abychom měli na soupisce 50 hráčů. (na chvíli se odmlčí.) Když nad tím tak přemýšlím, zaráží mě ještě další věc.“
O co jde?
„Ta neustálá zranění... Chápu, že se stane, že si člověk něco natáhne. Ale jinak? Nevím, prostě nevím... Ale když to třeba vezmu v NHL, jakou sodu dostávají při nejrůznějších srážkách naši beci, tak mi přijde, že jsou při soubojích pevnější a lépe nachystaní. Zapřou se, zapnou svaly. Kdežto u nás v Česku mám dojem, že hráči nejsou připravení na to, že je někdo může dohrát. Přijedou tam jako rozevlátá vlajka. Přijde rána, bum, a je průser... Musíš být přece připravený na ten náraz!“
Když se vrátíme ke dvojici Kaberle, Hlaváč, oni mohou být tím potřebným impulzem pro celý tým, ne?
„Jsou to výborní hráči. Ale teď jde o to, aby si ostatní nemysleli, že přijdou tihle dva, a hned to půjde samo. Jde o to, aby se i všichni ostatní probudili! Nechápu, co si někteří hráči myslí. Jestli počítají s tím, že se sezona nějak dopinká a oni se pak sbalí a půjdou jinam, tak to nevím nevím... Jestli si někdo myslí, že se v jiných klubech o ně poperou, tak to jsou na omylu. Aby o někoho byl zájem, musí vyčnívat. Což se rozhodně neděje. Musí zabrat, všichni. Ještě je čas s tím něco udělat!“ (důrazně)
Kouč Jiří Čelanský zůstává, nebo i on je v ohrožení?
„Trenéry jsme zatím neřešili. Nejdřív se musí udělat nějaké posílení, pak se případně uvidí, co dál. (Opět se na delší dobu zamyslí.) Nedá mi to spát, musím hodně přemýšlet. A vždycky si vzpomenu i na to, co vídám v létě při mých večerních trénincích u nás v kladenské hale.“
Co máte na mysli?
„Přijde mi, že je u nás nějaká móda si jenom odtrénovat to hlavní, a zmizet. Z toho jsem hotovej. Chápu, že má trenér těžké vést kolektiv, protože každý je jiný a potřebuje odlišné zapojení. Někomu stačí trénink, protože odehraje pětadvacet minut za zápas. Ale někomu to nemůže stačit! Měl by si přidat, třeba jezdit jenom půl hodiny brzdy. Vždyť ten led mají hráči volně k dispozici, můžou se vyřádit. Jenže realita? Po tréninku na ledě zůstane pár hráčů, ostatní se seberou a zmizí. A ti ostatní navíc dělají voloviny. Střílejí si na tyčky, což je blbost. K čemu jim to je? Musí si přeci přidávat něco smysluplnýho! Ale nejvíc mě zaráží, že trenér pískne, a většina se sebere. A táhnou pryč. Co by jim, sakra, udělalo, kdyby zůstali o půl hodiny déle? Vždyť mají led zadarmo... Pak je smutné, co vidím, když chodím večer.“
Jak ti amatérští hráči makají?
„Abych se dostal večer na led, musím chodit až v noci. A vidím přede mnou ty maniaky, kteří hrají pro radost, musí si za to platit, přesto přijdou, dřou jako blázni, ale i se tím baví! A myslíš, že zmizí o dvě minutky dřív, než přijede rolba? Ne! Málem je rolbař nabere, aby je z ledu dostal... To jsou nadšenci, kteří za to platí! Chodí až po práci, je jich málo, takže neslezou z ledu, lítají nahoru dolů, hrajou na dvě pětky třeba hodinu a půl. To by se ti naši profíci z áčka posrali, to by chcípli po deseti minutách! Z toho jsem prostě hotovej... Jak říkám, policajty na ně. Pendrek do ruky. A mlátit a mlátit...“ (Pousměje se.)
Jakou jinak máte radost z toho, že se do řízení klubu opět vložil váš otec, někdejší dlouholetý šéf klubu?
