Návrat musel znovu posunout. Jaromír Jágr (46) chtěl o víkendu poprvé naskočit v Chance lize za kladenské Rytíře. Stále není úplně fit. Definitivně končit ovšem rozhodně nehodlá. „To by bylo hodně jednoduché,“ usmál se po nedělním tréninku v Třinci, se kterým má dlouhodobě dobré vztahy. „Jsou situace, kdy nemůžete myslet jenom na sebe a musíte se určitým způsobem obětovat.“
I proto v létě Jágr s díky odmítl nabídku nového trenéra české reprezentace Miloše Říhy, který jej chtěl do týmu jako generálního manažera. „Je pravda, že s Milošem Říhou jsem mluvil a má odpověď byla jasná - jsem aktivní hokejista,“ vysvětloval Jágr. „To bylo ještě v létě, kdy jsem aktivní byl. Teď jsem zraněný aktivní hokejista, ale v té době jsem měl jasno. Tím to všechno padlo. Pro mě byla priorita někde jinde - hrát hokej a stoprocentně udělat maximum pro náš klub.“
Jak to tedy vypadá s vaším návratem na led? V jaké jste fázi?
„To bych taky rád věděl, v jaké fázi jsem. Nebudu zastírat, i když je to naše druhá nejvyšší liga, pořád je velice kvalitní. Na to, abych nějakým způsobem pomohl mužstvu, musím být fyzicky dobře připravený a být si jistý, že při zápasech, nebo i trénincích, je malá šance se zranit. Až moje tělo řekne, jo, jsi připravený, tak nastoupím.“
Na tenisové rozlučce Radka Štěpánka jste si nechtěl tenis zahrát ani exhibičně. Říkal jste, že jste v takovém stavu, že byste se rozpadl. Hokejově to tak zlé není, ne?
„Bylo to trochu nadnesené, ale na druhou stranu jsem si před měsícem natrhnul hamstring (zadní stehenní sval), běhat nebo sprintovat po kurtu by asi nebylo nejlepší. Další věc je moje rameno, pobolívá mě. S tenisem nebyla žádná šance uspět. I když to bylo v plánu, že bych na pár míčků s Pavlem Nedvědem nebo s Petrem Čechem nastoupil.“
V pátek jste sledoval zápas Třince s Plzní (2:3). Jak jste jej prožíval? Necukalo vám nohama?
„Spíš mě zajímá rozdíl extraligy a druhé nejvyšší ligy. To je pro mě nejdůležitější. Je těžké to sledovat z tribuny. Abych poznal rozdíl, bylo by nejlepší si ten zápas zahrát. Proto jsem rád, když si někteří naši hráči jdou zahrát extraligu. Z jednoho důvodu - aby si vyzkoušeli, jaká úroveň to je. Rozdíl tam je, ale ne až tak veliký. Myslím, že tohle nám uškodilo minulý rok v baráži, kdy naši hráči měli až moc velký respekt. Body, které jsme ztratili v prvních zápasech proti Jihlavě a Litvínovu, nás stály baráž. Co si budeme namlouvat, hráči, co hrají nižší soutěž, si myslí, že jsou horší. V tom má extraligový tým výhodu. Hráči z nižší soutěže mají trochu strach a respekt. V zápasech, kde jde o všechno, je pak těžké vyhrát.“
Vás měli Oceláři na střídavé starty už v minulé sezoně, jak to vypadá s případnou spoluprácí letos?
„Bude záležet na tom, jak se budu cítit. Další důležitá věc je, jak na tom budu hokejově. To je důležité pro mě, i pro Třinec. Nerad bych šel hrát za tým, kde bych měl pomoct a nebyl bych přínosem. Nebo bych nebyl oporou pro mužstvo. Na tuto otázku bychom si měli dát čas.“
Říkal jste, že jste chtěl nastoupit o víkendu. Kdy se vám plán návratu rozpadl?
„Tam jde spíše o to, že tady je i spousta vedlejších akcí. Jsem majitelem klubu a snažím se o všechno starat, jak nejlépe dovedu. Je to něco nového, je velice obtížné to skloubit. Nevím, zda to někdo zažil, možná v poslední době Martin Straka v Plzni. Po jednáních a telefonátech musíte jít trénovat tři hodiny denně, abyste se udržel v kondici a nastupoval proti mladým hráčům. Pro mě je to o hodně náročnější, než hrát NHL. Když se to dá dohromady, k tomu se přidají akce charitativní, se sponzory, s mládeží a dětmi, o které se také musíme starat a je to výborná věc. Času moc není. Je spousta věcí, které mě odtahují od tréninku a já nevěřím tomu, že jsem fyzicky tak dobře připravený, abych to ve zdraví přežil. Můžu to přežít, ale bojím se toho, abych se nezranil. Že bych přepínal určité svaly, které nejsou tak silné, protože nemám tolik natrénováno.“
Nechcete tedy pokusy o návrat vzdát? Ukončit kariéru?
„To by bylo hodně jednoduché. (usmívá se) Ne. Já se snažím dělat to nejlepší pro náš klub. Ne pro mě, ale pro Kladno. Jsou situace, kdy nemůžete myslet jenom na sebe a musíte se určitým způsobem obětovat. Nejsem první ani poslední, kdo to tak cítí. Pořád věřím, že když budu na ledě, budu pro náš klub prospěšný. Možná se pletu a poznám, že to nemá cenu, ale pořád tomu teď věřím. To není jen hokej, je to nabalené na sponzory, na diváky. Kdybychom měli stadion pro 20 tisíc diváků a měli pořád vyprodáno, sponzoři se na nás valili a volali, tak je to o něčem jiném. Pak nemá cenu se někde plácat, když na to vyloženě nemáš. Situace je ale jiná a člověk musí dělat věci prospěšné pro klub, protože jsem k tomu zavázaný. Kdyby to šlo dělat jinak a jednodušeji, tak je to dobrý, ale je to taková challenge.“
Prý o vás stál i nový kouč národního týmu Miloš Říha. Nabízel vám roli manažera, je to tak?
(zasměje se) „Je pravda, že s Milošem Říhou jsem mluvil a má odpověď byla jasná - jsem aktivní hokejista. To bylo ještě v létě, kdy jsem aktivní byl. Teď jsem zraněný aktivní hokejista, ale v té době jsem měl jasno. Tím to všechno padlo. Pro mě byla priorita někde jinde - hrát hokej a stoprocentně udělat maximum pro náš klub.“
Jako hráče vás Říha nechtěl?
„Ne a ani se mu nedivím. Ani já, kdybych dělal toho manažera, bych se sám nechtěl.“ (směje se)
