Hokejový svět ji zná jako Mama Jagr. Anna Jágrová, maminka hokejové hvězdy, speciálně pro Sport Magazín popisuje nevšední fotky nejen z rodinného archivu u příležitosti dnešních 45. narozenin hokejové legendy.
„Jé, to je ten můj tlouštík! (usměje se) A jaký má krásně kulatý tvářičky… Od narození byl při těle, vždyť vážil přes pět kilo a měřil 57 centimetrů. Tady jsou mu dva, byl to divoch. Dole už je vidět na sněhu, ve třech letech se postavil poprvé na lyže a hned mu to šlo. Vybavuju si, že jsme byli na dovolené v Nízkých Tatrách. Já jsem byla uprostřed kopce, on už dole, dcera Jitka, která je o šest let starší, zase stále nahoře, protože ta není takový sportovní talent. A já nevěděla, jestli chvátat dolů, nebo počkat na ni…"
Jágrovi přeje jeho nejoblíbnější zpěvačka Marie Rottrová. Více ZDE>>>
„Který to je? Ty jo… Já pořádně nevím. Já nepoznám vlastního syna! No, to jsou věci… Cože? Že to má být ten klučina se čtyřkou? Já vám nevím… (na pomoc si volá vnuka Jirku: Hele, poznáš strejdu? Vnuk pohotově: To je ten s tou mřížkou, ne? Tu fotku už jsem někde viděl…) Tak asi jo, vidíte. Já už si to ani nepamatuju, je to hrozně let. Navíc jsou tam všichni tak stejní…"
„To je vysvědčení ze střední průmyslovky, obor pozemní stavitelství. Měl individuální plán, protože jinak věčně hrál hokej. Měl dokončené kompletně čtyři ročníky, ale maturitu nestihnul, protože zrovna v roce 1990 hrál svoje první mistrovství světa, kdy ve Švýcarsku nastupoval s dalšími mladíky Robertem Reichlem a Bobby Holíkem. Takže si ji dodělával až mnohem později.
„To je první Stanley Cup v roce 1991, bylo to po vítězství v Minnesotě. Byla to obrovská euforie, vedle mě je táta, zpoza Jaromíra vykukuje Jirka Hrdina. Všichni jsme zlití šampaňským. Byl to skvělý zážitek, do tý doby jsme vůbec netušili, co to znamená vyhrát Pohár… Živě si vybavuju, jak jsme se tam s ostatními rodiči a rodinnými příslušníky dostali letadlem, předtím se každý musel představit. A já, i když anglicky jsem neuměla, jsem se naučila větu: My jsme rodiče Jaromíra Jágra, čísla 68. Dodneška to mám před očima, jak jsem to tam říkala."
„Ty jo, kde to je? Aha, podle skříně a křesla to bylo ještě v Hnidousích na statku… Pročítá si noviny, vedle čte knížku. O čem asi? No jo, o záhadách… On se v tom vyžíval, i mě neustále poučoval. Zajímal se o vesmír, o planety. Hodně četl. Když by malej, maloval si, vyšíval, vypaloval obrazy. Až tolik nevyhledával společnost, byl rád sám. Musel se nejdříve rozkoukat, než se někde osmělil."
„Ty bláho, kde to je? Že by u nás na statku? No, ale to nějak nepoznávám… Není náhodou vzadu sud na naftu? Každopádně to nemohlo být daleko od baráku, když je Jaromír jenom ve slipech. Na sobě tílko Penguins, vypadá to, že zrovna dělal dřepy. A aby to neměl tak lehký, vzal si k tomu trubku."
„Nagano, super zážitek. Když na to koukám, tak si uvědomuju, že se všechny ty věci poztrácely. Čelenku jsme někomu půjčili, už ji nemáme. S Dominikem Haškem se potkali nedávno při vyhlášení stovky nejlepších hráčů v NHL v Los Angeles, sledovala jsem to v televizi, měli to moc hezky zorganizované."
„Hezky mě drží pod krkem, co? Nepřepral tátu, tak si dovoloval na mě! (usměje se) To je u nás na zahradě, koukám, že v tom domečku vzadu jsou teď slepice… Jaký to mohl být rok? Ty jo… To už nevím, tipuju nějaký rok 1996? (bylo to 1998). Jinak máme s Jaromírem super vztah, na první pohled vypadá jako drsňák, ale často mi napíše milou esemesku, která mě moc potěší. Pořád sleduju všechny jeho zápasy, vždycky si hlavně přeju, aby ho dohrál ve zdraví…"
„Tady sedím v limuzíně, kterou Jaromír pořídil od Petra Klímy. Byla tak dlouhá, že když ji Čužák (Lubomír Rys) přivážel, nemohl se v těch úzkých ulicích v Kladně vůbec vytočit. Na zahradu se nám vešla jen tak tak. Teď je, myslím, někde v Česku vystavená."
„Poslední zápas Wayna Gretzkého v roce 1999, v nastavení dal gól zrovna Jaromír. On ho ani dát nechtěl, jenom tak vystřelil… Wayne mu tehdy řekl, že mu předává štafetu. Byl to symbolický moment. Jako by to někdo nahoře zrežíroval, vždyť teď je v historickém pořadí právě hned za ním."
„Tady fandím, zápasy vždycky hrozně prožívám. Jak naživo, tak v televizi. To je nějaké mistrovství, ne? (šampionát v Praze v roce 2004). K zimním sportům jsem vždycky měla kladný vztah, odmala jsem lyžovala. I teď bych si to ještě chtěla zkusit, lákají mě běžky."
Související články
