Petružálek: Polibek do nebe? Budu to tak dělat po každém gólu
Jeho číslo 88 měl v ruce každý, kdo přišel na litvínovský stadion, bylo i na východech z hlediště. „Vítej doma!“ ozývalo se z tribun i velké plachty na jižní tribuně. Stejný pokřik spustili diváci, jakmile Jakub Petružálek vyrovnal na konci druhé třetiny na 3:3. Na držadlo hokejky si napsal Kačí, po gólu poslal polibek do nebe jako pozdrav nešťastně zesnulé přítelkyni.
„Nikdy jsem tohle nezažil, stalo se to poprvé v mojí kariéře. Něco neuvěřitelného, zážitek, který si uchovám v paměti hodně dlouho. Jak mě lidi přijali, bylo něco úžasného.“
Jak jste si užil samotný zápas?
„Strašně mě to naplnilo. Diváci fantastičtí, kluci mi hrozně pomohli, výsledek suprový. Velká očekávání jsem neměl, ale moje představy to splnilo. Ukázala se síla týmu, který tady je, tu vnitřní sílu, co panuje v kabině, jsme přenesli na led. Nepanikařili jsme a zápas otočili. Chybělo už jen to, aby Pavel Francouz dal gól do prázdné…“ (usmívá se)
Nahrál jste i na vítěznou branku, připsal si dva body. Vypovídá i tohle, že jste se při obnovené premiéře cítil dobře?
„První třetinu jsem trošku rozdýchával, ale krátkými střídáními jsem se do toho dostal, druhou a třetí to bylo skvělé. Nevěděl jsem, co čekat, a byl pak trošku překvapený. Extraligu jsem hrál naposledy před osmi lety, ale tempo bylo fantastické, hra otevřená, bylo to nahoru dolů, nakonec tam byla i šarvátka. Skvělý zážitek. V lajně jsem měl navíc va výborné kluky, hrají strašně rychlý hokej, jsou výborní bruslaři, Robin Hanzl to dobře rozdává do stran, Gery (Gerhát) chodí víc do brány, což mi taky vyhovovalo. Užíval jsem si to.“
Svoji trefu jste oslavil i pusou směrem nahoru. Bylo to symbolické gesto?
„Jo, jasně… Jestli dám ještě nějaké góly, tak tohle bude po každém z nich moje oslava. Dal jsem to se štěstíčkem, ale tomu musíte naproti, pálit všechno na bránu. My jsme si řekli, že když nebudeme pálit na bránu, tak góla nedáme.“
První velkou šanci jste ale měl už při prvním střídání. Nezaskočilo vás, jak rychle to přišlo?
„Rostíka (Staňu) dobře znám, ještě z KHL, vím, že na kličku do bekhendu je hodně dobrej. Byl jsem trošku vyjukaný, první třetinu se spíš oťukával, s klukama absoloval jeden trénink a jedno rozbruslení. Můžu říct, že po prvním zápase vím, co od nich očekávat.“
Je váš bodový zisk tím cennější, že góly po vašich akcích vlastně rozhodly zápas? Nejporve jste trefou na 3:3 zahájil obrat a pak přihrál na vítěznou branku Robinu Hanzlovi…
„Hokej se hraje na šedesát minut, někdy na šedestá pět. Musíte věřit do konce a mně se dneska na střídačce strašně líbilo, jak všichni táhnou za jedeen provaz, nikdo nevypustí jediné střídání a když někdo udělá chybu, druhý ji napraví. Když jsem tohle viděl, pevně jsem věřil, že ten zápas otočíme. Pro nás to nemohlo dopadnout líp.“
Jak jste po delším odstupu extraligu vnímal?
„Tempo bylo fakt vysoké, lepší zápas jsem si na úvod nemohl přát. Trošku mě mrzí, že jsme Spartě umožnili tolik šancí, ale bylo to suprové. Myslím, že posledních deset týmů KHL by se u nás až tolik nechytilo, přední české týmy předvádějí velmi dobrý hokej, mají kvalitní hráče. Ukázalo se to už v přípravě před sezonou, kdy české kluby porážely ty ruské.“
