6. ledna 2021 • 18:29

Pešán: Medaile? Trenér by musel být Copperfield. Zkritizoval Teplého

Vstoupit do diskuse
20
TOP VIDEA
Řepka vzpomíná: Chacharem ve Spartě, taxikářem s corvettou i konec na ibalginu
Zřekne se Trpišovský na Letné rokenrolu? Podzimní Panák je zpátky
VŠECHNA VIDEA ZDE

Chabá pracovní morálka v klubech. Ta vězí za mizerným postavením českého hokeje na světové mapě. Tvrdí to svazový šéftrenér Filip Pešán, jenž se otevřeně pustil do hodnocení přetrvávající šedé éry. „Doba, kdy jsme se snažili přemlouvat a přesvědčovat, končí. Musíme daleko víc používat tvrdší nástroje,“ naznačil, že svazové vedení vůči oddílům nasadí ostřejší politiku.



To, co na MS v Edmontonu viděl, jej nepřekvapilo. „Výsledkově jde jednoznačně o neúspěch, máme třetí sedmé místo za poslední tři roky. Jedná se ovšem o adekvátní obrázek stavu českého mládežnického hokeje,“ říká Filip Pešán.

Co udělat pro to, aby o adekvátní obrázek nešlo? Šestnáct let se nepřivezla medaile a za poslední roky radikální změna nenastává. Nejsilnější světová pětka je odskočená čím dál víc.
„Jsem přesvědčený, že ze strany svazu už nejde udělat víc. Jestli budeme do klubů posílat zlaté hokejky a podnikneme víkendová soustředění na Marsu, neposuneme výběr hráčů, který se dostaví na sraz národního týmu. Jeho trenéři dostanou k rukám materiál, se kterým se pracuje několik let, tedy dlouhodobě v klubech. Tito hráči pak přijedou na sraz, kde se trenér snaží tým sladit dohromady, napasovat taktiku na soupeře. Na soustředění národního týmu však nemůžeme pracovat na dovednostech či na kondici. To je práce klubových trenérů, těch, kteří s hráči pracují. Tam vidím jediný a největší problém, a sice že nám schází pracovní morálka. Ať už z pozice trenérů nebo hráčů. Bez pracovní a společenské morálky se neposuneme dál. Trenér dvacítky by musel být Copperfield, aby v současné chvíli z materiálu, který přichází na sraz, uhrál medaili.“

Hráčský materiál se rodí v klubech, je však výrazně ovlivněn nastavením soutěží a ty určuje svaz. A že je řada soutěží přebujelá týmy, se ví dlouhé roky. Dojde konečně na totální rekonstrukci soutěží, a to i od žákovských kategorií?
„Chtěli jsme zavést změny od této sezony, bohužel situace ohledně covidu je taková, jaká je. Ano, chystáme změny soutěží napříč celým systémem. Konkrétnější nebudu, to je na dlouhou debatu. Chtěli jsme začít juniorskou extraligou, ligou akademií a redukcí akademií jako takových.“

Jak dalece nový režim všech soutěží konzultujete s kluby?
„Konzultováno s kluby to není téměř vůbec. Jistě si dovedete představit, co by nastalo, kdybyste takovou otázku někde na plénu položil. Od dvou tisíc účastníků se dozvíte dva tisíce různých názorů. Na svazu analyzujeme data, regionální specifika, zohledňujeme veškeré možné atributy. Poté rozhodneme.“

Loni po MS dvacítek jste tvrdil, že po půl roce stráveném v pozici šéftrenéra svazu se s realitou uspořádání českého hokeje pořád seznamujete. Poznal jste ji už do hloubky?
„Poznal jsem ji možná ne úplně, zato velmi dostatečně, abych mohl sebevědomě vyprávět o tom, že se na svazu dělá spousty dobré práce. Která je bohužel zatím málo viditelná a málo proklamovaná. To je má odpověď.“

Loni jsme se bavili o tom, že český hokej dusí malicherné spory. Máte pocit, že jste v tomto směru přispěl k progresu a k tomu, aby se táhlo jedním směrem a každý si nehrabal na vlastním písečku?
„Trošku alibisticky musím říci, že v této složité situaci, kdy každý řeší spíš existenciální problémy a náhradní tréninkové možnosti, než abychom se všichni stmelili do jednotného směru. To platí i o mém cestování. Plánoval jsem cesty do klubů, po boku Karla Mlejnka a Kuby Petra jsem s tím začal loni v létě, konec ale došlo jen na šest, sedm klubů, pak se zavřela možnost cestovat. Vidím světlo na konci tunelu, hlavně při osobních jednáních vidím zájem pomoci českému hokeji. Bohužel, častokrát se ocitám ve fázi, kdy jezdím a skoro přemlouvám. Vážnost situace však leží na bedrech klubů. My můžeme poradit, zkonzultovat, ale dennodenní práce s hráči je na nich.“

