Role vypravěče se zhostil poprvé, ale zvládl ji znamenitě. Jaromír Jágr v neděli zažil velký večer, když v rámci akce Noc s legendou odvyprávěl před vyprodaným Forem Karlín svůj životní příběh. Nadšené publikum hokejový velikán velmi pobavil i dojal vzpomínkami na dětství, začátky v hokeji a také úžasnou kariéru v NHL či reprezentaci. S celou řadou známých hostů, mezi nimiž byli například i bývalí parťáci Martin Straka a Jiří Šlégr, se postaral o parádní show při výjimečné akci, kterou si bezpochyby sám taky velmi užil.
Už jen při příchodu do sálu karlínského Fora se kladenské legendě dostalo obrovského potlesku. Na vypravěče Jágra museli fanoušci, kteří akci bleskově vyprodali, dlouho čekat. Kvůli covidu byla Noc s legendou dvakrát odložena. Po více jak roce se ale konečně dočkali. A trpělivost stála za to.
Pokud by snad do nedělního večera některý z fanoušků neznal moc zajímavostí o Jaromíru Jágrovi, věřte, že po zavítání na jedinečnou show, které se dočkali například Mike Tyson či Attila Végh, by jich s velkým nadšením věděl opravdu mnoho. Devětačtyřicetiletý matador během více jak tříhodinové akce udělal s pomocí komentátora České televize Roberta Záruby barvité ohlédnutí za nejdůležitějšími momenty v životě.
Pro začátek Noci s legendou se Jágr vrátil do dětství, životu na statku i ke svému narození. „Když jsem se narodil, vážil jsem pět kilo, což by měl být snad dodnes rekord v kladenské nemocnici,“ smál se. I když měl velmi blízko k tomu stát se farmářem jako otec, ale právě díky tátovi se tímto směrem nevydal, i když tvrdou práci na poli poznal velmi dobře. „Bylo v plánu otce, aby děti měly lepší život. Za komunistů si šlo dobře vydělat jen sportem nebo zpíváním“, řekl kladenský patriot. Zpěv podle svých slov nikdy pořádně neovládl, volba tedy byla jasná.
Za to, že se stal sportovcem a že to bylo Jágrovi vůbec umožněno, nezapomněl poděkovat rodičům, jimž je vděčný takřka za všechno. Jak je víc než zřejmé, u mladého Jaromíra zvítězil hokej, v ostatních sportech totiž nebyl moc dobrý. Při jednom basketbalovém turnaji na škole si Jágr dokonce vyslechl, že bude hrát jako náhradník. V karlínském sále přiznal, že tehdy ještě „soudružce učitelce“ řekl, že jako náhradník hrát určitě nebude. Dostal brutálně vynadáno a nakonec šel.
V hodně pozitivním duchu se neslo celé Jágrovo velké povídání. Jeho části se dělily jako hokejový zápas, tedy na třetiny, prodloužení a nakonec i nájezdy. Dvacetiminutovky, které ale rozhodně netrvaly tak krátký čas, byly věnované fenomenální kariéře v zámoří. Od draftování v roce 1990, léta v Pittsburghu po boku legend Maria Lemieuxe či Jiřího Hrdiny, střídání klubů, až po konec zámořské mise v Calgary.
Pauzy mezi třetinami vždy vyplnili vystoupením známí zpěváci Richard Krajčo a Peter Nagy . „Ríšo, rozjeď to. Je to tady nějaký mrtvý,“ vtipkoval Jágr při prvním příchodu českého muzikanta.
Celý večer byl nabitý přítomnými hosty, obzvláště při velkém vzpomínání na časy v NHL. Jako první k Jágrovi na pódium dorazili Martin Straka a Jiří Šlégr . Někdejší spoluhráči z reprezentace i ze zámoří, jejichž příchod rovněž doprovodil velký aplaus, mluvili především o společném angažmá v Pittsburghu i na trenéra Ivana Hlinku, který všechny tři hráče po vítězství na olympiádě v Naganu vedl i u Penguins.
Značnou pozornost na sebe upoutal i další host pozvaný na pódium. Lubomír „Čužák“ Rys, bývalý Jágrův manažer promluvil s humorem o společných 15 letech v NHL, dokonce i zazpíval píseň a přednesl básně o svém velkém kamarádovi. „Když byl Jarda smutný, byl v NHL průměrný. A když měl radost, byl nejlepší,“ prozradil bývalý hokejista.
V průběhu druhé třetiny přišla řeč i na téma kasino. Jágr přiznal, že rád navštěvoval Las Vegas, kdykoliv se tam konal nějaký velký zápas v boxu. Ve městě hazardu zažil i legendární souboj Mikea Tysona proti Evanderu Holyfieldovi, v němž první slavný boxer ukousl soupeři ucho. Víc než z Tysonova řádění ale byla česká hokejová hvězda v šoku z gangů, které si v té době ve Vegas zrovna vyřizovaly účty. Bál se, že ho tam zastřelí.
