Nejspíš už teď je vyšší než vy. Ve čtrnácti letech chybí Adamovi Jechovi deset centimetrů do dvou metrů. Nejen proto je odchovanec Zlína výjimečný. V ročníku 2006 nemá Česko slibnější talent. Navíc je jedničkář, kluk se srovnanou hlavou. „Když to půjde dobře, směřuje na první kolo draftu. Mohl by z něj být druhý Filip Chytil,“ myslí si jeho zlínský kouč Tomáš Jankovič.
Ten kluk je unikátní. Supertalent. Do jedenácti let kombinoval Adam Jecho tenis s hokejem, v obou sportech dominoval. S raketou se dostal na olympiádu dětí a mládeže, ve čtyřhře získal bronzovou medaili. „Tenis mu hodně pomohl,“ říká trenér Tomáš Jankovič. „U Adama se potkaly fyzické parametry s mentální připraveností. Je to diamant, který se ale musí vybrousit.“
Ráno na led, pak rychle škola a odpoledne na kurty do Prostějova. Cestou v autě se učil. To byl Jechův život. Pak to ale rozsekl. Dál jde už jen jedním směrem. „Týmový sport mám trošku radši a v hokeji je větší šance se prosadit,“ vysvětlil dlouhán, který už oslnil i Finsko. Když na podzim v Česku zavřeli stadiony, skočil po nabídce Tappary Tampere. V tamním celku U-16 udělal za první dva zápasy sedm bodů (4+3), v šesti partiích jich zapsal celkem 17 (9+8)!
Je pravděpodobné, že se na sever Evropy k dohrání sezony vrátí. „Má velké předpoklady a obrovský potenciál. Nemůžu na něj říct nic špatného,“ tvrdí kouč Jankovič. „Ten kluk má hokej hodně rád a má na něj výbornou povahu. Vyzdvihl bych jeho píli. Hokeji se obětuje, strašně moc chce. Má buldočí povahu, chce být za každou cenu úspěšný. Přitom není žádný sobec,“ oceňuje.
Na svůj věk je Jecho extrémně vysoký. Překotný tělesný vývoj ho však nebrzdí. Jeho vzory jsou Milan Gulaš, Sidney Crosby. Mezi Berany je jeho oblíbencem kreativní Antonín Honejsek. „Z tenisu má dobré návyky. Ruce a nohy má koordinačně srovnané,“ vypráví jeho zlínský trenér. Další Jechovou předností je univerzálnost. Neřeší, jestli hraje na křídle nebo v centru. Všude mu to jde. „Hru má v hlavě a dá se s ním normálně mluvit,“ zdůrazňuje Jankovič.
A nejen to. Mozek používá i ve škole. Samé jedničky jsou pro něj samozřejmostí. Na co sáhne, to Jechovi jde. „Znova říkám: potkalo se to u něj úplně extrémně,“ usmívá se kouč. Jedním dechem však doplňuje, že je na hokejové soudy brzy. Jecho jako druhý Jágr? Pomalu s tím. „Hrozně bude záležet na tom, jak se s ním bude pracovat dál. Na trenérech, lidech kolem něj.“
Talent jeho kalibru logicky přeskakuje věkové kategorie, nastupuje se staršími. Ve zlínském dorostu byl o tři roky mladší než spoluhráči. „První rok se mezi klukama ročníku 2003 rozkoukával, spíš se od nich učil. Byl tam jako osmáček, dítě ze základky. Ale už tehdy byl plnohodnotným hráčem. Letos už táhl tým. Mělo to na něm celé stát,“ popisuje Jankovič.
Jechovým bonusem je rodinné zázemí. Táta Richard hrával vodní pólo, dlouho pracoval ve vedení házenkářského klubu Zlína. Také máma Gabriela má ke sportu blízko. „Adam má všeobecný základ. To je jeho největší devíza,“ shrnuje kouč. Ačkoliv má teenager úctyhodné fyzické parametry, ostré souboje u mantinelu nevyhledává. Natož bitky. „Není typ, že by se někde mydlil. Ale dokáže se přizpůsobit, adaptovat. S tvrdou hrou nemá problém,“ ujišťuje Jankovič.