Potvrdil i vám šampionát v Edmontonu, že za absolutní světovou špičkou ukrutně zaostáváme? Nejde jen o zámořské týmy, ale i o Finsko či Švédsko.
„Pro mě je to jednoznačné potvrzení. Myslím, že vyjmenovaní soupeři se neprali s věcmi, s nimiž se pereme my v domácích podmínkách. Mám na mysli přemlouvání hráčů, agentů, klubů, aby vůbec uvolnili hráče do našeho programu. Dosud jsem nezmínil mé velké rozladění z přístupu některých hráčů na Karjale.“

O co šlo?
„Nechtěl jsem o tom bezprostředně hovořit, abych nerozhodil tým dvacítky před mistrovstvím světa a ponechal ho ve své bublině, v klidu. Je však přece naprosto nemyslitelné, abych musel zvedat hlas na Michala Teplého, který byl coby junior pozván na sraz velkého národního týmu a já ho musel okřikovat kvůli jeho přístupu k tréninku. S Karlem Mlejnkem jsme uvažovali o jeho vyřazování z týmu. To jsou věci, které se na povrch moc nedostanou, ale ty velké týmy tohle vůbec neřeší. Konkurence je tam tak značná, že si nikdo nedovolí šlápnout vedle. Bohužel, právě tohle je aspekt, ve kterém nám soupeři nejvíc unikají. V pracovní a ve společenské morálce. Velmoci řeší jen to, do jakého systému hráče vložit, my se zaobíráme strašnou spoustou nehokejových věcí okolo.“

Jak po tom vypadá vaše debata s hráčem, u nějž vám nesedí přístup?
„Doufám, že to pro něj byla ostuda a že to pro něj bude další ostuda, až si to přečte v novinách. Byl jsem v šoku z toho, jak ti hráči v tréninku vypadají, jak k tréninku přistupují. Pozor, nebyli to všichni. Konkrétně se jednalo o něj (Teplého). Když jsem viděl jeho výkon na mistrovství světa… Byť měl za sebou těžký půlrok, kdy spekuloval o přestupech, pak si vybral Mladou Boleslav, kde hrál osm minut… Náš v uvozovkách nejlepší hráč, lídr týmu číslo jedna, odehrál osm minut v extralize! Museli jsme po svazové linii složitě zařizovat jeho přesun z Chicaga do Litoměřic, kde v Chance lize odehrál šílené tři, čtyři zápasy, velmi podprůměrně. Tenhle hráč měl být lídrem našeho týmu… S tímto Karel Mlejnek nemůže nic dělat. S tímhle materiálem pak chcete konkurovat Kanadě a Americe?“

Narážíte na to, že Teplý hrál za Boleslav osm minut. Ale právě jeho přístup, do nějž se strefujete, mohl být právě důvodem, že v Boleslavi tak málo nastupoval, ne?
„Jednoznačně. Nemyslel jsem to jako narážku na to, že si Boleslav koupí hráče, a pak ho nehraje. To je jejich vnitřní politika. Kdyby ale ten hráč měl svým výkonem na to hrát extraligu, určitě by ho kluci hráli. Bylo to nešťastné řešení z obou stran. Jak ze strany klubu, tak hlavně ze strany hráče. Jeho výkony v Litoměřicích budiž důkazem, že tenhle přístup není správný.“

Každý klub musí začít u sebe

Finové měli na MS deset hráčů s průměrnou porcí na ledě aspoň 15 minut v tamní elitní lize. U nás to byl jediný Beránek z Budějovic… O čem to svědčí z vašeho pohledu?
„Je to potvrzení neschopnosti klubu vychovat si hráče tak, aby mohl v adekvátní době, třeba před MS dvacítek, nabídnout velmi výraznou roli v extraligovém áčku. Je to neschopnost klubů dovychovat si hráče herně, přístupem, aby se v osmnácti, devatenácti letech mohl stát významnou osobností vlastního týmu a pak se mohl odevzdat trenérovi dvacítky, kde by sehrál podobnou roli. Když se podíváte na kapitána dvacítky Honzu Myšáka, našeho prvního centra, tak hrál 11 minut v klubu, bez přesilovky. Adam Raška osm, devět minut ve Frýdku-Místku, do toho Teplý. Kluci nehrají na klubové úrovni důležité role, přesto odmítají nástup do Litoměřic, do projektu, který je nejspíš pod jejich úroveň. Lepší je pro ně asi osm minut v extralize… Tady panuje velký nesoulad mezi klubem, hráčem, rodičem a agentem na straně jedné a mnou na druhé straně.“

