Radek Zelinka se podílel na obou brankách v klíčovém duelu proti Norsku (2:1) • ČTK / Ožana Jaroslav
Radek Zelinka se podílel na obou brankách v klíčovém duelu proti Norsku (2:1) • ČTK / Ožana Jaroslav
Znovu ukázali, jak se umí rvát s nepřízní osudu. Elitní para hokejisté sice na mistrovství světa v Ostravě nemohli hrát před vyprodanými ochozy, ale jejich příběhy inspirují. Nevzdávat se. Zatnout zuby. Bojovat! Třeba jako jeden z nováčků v české reprezentaci Radek Zelinka. Devětadvacetiletý čahoun přišel před třemi lety o nohu. Po útoku skupinky násilníků dokonce bojoval v nemocnici o holé přežití, měsíc byl v umělém spánku. Mistrovství světa 2019 sledoval v televizi. Teď poslal český tým na paralympiádu do Pekingu 2022.
Na světovém šampionátu v Ostravě hráli čeští para hokejisté v elitní skupině. V zápasech proti favoritům šli od prohry k prohře. Po čtyřech duelech byli bez bodu, skóre hrozivé 0:23. V bitvě o páté místo proti Norsku šlo o hodně. O účast na paralympiádě. Tu mělo zajištěnou prvních pět týmů.
Češi vyhráli 2:1 a Radek Zelinka byl u obou branek. První vstřelil, druhou vypracoval.
„Slovy se to ani popsat nedá,“ kroutil Zelinka nevěřícně hlavou bezprostředně po utkání. „To mi asi dojde až později, co se vlastně povedlo. A co bude následovat. Paralympiáda! Peking. Super.“
Slzy dojetí udržel. Tak tak, ale udržel. Stydět by se za ně rozhodně nemusel. Jeho životní příběh je mrazivý. Nepochopitelný. A hodně bolestivý.
Takřka dvoumetrový chasník v mládí hrával hokej. Potom nastupoval za Kadaň v Národní florbalové lize. Právě cesta na jeden ze zápasů třetí florbalové ligy se mu na přelomu roku 2018 stala osudnou.
Pozor, má nůž!
„Pamatuju si to jako dneska, třetího listopadu jsme jeli na zápas do Plzně,“ vyprávěl Radek Zelinka v projektu Cesta za snem. „S přítelkyní jsme jeli o den dřív, večer jsme si zašli na večeři. Když jsme se vraceli, potkali nás tři kluci. Minuli nás, pak se otočili a začali na nás pokřikovat. Postavil jsem se před přítelkyni. Zaslechl jsem ji, jak křičí: ‚Pozor, má nůž!‘ Zbytek znám jen z vyprávění, protože jsem se probral až v nemocnici.“
Zelinku s přítelkyní přepadla trojice sourozenců z Ukrajiny. Jeden z nich při potyčce vytáhnul nůž. A bodnul Zelinku někam do podpaží. Devatenáctiletému útočníkovi Andreji Shovheniukovi za pokus o vraždu hrozilo až osmnáct let vězení. U soudu v Plzni nakonec dostal šest let. Další dva bratři obviněni nebyli.
„Ani zpětně to absolutně nechápu,“ kroutí hlavou Zelinka. „Neměli žádný důvod, asi si chtěli něco dokázat. Jeden z nich mě bodnul do žaludku a do podpaží, trefil zadní stěnu aorty.“
Nechybělo moc a Zelinka vykrvácel. Při operaci na sále dvakrát zkolaboval, doktoři měli co dělat, aby mu zachránili holý život. „Dvakrát mě nahazovali, přestala mi pracovat játra, ledviny, měl jsem problémy se srdcem,“ dozvídal se od lékařů zpětně. „Říkali, že mi museli dát asi šedesát transfuzí, takřka měsíc jsem byl v umělém spánku.“
Dodatečně s lehkou nadsázkou podotýká, že dárci krve museli být hodně citliví. „Od té doby jsem totiž strašná citlivka,“ líčil s úsměvem Zelinka. „Vidím štěňata nebo malé děti a chce se mi brečet. Ale jenom, když jsem sám, navenek to přece takhle dávat nemůžu...“
V umělém spánku byl takřka měsíc. „Z toho si pamatuju jenom hnusné sny.“ Po procitnutí neměl vůbec tušení, co se děje. Ani to, že o levou nohu přišel. Kvůli velké ztrátě krve mu ji lékaři museli ve stehně amputovat. A zakročit bylo třeba i na pravé noze. „Museli mi vzít přitahovače a lýtkové svaly. Kotníkem na pravé noze a prsty hýbat nemůžu.“
Že je bez nohy, zjistil dva dny po probuzení z umělého spánku. „Doktoři mi průběžně říkali, že to půjde i bez nohy, ale byl jsem na práškách, moc jsem je nevnímal, pořád jsem myslel, že mám pod peřinou nohy obě,“ popisoval Zelinka. „Když se mi pak povedlo peřinu nějak odkopat, noha nikde. Byl jsem v šoku, ze začátku to byl hysterák. Ty vole, já nemám nohu!“
Sílu dodával i Berdych
Nezastírá, že první momenty byly hodně náročné. V sedmadvaceti se mu otočil život. Nad vodou ho držela přítelkyně, rodina. I obrovská vlna solidarity a podpory. Nejenom z florbalového prostředí. Sílu a odhodlání mu tehdy přál například i tenista Tomáš Berdych.