Hokejová legenda od pořadatelů z VDN Promo dostala překvapení v podobě video pozdravů od někdejších slavných spoluhráčů. Z Ameriky poslal vzkaz Ron Francis, bývalý vynikající útočník a současný generální manažer Seattlu. Jágr zmínil, že je velice rád, když má kamaráda šéfujícího novému klubu NHL. „Velká šance, že se můžu vrátit,“ chechtal se vítěz dvou Stanley Cupů. K zisku třetího byl velmi blízko v Bostonu po boku Zdena Cháry . Slovenský obr na dálku rovněž pozdravil a to v plynulé češtině. „Kdyby se Zdeno nenarodil, možná bych v NHL udělal 2000 bodů. On se na mě vždycky dokázal skvěle připravit. Na ledě jsem neměl nic, čím bych ho překvapil,“ řekl Jágr na adresu dlouholetého kapitána Bruins.
Nemohla chybět ani vzpomínka na angažmá v Omsku, kde se Jágr stal natolik populární, že po něm Rusové začali pojmenovávat děti. Cítil se tam jako král. V Rusku si rovněž našel cestu k pravoslavné víře, o níž také velmi často mluví. K tématu víry si do Karlína dokonce pozval Zbigniewa Czendlika, známého polského katolického kněže, který působí v Česku. Smekl před Jágrem a show na Noci s legendou byl ohromený. Řekl, že něco takového by v kostele určitě nezažil. Možná jen v případě, že by dal do kadidla marihuanu.
V nabitém programu se samozřejmě dostalo i na reprezentaci. Přišla řeč na premiéru ještě za Československo proti Calgary Flames či zlomený malíček na šampionátu ve Vídni 2005. V doplňujícím videu připomínající všechny úspěchy v českých barvách sice hlas řekl, že Jágr v dresu národního týmu odehrál poslední zápas v Praze roku 2015, dvojnásobný mistr světa ovšem hned s úsměvem dodal, že kariéru neukončil, ale jen přerušil. Olympijský šampion připomněl, že reprezentovat pro něj vždycky znamenalo víc než kariéra v NHL, za což hned sklidil velký potlesk.
Od Roberta Záruby dostal Jágr otázku, jak dlouho ještě bude hrát. Brzy padesátiletý útočník řekl, že nejhorší je, že hokeji nyní už nemůže dávat všechno, když musí přemýšlet i jako manažer a majitel klubu. Pokud by ale všechno dobře dopadlo, je podle svých slov schopný hrát do 55, možná do 60.
Na úplný závěr se „uskutečnily“ i nájezdy. Jágr při nich odpovídal na několik otázek od lidí z publika. Padl dotaz, jestli by cokoliv ze své kariéry a života chtěl změnit. Odpověď byla jasná. „Neměnil bych nic,“ prozradil hráč i majitel kladenských Rytířů v jedné osobě. Byl rovněž tázán, v jakém angažmá měl nejvíce přátel. Při odpovědi nebyl konkrétní, ale přiznal, že se ne vždy ke svým spoluhráčům choval tak, jak by si asi zasloužili.
„Byl jsem slušný, férový, ale ne vždy populární. Kdybych já jako trenér měl vést Jaromíra Jágra, nestrpěl bych ho ani jeden den,“ řekl Jágr s nekonečným úsměvem úplně na konci opravdu povedené Noci s legendou.
