Český hokej zažil nejúspěšnější draft NHL za poslední roky a mládežnické reprezentace se vyrovnávají světové špičce. Tak mluví jednoduché statistiky a čísla. „Ukazuje se, že s výchovou hráčů jdeme správnou cestou,“ pochvaloval si v rozhovoru pro deník Sport Slavomír Lener, šéftrenér hokejového svazu.
Na konci června proběhl draft na slunné Floridě, kde zazářili i čeští mladíci. Týmy NHL si jich rozebraly jedenáct, což je největší počet za posledních deset let. Šestým místem se blýskl útočník Pavel Zacha a třináctou pozicí bek Jakub Zbořil. „A příští ročníky mají na to, aby byly podobně úspěšné,“ předpovídá Slavomír Lener. Měřítkem úspěšnosti výchovy jsou i mládežnické reprezentace. Svaz si zakládá na tom, aby měly co nejpestřejší program, ve kterém se budou neustále srovnávat se světovou špičkou, například osmnáctka má od června do dubna každý měsíc nějakou reprezentační akci.
Jakou pro vás mají váhu výsledky draftu NHL?
„Když to vezmu z našeho svazového pohledu, tak je to ukazatel síly jednotlivých zemí, který nám značí, jestli práci děláme dobře a jdeme správným směrem, nebo ne. Srovnávání je vždycky dobré – buď se zahraničím nebo s minulostí. V posledních letech bylo draftováno třeba jen tři či pět Čechů za rok, teď jsme se dostali přes desítku, což je v porovnání s Finskem solidní výsledek, na Švédsko pořád ovšem nemáme. Nelze to srovnat se zlatými časy reprezentace, kdy bylo draftováno i přes dvacet českých hokejistů. Výsledky národního týmu se na draftu odrážejí, z čehož těží Švédové, kteří si udělali zvučné jméno – švédský produkt je značkou kvality.“
Jdete tedy správnou cestou?
„O tom jsem přesvědčený. Druhým ukazatelem jsou totiž výsledky mládežnických reprezentací. Udělali jsme statistiku za posledních pět let v kategoriích do 16, 17 a 18 let zápasů proti Kanadě, Americe, Rusku, Švédsku, Finsku a Švýcarsku a za toto období stoupla naše úspěšnost u 26 % na rekordní 62 %. Není to všechno, nechceme hrát jen na výsledky a chceme rozvíjet i individuality, ale je to ukazatel výkonnosti. Máme z toho radost, ale svět jde neskutečně rychle dopředu a nesmíme usnout.“
Čím si vysvětlujete to, že mládežnické reprezentace jsou v užší světové špičce konkurenceschopnější než před těmi pěti lety?
„Je to komplexní věc. Progres nastal hlavně díky bohatšímu reprezentačnímu programu i akademiím, jejichž trenéři se schází každý měsíc, vyměňují si informace a poznatky a diskutují nad různými metodami a tématy. Snažíme se kouče rozmluvit, protože v Česku bývá zvykem, že si každý to své tají.“
Letos bylo draftováno 11 českých hokejistů, což je nejvíc za posledních deset let. Není to jen o tom, že tento ročník byl výjimečně silný?
„Vždycky to o tom je. Podívejte se na Litvínov, kde se v jedné třídě sešlo několik hráčů pro NHL: Ručinský, Reichel, Šlégr, Lang… Měli jsme silnější ročník, ale musíte mu dát kvalitní program. Talent musí mít zázemí rodičů a je potřeba ho zúročit kvalitními tréninky a zápasy. Naše mládežnické reprezentace absolvují 20 až 30 těžkých zápasů proti týmům z elitní šestky. Než se hráč dostane na draft, tak má za sebou až šedesát těžkých utkání, k tomu navíc ty v lize. Tyto zápasy mu dávají nesmírně cennou mezinárodní zkušenost. Navíc jsou tu akademie, které tu byly už dřív, ale po revoluci se zrušily. V nich vyrostli Jágrové a spol. a v naší modifikaci jsme se k nim vrátili. Hráči tak mají licencované trenéry, kvalitní zázemí, ale musí si plnit školní povinnosti. Navíc akademie musí plnit výměnné mezinárodní programy mezi hráči a trenéry.“
Tři nejlepší Češi na draftu - Zacha, Zbořil a Chlapík - strávili minimálně poslední sezonu v kanadských juniorských ligách. Proč odchází? Mají odsud do NHL blíž?
„Oni jsou o tom přesvědčení. Já mohu říct svůj názor, ten ale také mají i agenti či rodiče. Dle jejich teorie tam jsou na očích a pod drobnohledem skautů NHL, když se ale člověk podrobně podívá na jejich počet v zámoří a v Evropě, tak to vychází, že tady je hráčů na jednoho skauta mnohem méně, to znamená, že má možnost hráče vidět častěji. Talent jim v Evropě nemůže uniknout. Pokud hraje, má kvalitní místo v týmu, reprezentační program, tak je skauty sledovaný. Navíc NHL potřebuje typově hráče, kteří se odlišují od těch severoamerických, příklady jsou Hertl a Pastrňák. Za letošní draft jsem tak rád – bylo vybráno osm Čechů z Evropy, Pavel Zacha a Kuba Zbořil mají roční zpoždění, Filip Chlapík dvouleté. Jsou to produkty našich trenérů.“
Potvrdil draft problémy s výchovou českých obránců? Zbořil byl sice vybrán ze 13. pozice, ale uspěl jako jediný český bek.
