V českém hokeji se rozpoutala široká debata o mládeži. Obsáhlým článkem na svých webových stránkách do ní přispěl i Michal Broš, bývalý hráč, trenér i provozoval hokejové školy. „Stále jsem nepochopil, proč spousta věcí nepracuje ve prospěch té hlavní hybné síly - hráčů samotných,“ divil se mistr světa z roku 2000 a čtyřnásobný šampion české extraligy.
Článek otitulkoval ‚Obrácená logika českého hokejového prostředí‘ a na konkrétních či ilustračních příkladech znázornil případy obrácené logiky.
Podle Broše jsou hráči všech věkových kategorií vůči klubům kvůli tabulkovému odstupnému/výchovnému v nevýhodném svazku a otrocky jim slouží, stejným poměrem kluby podléhají svazu. „Vždyť na co by nám byly kluby, kdyby v nich nebyli žádní hráči? Komu by královali svazoví funkcionáři?“ položil bývalý hráč Vsetína, Sparty či Mladé Boleslavi řečnickou otázku.
K úplatkům a korupci se vyjádřit nechtěl, protože se s tím nikdy nesetkal. Je však výrazně proti výchovnému u mládeže, jehož úplné zrušení nenavrhuje. „Na svoji krátkou kariéru hokejového rodiče/trenéra/funkcionáře mám bohužel dost zkušeností s tatínky a maminkami, kteří v domnění, že pro svou ratolest dělají to nejlepší, vymýšlí pořád nějaké kraviny, hledají, kde jejich mladej bude hrát víc, chytat častěji, atd., a chovají se přitom jak hovada bez úcty i k těm nejrespektovanějším personám našeho hokeje, a tudíž jsem přesvědčený, že naše společnost není stavěná na úplné zrušení omezení a ‚volný‘ pohyb hráčů po světě,“ vysvětlil.
Navrhuje však volný pohyb malých hokejistů v období mezi sezonami. „Nenutilo by takové ‚tržní‘ prostředí kluby pečovat o svoje ovečky co nejlépe? Určitě ano. Rychle by se rozkřiklo, kde to dělají dobře a kde naopak ne. JéPéPéčko (jedna paní povídala) je totiž stále nejlepší marketingový nástroj. V současné situaci ale kluby naopak vůbec nejsou pod tlakem, protože děti prakticky vlastní a ony se dle tabulek stávají každý rok o deset tisíc dražším zbožím. Když to trošku přeženu, tak některé velké kluby práce s dětmi ani moc nezajímá, protože vědí, že v určitém věku stejně sezobou ty nejlepší kusy z širokého okolí...“ argumentoval.
Zároveň Broš upozornil, že výchovné, které určují dané tabulky, ničí malé kluby, což uvedl na příkladu: když mladý dorostenec přestupuje z extraligy do první ligy, má hodnotu 150 tisíc korun. Pokud mění tým opačným směrem – z první ligy do extraligy – jeho cena je 35 tisíc korun.
Pár případů za rok? Nebo někdo neříká pravdu?
Argumentace klubů proti zrušením výchovného je, že by se několikanásobně zvýšily příspěvky. Jenže svaz v tiskové zprávě uvedl, že případů, kdy hráči přestupují na základě výchovného podle tabulek, je šest za rok. „Tak na co by se musely zvyšovat ty příspěvky, když jde o šest případů za rok? Nebo je těch případů víc a někdo z nějakého důvodu neříká pravdu?“ ptá se Broš.
Bývalý střední útočník také porovnal národní systém výchovy hokejistů v Česku a ve Finsku, kde tři roky působil. „Tam kladou hlavní důraz na rozvoj mladého člověka po všech stránkách, vzdělání má samozřejmě přednost před hokejem, i když oni to na tom severu zvládají tak nějak ruku v ruce. A díky tomuto přístupu jsou tamní adolescenti výborně připraveni na situaci, která nastane u 99% z nich, a to že se v hokeji nijak výrazně neprosadí,“ popsal.
„Naproti tomu náš ‚systém‘ upřednostňuje odmalička cestu stát se hokejistou před cestou stát se charakterově zdravým aspoň trochu vzdělaným člověkem. Pochybuju o tom, že v nějak rozšířeném měřítku kontrolují trenéři svěřencům žákovské, a tam, kde to dělají, tak asi nenechají nehrát svého nejlepšího borečka důležitej nedělní zápas kvůli takové prkotině, jako je hrozící vyhazov ze školy. Schytali by to od šéfů i od rodičů, vždyť hrajeme o všechno!“ srovnal Broš.
