V hokejovém zákulisí se šířily zvěsti: Růža je na tom špatně! Od nejhoršího ho zachránila až kvapná operace! Vladimír Růžička, 58letý kouč dvojnásobných mistrů světa i extraligy, si opravdu prošel vážnými zdravotními problémy, zhubnul téměř dvacet kilo, předtím bojoval i s covidem. O tom všem vykládá v upřímné zpovědi pro iSport Premium, nevyhýbá se ani osobním otázkám na manželku nebo seriál Lajna. A co schází mladým hokejistům?
Už při prvním setkání vidíte tu proměnu. Vyhublý obličej, upnuté tričko kopíruje na jeho poměry nezvykle útlou postavu. „Ale už se cítím mnohem líp,“ říká kapitán olympijských šampionů z Nagana v útrobách haly v Kadani. Právě v prvoligovém týmu, jenž kupí porážky, čeká na to, až po něm sáhne zpátky klubová elita v Česku nebo v KHL.
Při více než hodinovém povídání, na které kývnul až po delším váhání, se vrací ke zdravotním trablům. Nemohl jíst, žaludek i střeva se mu v břiše záhadně posunuly, záchranu přinesl až rychlý operační zákrok v pražském Motole, který prodělal během léta. „Dlouho jsem o tom nechtěl mluvit, přeci jenom to bylo dost osobní,“ tvrdí charismatický kouč, jenž otevřeně popisuje také ústup ze slávy nebo vztah s o pětadvacet let mladší partnerkou Marií, kterou si vzal v roce 2017 krátce po smrti bývalé ženy Evy. Vypíchne i největší problémy českého hokeje.
Co přesně vás trápilo?
„Delší dobu jsem se necítil dobře. Asi půl roku jsem měl problémy s trávením, ale říkal jsem si, že to pořád souvisí s prodělaným covidem. Ztratil jsem čich, chuť, takže jsem si myslel, že i tohle je s tím spojené. Jenže se to neustále zhoršovalo. Už někdy během června se to dostalo do fáze, že jsem se bál najíst.“
Jak to?
„Protože jsem věděl, že se mi pak udělá blbě. Takže jsem moc nejedl. I když jsem si dal něco malýho, za tři nebo čtyři hodiny mi bylo zle.“
Bolel vás žaludek?
„Ne, to ne. Bylo mi těžko. Strašně nepříjemný pocit. Snědl jsem ani ne půl lehkého oběda, ale měl jsem pocit, jako kdyby mi někdo narval celou husu do břicha. Ono se to těžko popisuje. Už bych to nechtěl nikdy zažít. Manželka mě posílala k doktorovi, ale mně se k němu nechtělo. Vždycky jsem to nějak zlehčil a zahrál do autu.“
K lékaři nechodíte zrovna rád…
„Nejsem takový typ. A když už k němu jdu, tak na poslední chvíli. Jenže pak už jsem se dostal do stadia, že jsem měl strach cokoliv sníst, protože jsem věděl, že mi bude blbě. Furt se to zhoršovalo, začal jsem i zvracet. To už manželka nevydržela a vyhnala mě k doktorovi. Sednul jsem do auta a zajel v Chomutově za primářem Mírou Šofrem. Hned mi udělal různá vyšetření a zjistil, že mám střeva i žaludek jinde, než by to mělo být. Měl jsem i
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
