Odmalička byl hokejovým fanouškem, ale před třemi roky se začal jeho pohled na milovaný sport radikálně měnit. Mohla za to internetová komunita statistických nadšenců z celého světa. „Přinášela informace, které nikdy nikde předtím nebyly. Ukázala, že některá čísla říkají o hře víc než kanadské bodování,“ říká Jan Morkes.
Bývalý novinář, vydavatel a marketingový pracovník se do téhle party zařadil. Klidně i dvanáct hodin prosedí u videa, jen aby rozebral zápas do nejmenších detailů. Shromážděná data mu potom otevírají nové souvislosti. Založil také stránky The Hockey Ninja, jejichž prostřednictvím se pokouší bourat v Česku letité hokejové mýty.
Před měsícem se vydal do Ameriky na statistickou konferenci, kterou poprvé pořádal klub NHL, konkrétně Florida Panthers. Chystá se na podobnou akci na univerzitu ve Vancouveru a věří, že nová vlna brzy zdomácní i v tuzemsku. „Podle mě neexistuje jediný důvod, proč nepoužívat v hokeji pokročilé statistiky,“ upozorňuje současný marketingový specialista.
Jaký ukazatel z moderních statistik vypovídá nejvíc o síle mužstva?
„Revoluce, která proběhla v NHL, se vezla na zádech statistiky Corsi. Ta udává, zjednodušeně řečeno, střeleckou převahu při rovnovážném počtu na hřišti. Tedy podíl plusových a minusových střel při hře pět na pět.“
Proč nestačí sledovat jen počet střel?
„Musíme srovnávat podobné situace. Do celkového počtu střel výrazně promlouvají například přesilovky. Když uvidíte na konci zápasu střelecké skóre 30:20 a nikdo vám neřekne, že jeden tým měl dvakrát tolik vyloučení, vytvoříte si úplně jiný obrázek o tom, jak utkání vypadalo. Nebo je dokázáno, že vyhrávající tým se už nikam netlačí a brání náskok, zatímco prohrávající tým útočí a navyšuje počet střel. Tyhle faktory musíte odfiltrovat a teprve pak můžete pokračovat v rozboru dál.“
Jak?
„Když se díváte na tuhle statistiku dlouhodobě, dozvíte se, jak jednotliví hráči ovlivňují hru mužstva. Čísla hlásí, co se dělo na ledě, když tam byli jednotliví hráči. Pokud byl na ledě hráč X, tým strávil většinu času v útoku. Kdežto při pobytu hráče Y se mužstvo většinou bránilo, takže tenhle hráč dostával tým do rizika. Převaha střel je důležitá, protože je zpravidla stabilní a dlouhodobě zvyšuje pravděpodobnost vítězství. Kdo pomáhá diktovat tempo hry, je pro tým přínosný. Většina celků, které se v posledních letech dostaly mezi čtyři nejlepší ve Stanley Cupu, soupeře v této statistice přestřílela. Detroit měl obrovskou dominanci hry v devadesátých letech, pak na totéž navázalo Chicago. To naznačuje, že v těchto klubech věděli, co jsou moderní statistiky.“
Teď už na tenhle pohon jede celá NHL?
„Většina klubů. Ty, co s nimi nepracují, jsou výjimkou. Třeba Colorado Avalanche, což je pro mě obzvlášť bolestivé, protože mu fandím. Ale například přestavba Toronta se řídí moderními statistikami. Celou organizací to prostupuje. Dbají o to, aby všechno do sebe zapadalo.“
Hledají zámořské kluby dominantní hráče? Tedy takové, kteří pomůžou přestřílet soupeře?
„Je to tak. Tenhle parametr pomohl objevit v NHL hráče, kteří předtím nebyli tak vidět, protože nesbírali tolik bodů v kanadském bodování. Přitom výrazně pomáhali spoluhráčům a týmu k výhrám. Až Corsi na ně posvítilo.“
Na koho například?
„Miláčkem statistiky je Patrice Bergeron. Samozřejmě, že v NHL měl jméno už dřív. Ale až moderní statistiky pomohly kvantifikovat jeho velikost a přínos pro mužstvo. Nastupuje proti nejsilnějším hráčům soupeře, přesto dokáže úžasně dominovat hře. V této sezoně má skvělá čísla i v kanadském bodování, ovšem v minulosti tak výrazně nebodoval. Proto nebyl tak oslavován jako jiné hvězdy.“
Přitom si to zasloužil.
