Na to jméno se nedá zapomenout. Ryan Hollweg. Nepřehlédnutelná postava, která bavila extraligu. Drsňák, někdy rváč. „Plzeň budu mít stále v srdci. Je to pořád můj druhý domov,“ tvrdí někdejší útočník, jenž angažmá u Indiánů ukončil kvůli zdravotním patáliím před dvěma lety. Vrátil se do Vancouveru, kde pracuje jako hasič, začal trénovat. A je rád, že kvůli infekci nepřišel o nohu.
O Plzni mluví s vášní. Aby ne. Od roku 2012 v ní strávil šest let, vyhrál titul, na Šumavě si našel i lásku. Manželství sice nevydrželo, ale i tak má Česko v srdci. Nedá dopustit na fanoušky, Martina Straku nebo Jaromíra Jágra , někdejšího mentora v New York Rangers.
„Dokonce i rozhodčí v extralize, když jsem končil, už se mnou byli kamarádi,“ směje se 37letý bojovník, jenž má americké i kanadské občanství. Aktuálně zachraňuje životy jako hasič.
Jak se žije ve Vancouveru v době karantény?
„Je to těžké, asi jako všude ve světě. V tomhle období je většinou člověk zahlcený hokejem, hraje se play off . Teď to není možné. Takže se snažím hlavně zůstat pozitivní. Zrovna před pár dny bylo oficiálně oznámené, že jsem jmenovaný jako asistent trenéra u týmu Coquitlam Express v BCHL, což je nejvyšší juniorská liga u nás.“
Tak to gratuluju.
„Díky. Té pozice si velmi vážím. Moc se na to těším. I když teď je to spíše o tom, že jsem s hráči a trenéry na telefonu, řešíme, kdo za nás bude hrát, jak bude mužstvo vypadat. Dělám maximum, abych prostředí poznal. Víc toho nejde, tréninky nejsou, nehraje se…“
Vy už jste trénoval i dva roky předtím, poté co jste skončil v Plzni, že?
„Ano, ale to bylo v nižší lize. Teď jsem se posunul do té elitní. Z toho mám velkou radost. Je to pro mě zase nová výzva. Klub uvážil, že já jsem ta správná volba. Takže super.“
Jak jinak zvládáte život po kariéře, kterou jste ukončil v Plzni v roce 2018 kvůli převládajícím zdravotním potížím?
„Hokej byl vždycky můj život. Pořád je. Bohužel už ho nemůžu hrát, ale těší mě, že jsem stále jeho součástí. Hned poté, co jsem se vrátil z Evropy domů, jsem se postavil na střídačku. Také se ze mě stal hasič. I tohle mi pomohlo v tom, abych se plynule adaptoval na život po kariéře. Protože to není žádná sranda. Hrajete dlouho, najednou ze dne na den musíte skončit. A co dál? Bývá to náročné období. Naštěstí jsem to skloubil tak, že u hokeje můžu zůstat, navíc dělám i něco jiného. Hrozně mě to baví.“
Jaké je to být hasičem?
„Je to zase o něčem jiném než sport. Dostalo mě to do jiných sfér života.“
Jak to kloubíte s hokejem?
„Jsou profíci, kteří to mají jako zaměstnání. A potom je skupina, v níž jsem já. Dá se říct, že to mám na poloviční úvazek.“
Jak to funguje v praxi?
„Vlastně jsem pořád na příjmu. Mám u sebe neustále pager, na který dostávám zprávy, kdy je nutné, abych šel do služby. Záleží, jaká je situace. Když potřebují posily, dávají nám vědět. Někdy jsem tedy hasič na plný úvazek, protože jsem nonstop ve službě. Jindy je
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