V srpnu roku 2019 jste říkal, že pracujete na playbooku, podle kterého by měly hrát všechny reprezentační výběry. Je už na světě?
„Byl na světě už na konci léta, kdy jsem to prezentoval. Metodické materiály, herní systémy, tréninky dovedností a tak dále, jsou toho hromady, co bylo rozesláno do klubů. Každý trenér v každém klubu přesně ví, jak má pracovat, abychom si pak jen mohli vybrat hráče, kteří budou podobný systém schopni hrát i na vrcholných akcích.“

Takže totálně defenzivní systém, jakým se prezentovala teď česká dvacítka, pochází od vás?
„Musíme rozlišit playbookový systém zápasu a tréninku. Neříkám, že to jsou úplně odlišné nádoby. Do portfolia české hokejové DNA patří i rozhodování trenéra. A ano, určité fáze ze svazového playbooku tam byly, speciálně v zápase s Kanadou. Tam to sneslo nějaké požadavky. My ale chceme v dovednostních trénincích, ve hře a hlavně v mládežnických soutěžích hrát systémem moderním. Pak jsou ale fáze, jako MS dvacítek, kdy víte, že tímhle systémem dostanete od všech velmocí debakl. Potom už je na každém kouči, jaký speciální systém, možná trochu defenzivnější, ušije na konkrétního soupeře. Nejedná se o taktiku, ale o herní systém. To je velký rozdíl.“

Čeští hokejisté při obranném zákroku ve čtvrtfinále proti Kanadě
Čeští hokejisté při obranném zákroku ve čtvrtfinále proti Kanadě

Jak se vám poslouchá, že hráči už si nevěří proti nikomu? Sami popírají roli favorita. I do zápasu s Rakouskem se jím necítili. Je otázka, nakolik je v tom pokora či nízké sebevědomí.
„Když se podíváte, kde nastupují hráči soupeře, je to pochopitelné. Drtivá většina Rusů hrála KHL. Kanada měla 19 hráčů draftovaných v prvním kole. My tam měli kluky, co hráli osm minut za Boleslav v zápase v Plzni, když to takhle řeknu. To pak asi moc sebevědomí nebudete. Vykřikovat do světa, že Rakušany porazíme o deset gólů, je nesmysl. Souhlasím s vámi v tom, že jsme sebevědomí nebyli. Český hokej byl dlouho před šampionátem paralyzován, soutěže stály.“

Co se dá udělat pro to, aby se do českého hokeje vrátila konkurence? Nadáváte na kluby, ale právě svaz dělá to prostředí pro kluby přívětivé a pohodové.
„Mechanismy, které svaz vymýšlí, ať už to bylo uzavření první ligy i kvóty na mladé hráče v extralize, by měly vzejít automaticky od klubů. To všechno vymýšlí svaz za ně. Mladí hráči nemají prostor v našich klubech, raději se kupují 35letí cizinci, aby se uhrál nějaký výsledek. Každý je pod nějakým tlakem. Nenosí se hrát mladé hráče. Pro ukázku: Blümel a Mandát v Pardubicích. Jenom se podívejte, jak to vypadá, když dáte hráči trochu volnosti. Pomohla jim oběma nominace na nároďák. Vrátili se sebevědomí, dominují extralize. Není to náhoda. Když jsem v roce 2018 trénoval dvacítku, prosil jsem klub, aby Martin Kaut hrál víc minut. Aby ho klub uvolnil do Litoměřic, kde by hrál první přesilovku. Kromě Martina Nečase nikdo neměl velkou roli. Po šampionátu se Kaut vrátil a extralize dominoval. Je to jen o odvaze.“

Tomu rozumíme, ale zpátky k otázce, prosím.
„Souhlasím s vámi, svaz může nastavit redukcí soutěží větší konkurenční prostředí. Musí se sestupovat a postupovat. Na všech úrovních. Musí se o něco hrát. Apelujeme, aby se v klubech pracovalo a vytvořilo konkurenční prostředí. Aby se už v trénincích bojovalo, hrálo naplno… Víc ale dělat už nemůžeme. Pak zbývá akorát trestat ty, co domluvu plnit nebudou. Pozastavit peníze, které od svazu do klubu putují. Víc se dělat nedá, každý klub musí začít u sebe.“