„Všem děkuji, bylo to těžké,“ vzpomínal Zelinka. Nejvíc ho překvapilo, jak rychle fyzicky „sešel“. Vždycky byl kus chlapa - takřka dva metry, devadesát kilo. „Celý život jsem sportoval, nedokázal jsem pochopit, jak tělo za měsíc vypne. Najednou jsem měl nějakých šedesát kilo, v posteli jsem si nedokázal ani sednout, nebyl jsem schopný se sám otočit.“ Do toho se přidala žloutenka, problémy s játry. „Na první dialýze jsem byl asi osm hodin. Ale dostal jsem se z toho. Teď už je vše jakž takž v normálu.“
Už při rehabilitaci začal Radek Zelinka uvažovat o sportu. Co by se dalo dělat? Na co se vrhnout? „Kolektivní sporty jsem dělal odmalička, jsem rád mezi lidmi,“ připomněl. „Učil jsem se s tím žít, hledal jsem nějaký nový náboj, druhou rodinu.“
Inspiraci našel u televize. Když se díval na para hokejové mistrovství světa, které v roce 2019 rozbouřilo Ostravu, byl unešený. „Hokej jsem hrál přes deset let, takže jsem k němu měl hodně blízko. A tohle mistrovství světa mě v tom ještě víc utvrdilo. Říkal jsem si, že by to mohl být sport pro mě.“
K para hokeji ho přivedl i reprezentační útočník Michal Geier. Bývalý kapitán české reprezentace a skvělý střelec znal Zelinkův příběh. Když se dostal z nemocnice, nabídnul mu šanci si para hokej vyzkoušet.
„Přítel mé sestry hraje florbal a říkal mi, co se Radkovi stalo,“ líčí Michal Geier. „Dal jsem mu na sebe kontakt a nabídnul mu, ať se ozve. Až bude chtít a bude se na to cítit, že to hned zařídíme. Jsem moc rád, že se ozval. Mám ho strašně rád, má za sebou velký příběh. A hlavně to má v hlavě srovnané. Vím, že ještě zapracuje na spoustě věcí a bude to v národním týmu rozbalovat víc a víc.“
Nejsem Jágr, naštěstí
Možnosti ukázal Zelinka hned při premiéře na první velké akci. Dva roky poté, co se na mistrovství světa v para hokeji koukal v televizi, si šampionát v národním dresu také zahrál. Navíc s áčkem na dresu coby zástupce kapitána.
„Překvapilo mě to, nováčci nebývají úplně často asistenty, ale je to volba kabiny,“ usmíval se Zelinka. „Kluci mi dali důvěru, jsem za to moc rád. Chtěl jsem jim to oplatit a doufám, že se to povedlo. Jsme tady jeden pro druhého. Na kapitány, asistenty si moc nehrajeme. Všichni jsme tady pro všechny.“
Áčko na dresu pro něho bylo vzpruhou i motivací. Že by funkci odmítal jako Jaromír Jágr, aby se mohl soustředit čistě na vlastní výkon, nad tím ani neuvažoval. „No, naštěstí nejsem Jarda Jágr, tak v pohodě,“ zasmál se. „Ne, motivovalo mě to ještě víc. Jsem tady rok, všechno mám před sebou.“
Zelinka připouští, že před prvním zápasem nervózní byl. I proto, že kvůli celosvětové pandemii se mohlo pouze trénovat v omezených podmínkách, na přípravné zápasy nebyl prostor. Jak para hokejisté sami s oblibou říkají – do zápasů proti světové elitě skočil rovnýma nohama.
„Nervozitu se snažím do hlavy moc nepouštět, ale samozřejmě tam je. S Koreou to byl první velký zápas, první střídání jsem se tam trošku motal. Ale pak to ze mě spadlo a šlo to.“ Zelinka hrál první obranu, v klíčovém duelu proti Norsku otvíral skóre. A byl i u druhé branky.
„Radek si vedl výborně, do party zapadnul hned, ukázal, že áčko na dresu má právem,“ chválí nového parťáka Geier. „Na začátku to měl těžší, protože má nehoráznou výšku. Dali jsme mu nějaké tipy, hned je rychle vstřebával. Do budoucna to bude velký hráč!“
V českém týmu rozhodně není Radek Zelinka jediným, kdo bojuje s osudem. A kdo má za sebou těžký životní příběh. I proto se para hokejisté okamžitě přidali k podpoře obětí ničivého tornáda, které před třemi týdny pustošilo jižní Moravu. Síla! Odvaha! Odhodlání! Takový byl jejich vzkaz.
„Všichni jsme to četli, viděli ve zprávách před zápasem,“ líčí Zelinka. „Bylo nám to všem hrozně líto, tohle se mohlo stát komukoliv. Mrzí nás to, jak budeme moct, pomůžeme. Hlavní je – nevzdávat se! To by bylo k ničemu. I když se nedaří, tak je třeba furt šlapat.“
Role v Ordinaci
|
Po těžkém zranění nesčítá Radek Zelinka pouze nové para hokejové zážitky. Nečekaně se mu otevřela i herecká kariéra. Střihnul si epizodní roli v oblíbeném televizním seriálu Ordinace v růžové zahradě. Zahrál si mladíka, který se při geocachingu zranil a doktoři mu museli amputovat nohu. „Po pravdě, ani nevím, jak se to přihodilo,“ líčí Zelinka. „Jednou mi zazvonil telefon a z něho se ozvalo, jestli bych si nechtěl zahrát v Ordinaci. Ze začátku jsem byl trochu nerozhodný, jestli do toho jít. Ale pak jsem si řekl, proč ne? Faktem je, že za normálních okolností bych se k takovému natáčení nikdy nedostal, bylo to zajímavé.“ |
|
ČEŠI NA PARA MS |
|
ČEŠI NA PARA OH |
