26. února 2015 • 18:06

Jakub Petružálek po smrti přítelkyně: Smutek potřebuju nějak vybít

Autor: fan
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Zůstaň, jaký jsi... Řepku hráči žerou, bude výborný trenér, předpovídá Páník
Plekanec promluvil o Kladně: Když se pořád opakují stejné chyby, tak…
VŠECHNA VIDEA ZDE

V listopadu utrpěl hokejista Jakub Petružálek ránu, ze které se vzpamatovává dodnes. Tehdy nečekaně zemřela jeho přítelkyně Kateřina, on okamžitě přerušil ruské angažmá a vrátil se domů, do Litvínova. O tom, jak se s tragédií vyrovnává, poprvé promluvil pro páteční Sport Magazín.



Neumím si představit, jak je člověku, když se dozví zprávu o smrti partnera. Chce se vám ten okamžik vůbec připomínat, nebo jste ho zasunul daleko do paměti?
„Věřte mi, představit si to vážně neumíte. To říkám každému. Člověk se může snažit sebevíc do toho druhého vcítit, ale dokud tohle sám nezažije, opravdu si to se vším všudy představit nedokáže. Ten okamžik, který jste zmínil, se mi zaryl do paměti nejvíc. Od té doby vím, že na Káťu nechci nikdy zapomenout. Vždyť já s ní ani neměl negativní zážitky. A cokoliv dělám, dělám na sto procent, jako by stála za mnou a dávala mi kopance nebo pěstí, abych přidal a jel na sto dvacet. Tak to totiž dělávala ona.“

Kateřina byla tím, kdo vás poháněl dopředu?
„Jo jo. Byla ideální typ člověka, jakého já k sobě potřebuju. Kterému není jedno, co budu dělat a jak to budu dělat. V jakémkoliv sportu, v čemkoliv. Měla nade mnou pevnou ruku, což si od ní beru i dál. Pořád mám na paměti třeba ten dojem, kdy se vám něco nepovede, přijdete domů a blízký člověk vám na rovinu řekne, že to nebylo úplně ono. V tu chvíli je to pro vás taková malá křivda, která vás pak ale žene dál, abyste byl příště lepší. Už třeba jen v tom, že odmakáte trénink. V tomhle byla Káťa ideální.“

Dokážete o ní evidentně mluvit bez potíží. Dá se říct, že to nejhorší už tedy máte za sebou?
„To nevím, uběhlo teprve něco přes čtvrt roku… Lidi, kterým se stalo něco podobného, mi říkali, že to nejtěžší možná přijde i později. Pořád samozřejmě myslím na to, co se stalo. Nejde zapomenout, člověka to změní. I mě to změnilo, snažím se teď dostat zpátky do normálního života, což každý zvládá jinak. Já si řekl, že půjdu nějakou cestou a za tou si stojím. Nelituju ničeho a doufám, že nebudu litovat ani za dvacet let. Peru se s tím po svém.“

Nějak mi k vám nesedí slzy. Stává se, že se vám u vzpomínek zakalí oči?
„Já smutek řeším jinou formou. Spíš ho ze sebe dostávám agresí. A ty dny potom, co se to stalo, jsem měl okamžiky, kdy jsem se potřeboval vybít. Třeba po příjezdu jsem rozsekal umakartové jádro od koupelny v bytě, kde jsem přespával… Nebudu ale tvrdit, že nebrečím. Taky se mi to v životě párkrát stalo, proč si hrát na tvrďáka, v momentální okamžik to prostě přijde. Ale asi to tolik neumím, to je fakt. (usměje se) Když se něco stane, pro mě je přirozená varianta řešení, že chytím nerva do sebe a spíš se to ze sebe snažím dostat třeba boucháním do pytle. Nebo jsem teď roztřískal dvě tři hokejky, jakmile jsem věděl, že blízko nikdo není a nebude se mě ptát, proč to dělám.“

Kompletní rozhovor v pátečním Sport Magazínu

Sport magazín Sport magazínFoto Sport Magazín

Dále čtěte ve Sport Magazínu

NOVÁ RUBRIKA! Světový fotbal: strategie, analýzy, zajímavosti
NOVÝ TV PROGRAM! Nejen tipy na přímé přenosy, ale i atraktivní záznamy a dokumenty
Téma: Extrémně štědrý obchod fotbalové Premier League s televizními právy
Uniklo z facebooku: Václav Kadlec
Vysoká hra Zdeňka Haníka: Hodný trenér Lavička…
Můj první gól: Haris Harba

Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší  

Vstoupit do diskuse
0
Čtvrtfinále
Články odjinud


Články odjinud