„Corsi dokázalo, jak je pro Boston důležitý. I když my Češi máme pochopitelně rádi Davida Krejčího , reálným prvním centrem Bostonu je poslední tři, čtyři roky Bergeron. Krejčího lajna měla větší prostor pro tvoření hry, protože nemusela hrát proti nejsilnějším. Bergeron čelil nejlepším hráčům soupeře, a přesto měl navrch.“
Pokročilé statistiky prý v NHL ovlivňují i výši hráčských smluv. Sedí to?
„V posledních dvou letech se používají jako další argumenty při vyjednávání. V NHL jsou nejvíc cenění centři a čísla to potvrzují. Právě ze své pozice totiž nejvíc ovlivňují hru. Hodnota křídel je o něco nižší.“
Jak vypadá Sidney Crosby ve světle moderních čísel?
„Má dominantní přehled o hře a dělá ze všech spoluhráčů, kteří jsou kolem něj, výrazně lepší hráče. Rozdíl hrát s Crosbym a bez něj je obrovský. Dá se s velkou pravděpodobností říct, že Chris Kunitz, jeho spoluhráč z Pittsburghu, má zlatou olympijskou medaili ze Soči, protože hrál za Penguins dlouhodobě s Crosbym v útoku, a to mu výrazně pomáhalo zlepšovat osobní statistiky a vůbec získat nominaci. Analytika nabízí nástroje, jak tento přínos popsat a vyčíslit.“
Dá se kvantifikovat herní přehled?
„Existuje jeden fanouškovský projekt, ve kterém dvacet, třicet lidí analyzuje přihrávky, které předcházely střelám. Odkrývá to playmakery, hráče, kteří dokážou spoluhráče dostat do zajímavých střeleckých situací. Jde o jeden z nejzajímavějších statistických objevů poslední doby. Lze z něj zjistit, kteří hráči jsou důležití pro rozvoj akcí a vytvářejí nejnebezpečnější přihrávky napříč pásmy. Nedávno jsem četl shrnutí této kategorie směrem k Tampě Bay a pro české fanoušky mám dobrou zprávu. Ondřej Palát byl čtvrtý nebo pátý mezi hráči, kteří dokážou za jednotku času vytvořit nejvíc zajímavých přihrávek.“
Čeho si ještě všímat?
„Před čtyřmi roky jeden chytrý člověk, který dnes pracuje pro Carolina Hurricanes, objevil, že důležité pro dominanci hry je umění vstupovat do útočného pásma s pukem na hokejce. Že nahazování je nevýhodné, protože si tím snižujete šanci, že vystřelíte, zhruba o padesát procent. Když tuhle informaci znáte a vidíte, že tým zbytečně nahazuje puky, aniž by je dokázal dojíždět, je to signál, že se připravuje o budoucí šance. Proto jsou cenění hráči jako Jaromír Jágr a Jakub Voráček . Oba jsou schopni za každých okolností zavést puk do útočného pásma, což předváděli i v reprezentaci na posledním mistrovství světa v Praze.“
Statistická čísla často mohou fungovat i jako prevence optického klamu. Někdy se fanouškům zdá, že hráč na ledě válí, ale skutečnost je odlišná.
„ Martin Erat byl jedním z hráčů, který za výkony na světovém šampionátu v Praze dostával v médiích spíš špatné známky. Neříkám, že se mu mistrovství povedlo na výbornou. Ale měl dobrou schopnost přechodu do útočného pásma. Než aby nahodil bezhlavě puk do útočné třetiny, radši se vrátil a znovu tam najel. Jenže létal sestavou a tenhle potenciál nebyl využit. Ano, šest zápasů je příliš malý statistický vzorek, aby z toho šly dělat velké závěry. Ale on byl v zavážení puků dobrý i v NHL a znalost této informace by mohla pomoct trenérům líp poskládat sestavu. Dalo se tuhle jeho schopnost spojit s někým, kdo má jiné přednosti, a všechno do sebe mohlo třeba líp zapadnout. Byl tam potenciál, že jeho lajna se může snáz dostávat do útočné třetiny, ale zůstal nevyužitý. Na základě pokročilých statistik můžeme dopředu vědět, v čem jsou hráči dobří, a navíc potom můžeme zkontrolovat, jestli se naše představy potvrdily a hráčovy schopnosti se povedlo přenést ve prospěch týmu. V tomhle případě ve prospěch reprezentace.“
Které staré mýty vám nový pohled na hokej pomohl zbourat?
