Jeho kariéru ukončil brutální faul. Jaroslav Svejkovský kdysi nastartoval do velkého hokeje přes Plzeň a kanadskou juniorku, v prvním kole draftu si ho vybral Washington. Jenže velký talent srážely zdravotní potíže. Napřed s kolenem, pak otřesy mozku. Ten poslední, z roku 2002, vedl k předčasnému ukončení kariéry. „Už se cítím výborně. Ale do třiceti jsem na tom nebyl úplně nejlíp,“ přiznává 42letý rodák z Tábora, který s rodinou žije nedaleko Vancouveru. Rozpovídal se o svých dětech, návštěvách Česka i talentech, které trénuje.
Setkat se s ním dalo trochu práci. Je hodně zaměstnaný, ve Vancouveru pracuje pro místní tým Giants z WHL, rozjel vlastní hokejové projekty. Jaroslav Svejkovský s batůžkem na zádech vypadá jak věčný student. Mluví překotně, ale začne povídat o hokeji a je jasné, jak jím žije a jak ho naplňuje. „Plno lidí dělá práci, kterou nemají rádi. U mě je problém spíš v tom, že je strašně náročné dělat všechno, co chci,“ říká v rozhovoru pro Nedělní Sport.
Dřív jste se v Česku objevoval každý rok. Proč už to neplatí?
„Jezdil jsem celou dobu. Každý rok jsem byl na tři týdny v Hockey Talent Academy v Telči u Jaromíra Pytlíka. Ale poslední dva roky jsem tam už neletěl. Jediný důvod byl, že můj syn musel na zkoušky do amerického nároďáku.“
JAROSLAV SVEJKOVSKÝ |
| Narozen: 1. října 1976 (42 let) v Táboře |
| Profese: hokejový trenér, bývalý útočník |
| Hráčská kariéra: Plzeň (1993-95), Tábor (1994/95), Tri-City Americans/WHL (1995/96), Washington Capitals/NHL (1996-2000), Portland Pirates/AHL (1996-98), Tampa Bay Lightning/NHL (1999/2000), Detroit Vipers/IHL (2000/01) |
| Draft NHL: první kolo 1996 Washington (17. celkem) |
| Bilance v NHL: 113 zápasů, 42 bodů (23+19)/play off 1 zápas, 0 bodů |
| Úspěchy: druhý all-star tým WHL (1996), nejlepší šestka nováčků AHL a nejlepší nováček AHL (1997) |
| Trenérská kariéra: Vancouver Giants (2006-18, asistent), Delta Hockey Academy (2016-17), St. George´s School (2017-?) |
Jako syn Michala Pivoňky?
„Ano, ten se do programu dostal. S Michalem se vidíme dost a já jeho malého sledoval. Výborný hráč, ale postavili ho do třetí lajny, kde nebyl úplně využívaný tak, jak by možná mohl být. Náš Lukáš se letos stal posledním hráčem, kterého vyškrtli před Memoriálem Ivana Hlinky. Mám taky dceru, která je o tři roky mladší a bude tím procházet taky. Ročník 2004, je na tom taky dobře. Fyzicky je vyspělá, náš mladý byl naopak nejmenší ze všech, ještě k tomu 28. listopadu narozený, to znamená, všechno proti němu. Ale vyrostl. Mladá to měla obráceně, ve čtrnácti hrála za devatenáctku. Takže se do Čech zase nedostaneme, protože budeme muset být tady. Aby měla šanci, musí v tom jet celou dobu a procházet různými výběry.“
Byl váš nejstarší syn Lukáš hlavní důvod, proč jste u hokeje zůstal?
„On měl odmalička tu vášeň, nemohli jsme mu vzít hokejku z ruky. Přestěhovali jsme se k Vancouveru a já začal trénovat, abych se mohl živit hokejem, aniž bych ztratil vliv na to, co bude dělat. Vedle toho jsem si udělal asi šest dalších prací a jednou z nich byli Giants. S Donem Hayem jsme první rok vyhráli Memorial Cup. Od té doby jsem s nimi byl vždycky, ale rozjel jsem si další hokejové byznysy.“
Přitom když jste se k hokeji vracel, vypadalo to zprvu nevinně, že?
„V Tri-City jsme si postavili barák a tehdy mi řekli, že končím. Malýmu bylo asi rok a půl. U domu jsem měl golfové jamky, bylo mi dvacet čtyři, nic jsem fyzicky dělat nemohl, tak jsem se rok soustředil na golf. Ale během roku nebo dvou,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
