Končím, kluci, šokoval Ocelář Wolski. Vyhrál i "StarDance" na ledě
Byl jednou z největších senzací minulé předčasně ukončené sezony. Hokejový útočník Wojtek Wolski, kterého si extraligoví fanoušci mohou pamatovat ze svého krátkého, ale povedeného angažmá v Třinci, ukončil ve 34 letech aktivní kariéru. Kanaďan polského původu po sobě zanechal nemalou stopu v NHL (480 startů), v KHL vybojovaným Gagarinovým pohárem a také bronzovou medailí z olympiády v Pchjongčchangu.
Za nomálních okolností měl být zřejmě největší zbraní Ocelářů při cestě za obhajobou mistrovského titulu v play off 2020. Z další ofenzivní show Wojteka Wolského, kterou stihl v několika zápasech udivovat celou Tipsport extraligu, ale kvůli pandemii koronaviru sešlo. Zkušenému forvardovi následně vypršela smlouva a na prodloužení se kvůli vysokým nárokům v Třinci (ani v jiném klubu) nedohodl.
Během nucené pauzy se ofenzivní eso nenudilo, dokonce se zúčastnilo televizního pořadu Battle of the Blades, kanadské obdoby taneční show StarDance! Jen netančil na parketu, ale dělal krasobruslařské kousky na ledě společně s olympijskou medailistkou Meagan Duhamelovou (a vyhráli!).
Po devíti měsících bez hokeje ale přišlo u Wolského zásadní rozhodnutí. V podcastu Spittin' Chiclets, ve kterém měl rovněž povídání o nevšedních zážitcích z Ruska, potvrdil, že se loučí s profesionální kariérou. „Vlastně jsem to ještě ani neřekl manželce. Myslím si, že nastal čas skončit. Nejspíš to tak je. Končím, kluci,“ oznámil nenápadně hráč, jenž kariéru fakticky uzavřel v české nejvyšší soutěži.
Příběh rodáka z polské Zabrze by si jednou jistě zasloužil i zfilmování. Teprve jako čtyřletý chlapec utekl s rodiči z rodného Polska před komunisty do Kanady. Emigrace do země javorového listu změnila jejímu budoucímu reprezentantovi život ve všech ohledech a přivedla ho i k hokeji.
„Neopustit Polsko, byl bych fotbalista. Na sto procent,“ vzpomínal už jako třinecký Ocelář v rozhovoru pro Sport. Hře na ledě velice brzy přišel na chuť a začal se čím dál víc prosazovat v kanadské juniorce, což vyvrcholilo v roce 2004, kdy byl v prvním kole draftu NHL vybrán Coloradem.
Během famózní sezony 2005/06, kdy si kanadsko-polský forvard v Ontario Hockey League připsal v dresu Bramptonu luxusních 128 bodů za 41 gólů a 87 asistencí, dostal na závěr sezony první pozvánku od Avalanche zahrát si v NHL, kde se dokázal udržet. Za tým z Denveru, kde si Wolski zahrál po boku českého kanonýra Milana Hejduka, nastupoval čtyři sezony. V nejprestižnější hokejové soutěži světa následně oblékal dres Coyotes, New York Rangers, Floridy a nakonec i Washingtonu.
Po děsivém zranění páteře si chtěl hokej hlavně užívat
Výlukový ročník 2012/13, jenž působil u Capitals, byl pro Wolského obzvláště speciální, poprvé si zahrál v zemi svých předků za tamní Sanok. Po konci této sezony se rozloučil s NHL a zamířil do KHL, kde rozjel svojí druhou nejúspěšnější část kariéry. První dva solidní roky strávil v Nižním Novgorodu, největší úspěch ale zapsal po boku útočníků Jana Kováře a Tomáše Filippiho, když zvedl nad hlavu Gagarinův pohár.
Po mistrovských oslavách však zažil bezpochyby nejtěžší období v kariéře. V říjnu 2016 při zápase s Astanou (dnes Nur-Sultan) hlavou ošklivě narazil do mantinelu. Diagnóza? Zlomené dva krční obratle, poraněná mícha a otřes mozku. Zděšení byli spoluhráči, soupeři i všichni přítomní. „Okamžitě mě napadlo, že jsem ochrnul. Budu ještě chodit? Bylo to děsivé,“ vracel se Wolski k hrůzné vzpomínce a krušným časům, při kterých pořádně nevědl, jestli bude znovu pořádně chodit, natož hrát.
Po absolvování dlouhé rehabilitace v Kanadě a podstoupení další operace se neuvěřitelná snaha vyplatila. S malým zázrakem mohl Wolski znovu nazout brusle. Velký comeback prožil v dresu Kunlunu Red Star. S angažmá u čínského účastníka KHL ale spokojený nebyl. Hokej si moc neužíval. Únavné cestování a dlouhodobé odloučení od rodiny útočníka nakonec přimělo v klubu z Asie rozvázat spolupráci.
Na novou výzvu anemusel čekat dlouho. I s přispěním brankáře Šimona Hrubce (bývalého spoluhráče v Kunlunu) se Wolski v prosinci 2019 dohodl na výpomoci Třinci na prestižním Spengler Cupu. S úřadujícím mistrem extraligy následně podepsal kontrakt do konce sezony, a aniž by to v té chvíli tušil, závěr bohaté kariéry si ve slezském klubu užil, což především chtěl. Ve 13 zápasech si připsal 17 kanadských bodů za 10 gólů a 7 asistencí.