S tím souvisí i sebereflexe. My novináři píšeme každý rok podobnou kritiku, mění se jen hráči a trenéři. Výsledek je však tentýž, naopak se možná výkonnostní mezera ještě víc zvětšuje.
„Na tom všem je kus pravdy. Souhlasím, že nám svět dál utíká, podepsal bych to. Před pár dny jsem poslouchal pana Hadamczika, který říkal, že jsme Rusko porazili českou chytrostí. No, to je totální nesmysl. Historicky chápu, kde se pojem česká chytrost vzal. V době, kdy celý zámořský svět nahazoval puky a vraždil obránce, my jsme hráli na puku. Vyrovnali jsme se soupeři ve všech atributech hry.“

To ale teď neplatí.
„Vůbec! Nevyrovnáme se špičce v bruslení, ve střelbě, ve zpracování kotouče, v nasazení, v kondici… To pak opravdu o české chytrosti nemůže být žádná debata. To jsou termíny patnáct let staré. S českou chytrostí dnes nevyhrajete nic. Daleko lepší než ta česká je kanadská chytrost, lepší je možná ta finská a vlastně ani ta švédská není úplně špatná. O americké a ruské se vůbec nebudu bavit. Připomíná mi to chytrou českou fotbalovou uličku, to je taky nesmysl. Ve fotbale se to už naštěstí nepoužívá. My ale pořád z úst některých kritiků posloucháme, kam se vytratila česká vyčuranost a chytrost. Opakuju: ta v době, kdy se světem nestíháme, nemá žádnou šanci.“

Znovu se vracíme k tomu, že podle vás všechno začíná v klubech.
„Přesně tak. Pokud se v klubech nebude trénovat jako ve vyspělých zemích, pokud nebudeme na hráče tvrdí, pokud nebudeme dokola důsledně opakovat dovednosti, pokud hráči nebudou mít kondici a pracovní morálku, na chytrost není prostor. Jestli si někdo myslí, že jednou zadovkou rozhodneme mistrovství světa, to fakt ne. Dnes je systém na všech úrovních tak propracovaný, že rozhodují detaily. O kondici a přístupu některých mladých na Karjale, o tom se ve vyspělých zemích vůbec nemluví. Hráče odsunou a mají dalších šest na stejnou pozici. U nás tohle ale nejde.“

Spoustu času ztrácíme vysvětlováním, přemlouváním...

Zachytil jste v českém hokeji i často schovávané téma protekčnosti? Nemyslíme vyloženě korupci, ale to klasické kamarádíčkování, které známe v české společnosti. Lze to vymýtit?
„Jestli si myslíte, že někde sedím v autě s nalepeným knírkem a sleduju, jestli náhodou nějaký tatínek předává v igelitce peníze trenérovi, to opravdu nedělám. Jak jste správně řekl, je to celospolečenský problém. Nemám však konkrétní informace, že by se tohle v hokeji opakovaně dělo. Dřív taková doba byla, dnes už to není o igelitce pod stolem. Je to spíš o nějakém tlaku, lobbingu. Nevím, jestli se to děje nebo ne. Nejsem revizor. Na druhou stranu mi chodí od mnoha rodičů zprávy: Když můj synek přestane hrát přesilovku a je ve třetí lajně, tak začínám natírat trenéra, začínám obviňovat ostatní, kteří tu přesilovku hrají. Já jako rodič to nedělám, a proto můj syn tratí. Taková je atmosféra!“

Byl byste pro, aby se vrátily zpátky povinné kvóty na nasazování juniorů v extralize?
„Doporučil bych to. Mělo to velký význam, mladí hráči hráli extraligu. Jde o to, že třeba po čtvrtině sezony zjistíte, že ten hráč na extraligu opravdu má. Spousta klubů tu situaci nepochopila. Někteří je sebou vozili po republice a pak je dala do hry na tři minuty, to byl velký nešvar. Na tomhle příkladu je dobře vidět, že i dobře myšlená věc v klubech není zprocesovaná tak, jak by selský rozum velel. Spoustu času ztrácíme vysvětlováním, přemlouváním a kontrolou, což je ubíjející.“