„Kromě snad Švédska nejsou obránci nikde na světě. Přijedete do NHL, kde se vás každý trenér zeptá, jestli v Evropě není nějaký slušný bek. Je pravdou, že se s nimi moc nepracovalo, přestože existují metodické materiály, jak je trénovat. Základem je si říct, kdo nastupuje na postu obránce – je potřeba si uvědomit, že ti nejšikovnější jdou do útoku. Musíme změnit filozofii tak, že v defenzivě není taková konkurence, aby se hráči tlačili i do obrany, to je jedna z cest. Pak ale musíme zlepšit práci v tréninku, ale nejdůležitější je koučink. Bohužel je pořád dost trenérů, kteří nepodporují kreativní řešení herních situací.“
Jak je tedy vést tak, aby se rozvíjeli?
„Teď jsou obránci pod tlakem, aby neudělali chybu, a musí puk vyhazovat z obranného pásma po mantinelu. V tom nám svět utíká, jinde totiž hráče nabádají na herní vyjetí – výpomocná přihrávka na druhého obránce, pas na útočníky nebo individuální akce, žádné bezhlavé vyhazování. Neříkám, že všichni trenéři jsou špatní, ale část z nich má svoji hlavu a nenechá si říct. Abychom to změnili, děláme semináře i přednášky a jak už jsem zmínil, existují publikace. Například na loňském Memoriálu Ivana Hlinky jsme měli monotematický seminář, na kterém jsme se čtyři hodiny věnovali jenom aktivní hře beků. Přednášeli tam Židlický, Hamrlík, Zámorský, natočil jsem rozhovor s Erikem Karlssonem… Loni jsme navíc začali s kempy, které se týkají 13-15letých hokejistů i s jejich klubovými trenéry.“
Od roku 2003 nebyl na draftu nikdo výš než letos Pavel Zacha. Je i ve vašich očích tak výjimečný?
„To se uvidí. Je to začátek, i když nechci říct, že draft nic neznamená. Umístění v prvním kole je výtečná výchozí pozice a velká pravděpodobnost, že dostane šanci, navíc, když byl draftován New Jersey, které přebudovává tým. Po tom, co nám odehrál v reprezentaci například na letošním šampionátu osmnáctiletých, je vidět, že to je hráč, který je komplexně vybavený a projevuje se to, jak s ním odmalička pracoval otec.“
V čem mu nejvíc pomohla ona specifická výchova?
„Když to zjednoduším, tak dělal to, co generace předtím, takže nejen hokej, ale i ostatní sporty. Zdobí ho pracovitost, přemýšlí nad tím, co dělá. Obrovský náskok před ostatními má v tom, že podstupuje pestrý nejen hokejový trénink, důležitou regeneraci, ovšem nejvíc všem utekl v kvalitním stravování. Díky akademiím se stravě hodně věnujeme, ale stejně nemáme přehled, co hráči jedí doma a jak pokyny dodržují. Dřív hráči vyrostli na vojně v Duklách, kde měli pevný tréninkový režim a stravu. A když to rodič dokáže svému dítěti zajistit, tak má velkou šanci, že to někam dotáhne. Pavel Zacha jde svoji, individuální cestou, ale je potřeba si uvědomit, že to není atlet, ale potřebuje kvalitní tým. To on měl – ať už v Liberci nebo v kanadské juniorce. Je tedy strašně důležité skloubit individuální a týmovou přípravu.“
Je to pro každého?
„Je to hrozně tenký led. Je to cesta, která může být úspěšná. Teď jde však o to, jestli jako svaz ji máme doporučovat, protože to není jednoduché. Na prvním místě musí být klub a týmový rozvoj, až pak musí rodič řešit, co ještě udělat navíc. Takhle to ale vždycky bylo a to je ta správná cesta. Každý úspěšný hráč vám řekne, že musí dělat něco navíc, ale musí se rozlišit organizovaný a spontánní trénink. Existuje studie, do které se zapojili třeba Peter Forsberg a Mats Sundin, co dělali v žákovském období. Pět až deset hodin týdně měli organizovaného tréninku, k tomu dalších patnáct až dvacet hodin toho spontánního, do něhož je nikdo nenutil a dělali ho sami od sebe. Sami chtěli hrát fotbal, tenis a další sporty. Největší výzva tak je, jak dítěti zorganizovat ten spontánní trénink, aby dostal nadstavbu, kterou Pavel Zacha měl.“
Nehrozí, že dítě přestane mít zájem o sport a vyhoří?
„Mluvil jsem o tom i s otcem Pavla Zachy. To riziko psychického vyhoření tam je. Můj názor je ale takový, že dítě si ten sport musí najít samo a je potřeba ho jen šikovně nasměrovat, aby měl pocit, že si ho našel sám a byl zaměstnaný jinak. Klub hráči nemůže zajistit všechno, což je právě i dobře, aby taky šel vlastní cestou a měl širší rozhled.“
Jaké jsou další nastupující generace? Kdo může být dalším Pavlem Zachou, aby tak výrazně uspěl na draftu NHL?
„Teď byl ročník 1997, ale i v tom dalším máme hodně šikovných hráčů, to by opět mohl být také silný draft. Nechci ale jmenovat, abych sedmnáctileté kluky nijak nezveličoval. Ovšem máme velké i hodně šikovné obránce. Ty tři ročníky, co máme možnost sledovat, mají šanci se udržet v intencích toho letošního ročníku. Program mají, stejně tak kvalitní licencované trenéry. Věřím, že to bude fungovat dobře.“