Nejlepší výroky z Noci s legendou |
|
Jaromír Jágr „Když jsem se narodil, vážil jsem pět kilo, což by měl být snad dodnes rekord v kladenské nemocnici.“ „V ostatních sportech jsem tak dobrý nebyl. Jednou jsme měli na škole basketbalový turnaj a od učitelky jsem se dozvěděl, že budu náhradník. Tak jsem jí řekl: ´Soudružko učitelko, já jako náhradník hrát nebudu.´ Dostal jsem strašně seřváno a nakonec jsem šel.“ „Maturitu jsem si dodělal ve 32 letech. Nebylo to tím, že bych se špatně učil, ale každý rok jsem uvedl, že jsem ve škole v Americe, abych nemusel jít na vojnu. Tak jsem takhle študoval do té doby, než vojnu úplně zrušili.“ „V začátcích jsem tátovi brečel do telefonu s tím, že se chci vrátit. Když ale do Pittsburghu přišel Jirka Hrdina, ohromně mi ve všem pomohl. Moc mu za to děkuji.“ „V Pittsburghu jsem začínal ve čtvrté lajně, kde byli samí rváči. Když jsem jim přihrával krásně na hokejku, tak pak za mnou vždy přišli s tím, ať jim to přihrávám na nohu, že se jim to takhle lépe zpracovává.“ Martin Straka „Podobně jako Jardovi se i mě povedlo minout vojnu. Byl jsem slabý na plíce. Po dvou měsících v Pittsburghu si mě zavolal kouč s tím, že mě pošle na farmu. Jarda byl proti tomu. Přišel za ním a řekl mu, že nikam nejedu, že jsem ještě nedostal šanci. Dokonce řekl, že ho začalo bolet koleno, tak ať jdu hrát místo něj. Nakonec to dopadlo tak, že jsem zůstal.“ Jiří Šlégr „Do Pittsburghu jsem se dostal oklikou. Zřejmě jsem se tam někomu zalíbil... Byly to skvělé časy. Jarda dokonce v kabině prosadil českou hudbu a kluci se i učili česky.“ Jaromír Jágr „Když nám bylo patnáct, šestnáct, podstoupili jsme v nároďáku fyzické testy. U dospělých je normální, že na bench dají normálně 110, 115 kilo. Jirka Šlégr dal v šestnácti na bench 160 kilo.“ „Věděl jsem, že když bude hrát Mario, tak jsem nemohl vyhrát bodování. Byla to mašina. Mario Lemiuex byl nejlepší hokejista na světě. Bez debat.“ Lubomír „Čužák“ Rys „V kabině Penguins bylo vedle Jardy volné místo. Tak jsem si tam dal svojí jmenovku. Lubomíra Ryse nikdo nesundal, dokud byl Jarda v Pittsburghu.“ Jaromír Jágr „Na Rusko nedám dopustit. Cítil jsem se tam jako král. Dokázali ocenit výkony, které jsem tam podával. Možná úplně nejvíc. Averze by měla být k systému, který byl, a ne k lidem.“ „V zámoří nebylo obvyklý, aby se hráč před zápasem modlil. V Rusku je to před velkými zápasy něco zcela běžného. Potkal jsem tam lidi z pravoslavné církve, kteří vás můžou pokřtít hned. Tak jsem se rozhodl. V 28 letech jsem se nechal pokřtít.“ Zbigniew Czendlik „Jaromíre, synu… Takovou show v kostele snad nikdy nezažiju. Možná kdybych do kadidla dával mariánku. Smekám před tebou, Jardo.“ Jaromír Jágr „Philadelphie byl obrovský průšvih. Pro fanoušky Pittsburghu jsem absolutně skončil. Nechtěl jsem je naštvat, ale do Flyers jsem šel, protože jsem věřil, že tam budu hrát důstojnou roli, což bylo pro mě nejdůležitější. Myslím, že jsem se rozhodl správně.“ „Kdyby se nenarodil Zdeno Chára, tak jsem snad udělal v NHL 2000 bodů. On se na mě vždycky nejvíc připravoval. Neměl jsem nic, čím bych ho na ledě překvapil.“ Peter Nagy „Jardo, prvních padesát roků kariéry jsou nejhorší, pak už to jde samo.“ Jaromír Jágr „Když už jsem se ve čtyřiceti vracel do NHL, říkal jsem si, aby to mělo nějakou cenu. Chtěl jsem skončit druhý za Gretzkym, protože jeho čísla jsou pořád z úplně jiný planety.“ „U mě je jediný problém, že se na hokej už nemůžu soustředit stoprocentně. Kdyby věci dobře dopadly, mohu to v klidu hrát do 55, ale chtěl jsem říct do 60. Každý umí dát gól do 49. Připravuji se tedy na to, abych měl nejlepší formu v padesáti letech.“ „Z premiéry v reprezentačním dresu si pamatuji jen, že proti nám byl na ledě i Tim Hunter. Rváč s velkým rypákem. Když jsem pak po zápase chtěl jít na záchod, on tam s tím svým velkým rypákem stál. Tak jsem radši ani nešel.“ „Ten zlomený malíček z Vídně už se nikdy nenarovná. Alespoň mám památku na to, co nás to zlato stálo. Přitom to od Němce nebyla žádná velká sekyra. Necítil jsem žádnou bolest. Nevěřil jsem, že to mám zlomený.“ „Reprezentační kariéru jsem neukončil, ale jen přerušil.“ „Ne vždy jsem se ke svým spoluhráčům choval tak, jak by si asi zasloužili. Jako profesionální hokejista s velkou smlouvou máte určitou zodpovědnost. Díky tomu, že to není individuální sport, tak prostě potřebujete spoluhráče. Nevěřím, že je dnes někdo schopný to uhrát sám. Byl jsem slušný, férový, ale ne vždy jsem byl populární. Kdybych já byl trenér a měl bych vést Jaromíra Jágra, nestrpěl bych ho ani jeden den.“ |
