Svého času byl považován za jedno nejlepších levých křídel v Evropě. Všestranný, platný do útoku i obrany. Skvělý bruslař, střelec, silný v soubojích, téměř bez slabin. Igor Liba patřil v 80. letech k oporám reprezentace. Má zlato z mistrovství světa, na olympiádě mu těsně uniklo. V NHL hrál s Dionnem a Lafleurem, na pokoji bydlel s Gretzkym. „Československé tituly i mistrovství světa, to jsou super momenty. Těžko vybírat, co bylo nejlepší,“ tvrdí. Dnes se dožívá 60 let. V zamčené části příběhu se dozvíte více i o výjimečných hráčích a trenérech, které potkal, o jeho působení v zámoří i jeho osudu po konci kariéry.
S blížícím se životním jubileem se u něj střídaly televizní štáby, mobil pomalu nedal z ruky. Novináři, kamarádi, známí, gratulanti. „Šedesátku oslavím doma, všechno je zavřené. To by mě v životě nenapadlo,“ připomněl do telefonu Igor Liba. Žije v Košicích, kde prožil podstatnou část kariéry, osmým rokem vede akademii pro děti.
Sám začínal s hokejem v deseti letech. Ale vypracoval se na výtečného univerzála. Hodně mu prospěla vojna v Jihlavě, kde vybojoval dva ze svých čtyř federálních titulů a v jejíchž službách v roce 1984 získal Zlatou hokejku. „Dukla v té době pomohla každému. Neměli jsme na starost nic jiného, než hokej, nic nás nerozptylovalo, jako když je člověk doma. Jen občas jsme zašli do ‚Dělňáku‘ na Ježka jedenáctku. Nejlepší pivo,“ směje se.
V útoku řádil s Ondřejem Weissmannem a Rostislavem Vlachem. V reprezentaci zazářil nejvíc vedle Vincenta Lukáče a Dáriuse Rusnáka. Tahle úderná trojka výrazně pomohla na šampionátu v Praze 1985 k zisku titulu mistrů světa. „Chemie mezi námi perfektně fungovala, trenér Bukač to skvěle poskládal. Bezvadně jsme si rozuměli, zapadli jsme k sobě, vyhověli si. Nic jsme nemuseli nacvičovat, na ledě jsme o sobě věděli všechno,“ vzpomíná.
Nejlíp se jim ovšem vedlo už předtím na olympiádě v Sarajevu. Už tam měli ke zlatu blízko. Potřebovali však porazit Rusy. Pohráli 0:2. „Při jejich střídání nastřelil Koževnikov puk od červené čáry, Arnold Kadlec hrál před brankářem a tečoval to nohou. Trošku náhodný gól, ale oni se uvolnili a ubránili to. Škoda, už tehdy jsme na ně měli,“ oprašuje minulost Liba.
Z trenérů mu dal nejvíc Luděk Bukač. „Takový už se nenarodí. Pomohl mi hokejově i jinak. Každý má svoje
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