Pro kluby je nadřízeným orgánem svaz, byť je to míněno ve velkých uvozovkách. Z pozice šéftrenéra nemůžete působit tak, aby se pracovní morálka zlepšila? Nebo co s tím provedete?
„Z pozice svazu se pracovní morálka dá ovlivnit několika nástroji. Například kontrolingem. Není však v silách svazu, abychom objížděli všechny kluby, všechny tréninky a schovaní za sloupem neustále kontrolovali i svazové trenéry a hráče v tréninku, zda pracují, jak mají. Další možností je finanční postih, případný vyhazov trenérů, nenominace hráčů do kempů reprezentace. Ale to se bavíme o ideálním světě, protože my nemáme další trenéry, kteří by okamžitě mohli nastoupit a pracovali líp. Nemáme další kvalitní hráče jako zámořské velmoci, které si mohou dovolit vyhodit hráče z kempu po jeho pozdním příchodu na trénink. My v tom stavu bohužel nejsme.“

Ale řešení musíte mít nebo najít…
„Svaz je servisní ansámbl lidí, který může nastudovat světové trendy, může přispět finančně nebo metodicky, což se v posledních letech děje výrazně. Upřímně, nejsem si schopen představit zemi, která by měla lepší reprezentační program než my. Metodické materiály mají trenéři k ruce v nejšpičkovější podobě. Pracovní morálka v klubech však nefunguje, jak by měla. A musíme bohužel vymýšlet metody, jak pronásledovat oddíly a jejich trenéry. Ač jsem zcela apolitický, přirovnám to k tomu, že za covid může Babiš, ale že lidi nenosí roušky, to nikoho nezajímá. My se pořád otáčíme za vrchností, za vládou, ale co se děje v každodenní práci, na to se kriticky nehledí. Proto nezbývá než vymýšlet mechanismy, jak perzekvovat kluby, jak trenéry případně vyměnit. Ale jak jsem řekl, počet trenérů a hráčů tu není tak vysoký jako ve vyspělých zemích. Proto nám ten přenos ze svazu do klubů úplně nefunguje. Doba, kdy jsme se snažili přemlouvat a přesvědčovat, končí. Musíme opravdu daleko víc používat tvrdší nástroje.“

Je pravda, že v životě leckde platí pouze bič. Jak ovšem v reálu vypadá a probíhá svazová kontrola? Na druhou stranu Český hokej má nadpočet svazových akademií, což progresu neprospívá a pomáhá stále stejným mezinárodním výsledkům.
„Počet akademií by byl už v této sezoně velmi výrazně zredukován, stejně jako počet týmů v juniorské lize akademií. Bohužel a to snad i chápete, covidová situace nepřeje zrovna tomu, abychom do klubů, které se ocitají na pokraji života a smrti, udeřili takovýmto redukčním mechanismem. Ale jednoznačně to bylo v plánu, řada klubů přijde o status akademií. Pokud se rozběhne nová sezona podle plánu, dojde k výrazné redukci klubů juniorské extraligy. Už na tuto sezonu jsme předělali systém rozdělování financí do akademií. Nyní by mělo dojít k dalším přesunům financí směrem k akademiím, ne všechny budou dostávat stejné finance. Je připraven systém odměňování akademií, jsou zostřeny podmínky pro udělení a udržení statusu. Víme o klubech, které jsou na hraně udržitelnosti akademie, bohužel od března loňského roku bylo větší téma covidová situace a toto téma, pro řadu velmi nepříjemné, se odsunulo na příští sezonu. Naše veškeré kroky budou transparentní a i veřejnost o nich bude informována.“

Koho svaz již potrestal?
„V rámci reprezentačních buněk jsme postihli kluby Mladé Boleslavi a Českých Budějovic za chybu v systému jejich práce. Byť šlo o covidovou dobu, museli jsme k trestu zadržení jednoho měsíčního příspěvku sáhnout, aby všechny kluby začaly pracovat a viděly, že naše mechanismy začínají fungovat. Šlo o částky přesahující sto tisíc, čili nešlo jen o nějakou lehkou pokutičku.“

Vstoupit do diskuse
20

MS hokej 2024 ONLINE - Mistrovství světa v ledním hokeji

Program Vstupenky Sestřihy z MS Výsledky MS v hokeji 2023 MS hokej U20

Mistrovství světa v ledním hokeji 2024 se vrací do Česka. Od 10. do 26. května 2024 bude hostit MS v hokeji Praha a Ostrava. Česká hokejová reprezentace odehraje všechny zápasy v Praze, ve skupině B se postupně utká s Finskem, Norskem, Švýcarskem, Dánskem, Rakouskem, Velkou Británií a Kanadou.

Hokej dnes * Spengler Cup * Hokejové brusle na Heureka.cz

Play off
Články odjinud


Články odjinud