Vydal se do Mekky amerického hokeje. Bývalá jednička draftu NHL Patrik Štefan se přesunul z Kalifornie do Michiganu, kde kromě práce agenta působí i jako trenér mládeže v nejlepší soutěži. Nově je koučem klubu Little Caesars, který zastřešuje Detroit Red Wings. „Je to skvělá práce,“ říká v rozhovoru pro Sport.
Palmy a pláže nebyly ideálním hokejovým prostředím, a tak se Patrik Štefan přestěhoval ze západního pobřeží do Detroitu. „Plánovali jsme to už delší dobu, abych byl jako agent blíže ke klientům. A práce trenéra je skvělým koníčkem,“ přiznává.
Jak se zrodilo vaše angažmá u mládežnického týmu Red Wings?
„Mám syny ve věku deset a dvanáct let, oba hrají hokej, takže se jim chci věnovat. V létě jsme se přestěhovali do Detroitu, protože jeho okolí patří mezi hokejová srdce Ameriky, k hráčům, které zastupuji, mám mnohem blíž. To byl hlavní důvod. A pak i pro mé kluky je to hokejově lepší, protože zdejší ligy jsou na mnohem větší úrovni.“
Kdo z klubu vás oslovil?
„Samozřejmě jsem chtěl trénovat a být součástí dobré organizace, těch je v Michiganu spousta. Nakonec dopadla práce u Little Caesars, kde je ředitelem Darren Eliot, který shodou okolností dělal komentátora v Atlantě, když jsem tam hrál. Máme spolu skvělý vztah.“
Vaše činnost agenta není problém?
„Naopak to pomůže, protože, jak jsem řekl, k hráčům mám mnohem blíž a cestování z Kalifornie bylo mnohem náročnější. Přicházel jsem o čas s rodinou a péči o kluky.“
Jakou formou probíhá spolupráce Little Caesars a Red Wings?
„První věcí je, že máme občas možnost trénovat v hlavní Joe Louis Areně, to je pro mladé kluky výborná motivační věc. Čeká nás i turnaj v Québeku, což je asi nejlepší turnaj pro mladé hokejisty v Americe, a budeme mít dresy Red Wings. Pomáhají finančně, ale i tím, že můžeme používat jejich značku. Little Ceaesars už však fungují nějakých dvacet let a mají bohatou tradici, kvalitu pak zaručuje i to, že jednotlivé týmy trénují z devadesáti procent bývalí hráči NHL.“
Jaká je úroveň zápasů v nejvyšší mládežnické soutěži v Americe?
„Obrovská, hlavně tady v Michiganu, protože poblíž je Ontario, Chicago a podobně. Tady všichni hokejem žijí.“
Amerika udělala v mládeži za poslední roky obrovský pokrok. Čím se jí to povedlo?
„Má velkou výhodu v tom, že má z čeho vybírat, mladí kluci hrát hokej chtějí, i když to pro rodiče není levný sport. Hodně je znát, že se mládeži věnují bývalí hokejisté NHL. Když si člověk něčím prošel, má co předat. A hodně kluky posouvá samotná kvalita zápasů. Když vezmu tu nejvyšší úroveň AAA, tak v každé sezoně je kolem sedmdesáti zápasů a drtivá většina z nich skončí o gól až o dva. Další věcí jsou americké nároďáky, které jsou spolu celou sezonu v tréninkovém centru v Ann Arboru. Klukům strašně pomůže, když jsou ti nejlepší mezi sebou.“
Jak tamní unie USA Hockey neboli svaz dohlíží na výchovu malých hokejistů?
„Každý trenér musí projít testy. USA Hockey propaguje to, že u těch malých kategorií je vše o hře na malém prostoru, na kterém pilují techniku a přihrávky. Postupně se to rozšiřuje na hru do těla a další herní prvky. Všechno to jsou návody, jak vést tréninky, jak k hráčům přistupovat a podobně. Kdo chce trénovat, musí se to všechno naučit a složit zkoušky.“
Na jaké aspekty hry se v Americe klade důraz?
„Je to dané i malým kluzištěm, ale všechno je o agresivitě. I já jsem toho zastáncem. Rychle a aktivně se napadá, puky se nepřidržují, a to se učí už malí žáčci. To se později projeví i v reprezentacích, které se tímto stylem hry prezentují. Stejné je to v NHL, vše je o bruslení. Systém tam je, ale také už to není to, co bývávalo, kdy třeba New Jersey zablokovalo střední pásmo a přes něj se nešlo dostat. Pomohla nová pravidla, prosazují se technická a bruslivá mužstva. Obrovský a urostlý obránce, který se špatně pohybuje, to má v této době těžké. Proto to už trénujeme u dětí, bruslení je hlavní. Pak rychlost, agresivita a drzost. O tom je hokej v Americe, mít jen šikovné ruce nestačí.“
Projevila se systematická výchova na šampionátu juniorů, na kterém sice Američané brali bronz, ale herně vyčnívali?
„Ano. Mně se Amerika líbila a hodně se tady mluvilo o tom, jak byl tým poskládaný. Nevybrali tým složený jen z hvězd, ale spíš podle toho, kdo jim vyhovuje a zapadne do koncepce. To na takovém turnaji pomůže. Byly tam výrazné individuality, jako třeba Auston Matthews, ale kolem něj byli i typově jiní hráči. Jinak se mi líbilo Švédsko a Finsko, tam jsem hrál během výluky a oni také udělali za poslední roky velký pokrok. Před lety se rozhodli zmenšit hřiště a teď mají velké množství talentovaných hráčů na světové úrovni.“
V Česku se mluví o tom, že problémem jsou až příliš ambiciózní rodiče. Jaké je to ve Spojených státech?
„Nekoukám a nevím, jak to mezi trenéry a rodiči funguje jinde, mluvím jen ze své zkušenosti. Asi každý rodič chce, aby to jeho dítě někam dotáhlo. Třeba do NHL nebo na univerzitu. Vztah má k trenérovi takový, že mu svěří kluka, a věří mu, že má dobré zájmy a pomůže mu, je to jako se školou. Není to tolik o výhrách a porážkách, ale o tom, aby se hráči zlepšili a posunuli zase o kousek dál. Takhle to beru já. Není problém s rodičem pohovořit o tom, co by jejich kluk měl zlepšit, ale že by si rodiče stěžovali, že se jim něco nelíbí, to vůbec. To je nepřípustné. Kdyby ano, tak by vás to jako trenéra ovlivňovalo, což se nesmí stát.“