„Třeba starou pravdu o ideálním věku sportovce. Z čísel vyplývá, že kulminace výkonnosti je v 25 až 26 letech. Zatímco u nás jsou pětadvacetiletí, šestadvacetiletí hráči pořád braní skoro za mladé, v NHL jde o hokejisty na vrcholu. Když měl osmadvacetiletý Crosby na začátku sezony krizi, už se spekulovalo, jestli není moc starý. U nás by to snad ani nikoho nenapadlo. Stále při sestavování mužstev slyšíme: Potřebujeme hodně starších zkušených hráčů.“
Co ještě vás v téhle souvislosti napadá?
„Jeden z mýtů tvrdí: Obránci, kteří moc útočí, vlastně nejsou ti správní obránci. Celý stadion si všimne, když takový útočný obránce udělá chybu. Ale už nevidí, že stejný bek udělal během zápasu mnohem víc pozitivních věcí, že jimi tu jednu minelu bohatě přebil. Poslední roky jsou úžasné v NHL i tím, že v ní najdeme spoustu obránců, kteří v kreativních schopnostech nezaostávají za útočníky. A čísla potvrzují, že podobní obránci dokážou být rozdílem mezi týmy na ledě. Pokud chcete vyhrát, je v hokeji sakra výhodné, když se do útočných akcí můžou zapojit nejen tři útočníci. Že pak ofenzivní obránci nemají ve statistikách dost hitů? Oni je nepotřebují, hituje totiž zpravidla ten, kdo nemá puk. Když se zavrtáte do čísel, těžko budete hledat argument proti jednoznačnému vítězství Erik Karlssona v hlasování o Norrisovu trofej pro nejlepšího obránce NHL.“
Jak to, že Jaromír Jágr se i ve čtyřiačtyřiceti udržuje na vrcholu, když měl být podle statistik už dávno za ním?
„Jágr je nezávisle na jakýchkoli číslech naprosto výjimečný hokejista. Na druhou stranu lidé, co zkoumají kariéry hokejistů, považují za výraznou výhodu, pokud hráčovy kvality nezávisejí pouze na rychlosti a výbušnosti. Tyto schopnosti jsou s věkem ohroženy nejvíc. Pro Jágrovu hru nejsou tak zásadní. Je těžko odstavitelný od puku, dokáže si na zádech udržet každého obránce NHL a dokáže vytvářet nebezpečné příležitosti pro ostatní. Navíc, jak už jsem řekl, umí úspěšně zavážet puk do útočné třetiny. Ze všech hráčů českého nároďáku to byl on, který na mistrovství světa vstupoval do útočného pásma nejčastěji. A když má k sobě dobré parťáky, jako mu našli teď ve Floridě, prosazuje se i gólově. Jágr byl dobrý i v předchozích působištích, jen se mnohdy nesešel s vhodnými spoluhráči a systémem. Na Floridě se to povedlo a jsou z toho i viditelnější body.“
V únoru jste na Floridě absolvoval statistickou konferenci. Co pro vás bylo nejzajímavější?
„Jedna věc je něco z čísel objevit, ale neméně složité je o smysluplnosti závěrů přesvědčit důležité osoby. Na Floridě diskutovali trenéři, novináři, televizní moderátoři i další zástupci klubů. A bylo hodně zajímavé poslouchat, jak se na statistiky dívají, jak hodnotí možnosti využití ve své profesi a jak se jejich názor vyvíjí. Všichni samozřejmě nejsou automaticky zapálení do všeho, co se mezi analytiky šustne, o to důležitější je znát jejich názory a přemýšlet, jak jim informace lépe zprostředkovat.“
Což bez otevřené komunikace nejde.
„Jeden z analytiků to kdysi glosoval: Závěry ze sta minut práce analytika musíte být schopní vysvětlit v deseti minutách trenérovi a převést do minutové úpravy tréninku nebo výkladu pro hráče. Je nutné pracovat s kontextem a jakýkoliv objev převést a zjednodušit do praxe a myšlenek, s nimiž můžou pracovat i ti, kterým se jinak dělá z tabulek v Excelu nevolno. Statistika nabízí všem nepřeberné množství využití. Ukáže na doposud nevirozhovor ditelné hráče na ledě. Můžeme se skrz ni zpětně dívat na to, co bylo klíčové pro úspěch výjimečných klubů v minulosti. Nemusíme si říkat jen to, že tým tvrdě pracoval. Můžeme všechny akce rozsekat na malé dílky a popsat přesně, co stálo za úspěchem, v čem byl nadprůměrný. Ve výsledku největší výhodu nezíská organizace, která si najme nejchytřejšího analytika, ale ta, která využije nejvíc informaci ve svém fungování a převede je do běžné praxe. Proto mě zaujalo vystoupení J. B. Spissa, hlavního mentora a motivačního kouče Floridy Panthers. Je to bývalý voják ze speciálních jednotek v Afghánistánu. Představuje tedy protiklad k číslům a analytikům, vlastně taková esence old school přístupu. Přesto mohlo být pro analytiky přínosné, co tam povídal.“
Co to bylo?
