Voras, přihraj! Pasto, dávej to! Dělej! Ale řeč nebyla o puku… Ale o míči. Jakub Voráček i David Pastrňák, dvě největší české hokejové hvězdy posledních let, byli největšími lákadly exhibiční fotbalové exhibice Hokejky pro Kluka puka v Mikulově. Její výtěžek putoval na konto nadace, kterou se svoji sestrou založil právě ryšavý útočník z Philadelphie. Lidé se bavili. Ale to hlavní. Pomohlo se dobré věci…. „Je super, jak Voras pomáhá,“ reagoval za všechny obránce Radko Gudas.
Dostal brankářský dres. Rukavice A otázku, na níž neexistovala jiná odpověď než ano. „No jo, jdu chytat. Poprvé v životě, ale jdu do toho!“ smál se Petr Nedvěd, generální manažer reprezentace. Také on, zkušený harcovník, jenž v NHL zvládl 982 utkání, se zapojil do tradiční akce, která pomáhá.
„Doufám, že na mě moc libí nebude koukat,“ uculil se, a šel do akce. Chytal za Zlatý tým. Za ten, jenž nesl název nadace Jakuba Voráčka, se do brány postavil tradičně Radek Smoleňák, útočník hradeckého týmu Mountfield HK.
„Na to, abych šel do pole, nemám nohy,“ vysvětlil světák, jenž otestoval spoustu hokejových štací. Ale jakmile přijde řeč na fotbal, vždycky jde do branky. A kdo je jeho největší vzor? „Ten slavnej Kolumbijec, co mimo jiné odkopával akrobaticky míč z brány nohama ve vzduchu. Dneska něco takovýho ukážu, jo?“ v žertu Smoleňák připomněl slavného vlasáče Higuitu.
Jenže u spoluhráčů to neměl tak jednoduché. „Když ho vidím, asi to takhle dál nepůjde. Bude muset jít ven! A nastoupím tam já,“ nahlas zakřičel Ondřej Pavelec, když dlouholetý kamarád procházel. Někdejší brankářský profík, mistr světa z roku 2010, naopak vždycky chodí do pole.
„Jsem levý obránce,“ reagoval Pavelec. Pak se zamyslel a dodal pobaveně: „A víte, že jsem profesionální fotbalista?“
Bingo! Hraje totiž nejnižší možnou třídu za Neuměřice. „Musel jsem se zaregistrovat. Takže jsem profík,“ chechtal se. A proč do Mikulova dorazil až v den konání? „Radši jsem se přes noc schoval v Rakousku. Protože jsem si chtěl zahrát fotbal. Takže tak,“ v žertu Pavelec poukázal na to, že i společenské setkání den před akcí bývá náročné…
Nechyběl ani gólman Patrik Bartošák, jednička z posledního šampionátu v Bratislavě. Pyšně vozil v kočárku synka, narozeného právě během bratislavské akce. A vůbec poprvé se ukázal v třineckém dresu. Do klubu mistrovského týmu přestoupil z Vítkovic.
„Sice je to při fotbale, ale v dresu jsem poprvé,“ hlásil. A pyšně ukazoval kapitánskou pásku. „Hele, jsem kapitán! To určitě musíš vyfotit!“ říkal rozverně. „Protože je to poprvé v kariéře…“ V hokeji brankáři céčko na dresu mít nesmějí. Takže tentokrát si to vynahradil.
Vážím si toho, že je Pastrňák tady
V Mikulově svým umění bavil fanoušky. A hlavně pomohl dobré věci. Hlavní postavou byl Jakub Voráček, jenž spolu se svou sestrou Petrou Klausovou založili nadaci, která bojuje proti roztroušené skleróze. Vybrané finanční prostředky tedy šly na boj proti zákeřné nemoci, která postihla i Voráčkovu sestru.
„Jsem moc ráda, že jste všichni přišli. Že chcete pomoct, což je zvlášť v dnešní hektické době hrozně důležité. Vážím si toho,“ říkala Klausová. Její bratr, kapitán reprezentace, dal dohromady opravdu hvězdnou společnost. Vedle hokejistů dorazili i někdejší fotbalisté, herci nebo showmani. Třeba Jakub Kohák. „Je super, co Voras dělá. Klobouk dolů,“ reagoval za všechny obránce Radko Gudas, nedávno vyměněný z Philadelphie do Washingtonu.
Během rozhovoru k němu přišel Kohák, nastrčil před něj svůj mobil a vytasil otázku: „Co byste dělal, kdyby přiletěly mimozemské civilizace?“ Gudas pohotově opáčil: „Já bych je vítal!“
O legraci nebyla nouze. „Je to můj jediný pevný termín v kalendáři. Je paráda takhle spojit zábavu s pomocí,“ dodal kanonýr David Pastrňák, trojnásobný vítěz Zlaté hokejky. „Jsem hravý typ, rád dělám všechny sporty,“ dodal. A ukázal, že i s fotbalovým míčem si rozumí. A v noze má pořádnou dělovku.
„Pochopil bych, kdyby hned po návratu ze zámoří odjel někam na dovolenou. Ale je tady, čehož si moc vážím,“ reagoval Voráček, jeho velký kamarád. Pastrňák se teprve zkraje týdne vrátil ze zámoří, kde musel vstřebat smutek po vyřazení v sedmém finále Stanley Cupu. A koukat, jak se radují hráči St. Louis.
V Mikulově mohl přijít na jiné myšlenky. Nechyběly ani maminky nebo přítelkyně hokejových hrdinů. Takže i paní Voráčková nebo Pastrňáková v tričkách se svými jmény rozdávaly lístky do tomboly. A o to přece šlo: pomoct dobré věci. Celkově akce vynesla více než 600 tisíc korun.