(Přemýšlí.) „Vidím, že tím začal žít, klub pro něj vždycky znamenal hrozně moc. A má radost, že může pomoct. Ale byl bych nejradši, kdyby nedával rozhovory. Hlavně se musím postarat o to, abych ho izoloval od novinářů! (Směje se.) Chápu, že něco řekne v emocích, byl toho plný. Rozhodně ho mrzelo, v jaké situaci se klub nachází. Ale občas něco řekne v emocích, je toho plný. Některá vyjádření se musejí brát s rezervou, není všechno jenom bílé, nebo černé. Někdy něco poví jenom proto, aby naznačil, že něco není v pořádku. Nebo vzkazuje ostatním, aby makali ještě víc... Nemyslí to zle, na klubu mu hrozně záleží.“
V čem nejvíc vám může pomoct?
„Ve všem, má s tím obrovské zkušenosti. Navíc má i trochu jiný pohled. Já jsem toho názoru, že by se neměl nikdo přeplácet. Všechno má svou cenu. A nejsem ten typ, který by se nechal vydírat. To prostě ne. Nemyslím si, že by někdo měl dostávat v první lize třeba 300 tisíc měsíčně jenom proto, že zrovna ten hráč má pocit, že je dobrej... To ne! To přece není adekvátní vůči celému byznysu, když si člověk vezme, že na vstupném celkově vybereme čtyři a půl milionu. A že by to měl spolknout jeden hráč? To ne. V tomhle se nechci od hráčů nechat vydírat. Táta je trochu jiný v tom, že kdyžtak řekne, že to doplatí ze svého... Jenže to prostě nejde dělat donekonečna, ze svého tam naše rodina dala peněz až dost. Všechno musí mít nějaká pravidla. Navíc nechci, abychom se dostali do situace, kdy bychom neměli na výplaty. U nás se dávají peníze včas. A nechci, aby se to měnilo. Táta je někdy až moc velký dobrák, ale zase na druhou stranu i ten jeho pohled je důležitý.“
I jeho autorita přímo na místě může zabrat, ne? Když vy jste v zámoří a sám říkáte, že řídit klub na dálku není žádná sranda.
„Jde o to, aby si ti hráči uvědomili, že už to není žádná sranda! Přesně vím, jak to funguje. Týmu se nedaří, takže jeden začne koukat na druhého a myslí si: Já hraju dobře, ale copak můžu hrát ještě líp, když mi ti druzí nepomůžou? To je začarovaný kruh. Všichni si myslí, že hrajou dobře, akorát ti ostatní jim to kazí. A pak všichni rezignují, protože si řeknou: Proč já se tady budu honit, když ten druhý nedělá nic... Jenže to není pravda! To funguje jako zákon přírody a světa.“
Že většina stáhne menšinu?
„Ano. Když budou na týmu převažovat osobnosti, které to mají založené na trénincích a na tom, že nikdo nedostane nic zadarmo, stáhnou i ty ostatní. Funguje to ovšem i opačně. Vyhrajou hráči, kteří jenom hledají výmluvy, hází to jeden na druhého. Ovlivní i ty, kteří takoví nejsou. Takže dva tři hráči udělají z průměrného týmu skvělý, nebo naopak. Když je to v tom pozitivním duchu, nevadí mi takové osobnosti zaplatit. To neřeknu ani slovo a dám jim super peníze. Ale dávat je někomu jenom proto, že on vycítí, že někoho potřebuju? Ale nebude ten rozhodující prvek v týmu? A neudělá mi mužstvo? To ne... Když přijdou Gretzky a Lemieux, dám jim všechny peníze, co mám, protože vím, že mi udělají tým. A ostatní se jenom svezou. Jenže bohužel, už nehrajou... (Usměje se.) Je to krásně vidět i v extralize.“
Na čem konkrétně?
„Podívej na Třinec, který má peníze, dokáže koupit kvalitní tým. Proto je nahoře. Pak vládne Litvínov, který má výborné hráče, trenéry, ale i osobnosti jako Růča (Martin Ručinský) a Guma (Jiří Šlégr). Byli zvyklí dřít od rána do večera, takže tím nakazí i ostatní. Vidí, že když dřou staří, bylo by jim stydno, kdyby to nedělali taky. Nebo nemají problém těm mladým říct: Hele, když to nebudeš dělat taky, se na to vykašli a vypadni! Takže podívej, jak hrajou. Ale pak máš třeba Plzeň, které odešel Stráča (Martin Straka). Přestal hrát, a podívej, kam se tým propadnul. On je přesně ten typ, který udělá tým. Bez něj už to není takové, najednou se to všechno rozsype. A proto jsou v takových problémech.“