„Velmi zdůrazňoval, že i když vymyslíte nejkrásnější věc na světě, nejdůležitější je navázat kontakt s lidmi, kterým ji budete předkládat. Důležité je proto vybudování důvěry. Komukoli totiž budete radit v hokeji, má na sobě velký tlak, informace k němu nebo k ní prší ze všech stran a musí dělat klíčová rozhodnutí.“
Jak radil navazovat důvěru?
„Demonstroval to na historce z Afghánistánu, kde dostal pod patronát skupinku rumunských vojáků. Nikdo z nich neuměl pořádně anglicky, o to byla situace složitější. A tak hledal cestu, jak si na sebe zvyknout, jak se spřátelit a poznat se. Historka má samozřejmě vtipnou pointu, nakonec se svými vojáky sledoval nějaké šílené rumunské soap opery, kterým nerozuměl ani slovo. Nicméně díky tomu navázal kontakt, nebyl pro své kolegy cizí, a to se pak projevilo i v bojových operacích.“
Co dál používal?
„Je proti mailům a komunikaci prostřednictvím sociálních sítí. Razí zásadu: Pojďme vše řešit z očí do očí. Naučte se vysvětlit svůj postoj v pěti větách. Pokud to nezvládnete, pravděpodobně sami probírané věci úplně nerozumíte. Neříkám, že jde o přelomová moudra. Ale podobné postřehy mají něco do sebe. Zvláště když se analytici zvenku snaží ovlivnit fungování hokejového světa, který má svou historii, zažitá pravidla a uvažování. Je těžké status quo narušit a ovlivnit. Cesta statistických analytiků nemůže být agresivní, nové možnosti a pohledy se musí představovat konstruktivně. Je třeba ukázat lidem v hokeji, že jim statistická analýza pomůže se zlepšovat a nechat je objevovat přínosy vlastní cestou. Možností, co zkoumat, je nepřeberné množství a v budoucnu jich bude ještě víc, až se podaří nahradit manuální sběr dat automatizovaným kamerovým nebo čipovým systémem.“
Jak to, že to ještě nikdo nevymyslel? Vždyť na zápasech je spousta kamer.
„Spousta firem se tím zabývá a už jsou vidět pokroky. Třeba v NBA se zápasy statisticky vyhodnocují přes kamery, které zabírají všechny hráče. Z každého utkání je obrovské množství informací. Baseball je na tom ještě líp. Teď se čeká, až někdo vymyslí univerzální systém použitelný i v hokeji.“
Co tomu brání?
„Často jsou to spíš byrokratické překážky. Třeba zavedení čipu do puků by podléhalo na úrovni NHL kolektivní smlouvě. Musela by ji tedy schválit NHL a hráčská asociace. Mění se tím vlastně i výroba puků.“
Až se tohle všechno povede, můžeme se těšit na další statistický boom?
„V této chvíli trpíme, protože ke každé informaci se musíme složitě dostávat. Po vyřešení automatického systému budeme mít zase informací příliš a budeme se v nich muset umět dobře orientovat. Ale bude to úžasné množství dat, v nichž si každý bude moct najít, co hledá a potřebuje. Bude třeba možné analyzovat správné rozestavení obrany, jak jsou hráči blízko či daleko od sebe, jak pokrývají obrannou třetinu. U brankářů by se dalo líp zkoumat jejich postavení vzhledem k aktuální pozici puku a pracovat na minimalizaci času, kdy stojí špatně. Dnešními nástroji tohle ještě nezjistíte.“
Je mezi českými hokejovými kluby zájem o moderní statistiky?
„Situace se zlepšuje. Už jen tím, že se o pokročilých statistikách u nás čím dál víc mluví. Jsem v kontaktu s některými kluby, dokonce z různých sportů. Je jen otázkou času, kdy si k tomu kluby a reprezentace najdou cestu. V Evropě se zájem zvyšuje. Ve Švédsku už moderní statistiky oficiálně používají čtyři týmy. Ve Finsku liga sbírá moderní data, v Německu se k nim hlásí jeden klub a další jsou v jednání. Takže je to na vzestupu. Logicky. Není důvod tyto informace odmítat.“
