Loni v listopadu se Jakubu Petružálkovi totálně změnil život. Když mu zemřela nečekaně přítelkyně Kateřina Netolická, musel se úspěšný hokejista vyrovnávat s pro něj dřív nepředstavitelnými pocity. „Od té doby vím, že na Káťu nechci nikdy zapomenout. Vždyť já s ní ani neměl negativní zážitky,“ svěřil se útočník Litvínova v otevřené zpovědi pro Sport Magazín.
Hned v prvních dnech po tragické události mu bylo jasné, že nesáhne po alkoholu, či utišujících prášcích, aby utlumil svůj smutek. „To nepřicházelo v úvahu, tuhle metodu neuznávám. Někteří lidi pití a práškům asi propadnou, ale já si řekl, že nemůžu být takový slaboch. Ani náhodou,“ řekl Petružálek , který ukončil angažmá v ruském Jekatěrinburgu a z KHL vrátil se zpátky do Litvínova, kde s hokejem začínal.
A v hlavě si devětadvacetiletý hráč záhy srovnal, jak se postupně vyrovnat se ztrátou nejbližšího člověka. „Nechtěl jsem třeba nic obcházet. Šel jsem do toho po hlavě, rovnou proti. Tak jak jsem byl zvyklý vždycky věci dělat a tak mě to i Káťa naučila.“
Proto například nemá rád, když ho ostatní lidé litují. „Přijde mi, že někteří lidé lítost využívají, aby si od druhých vynutili pozornost. Já o ni nestál, nechtěl jsem, aby mě někdo měl za chudáka. Lítost by byla jen další věcí, která by mi škodila a ztěžovala situaci.“
Petružálek si našel několik způsobů, které mu pomáhají v nelehké situaci. Někdy se třeba sebere a odletí na několik dní pryč z Česka. „Aniž bych někomu něco řekl. Třeba naposledy při reprezentační pauze jsem na tři dny zmizel do Říma, předtím zase do Milána. I když blízké lidi vidím rád a vím, že samota mi většinou nedělá dobře, v tu dobu nechci vidět nikoho.“
Autor jedenácti reprezentačních gólů také si je jistý, že až do konce kariéry bude dodržovat několik rituálů. Po každém gólu pošle polibek do nebe. A nejen to. „Například Kátino jméno na hokejce, které tam mám už šest sedm let, si tam budu psát dál. Už dřív jsem věřil, že když tam bude, je se mnou na dálku její energie. I když jsem hrál v Rusku. Věřím tomu i teď,“ říká Petružálek.
