Na starost bude mít organizační část pražské části domácího mistrovství světa, které bude Česko hostit v roce 2024. Během tříletého politického angažmá se Milan Hnilička naučil shánět finance, umět kličkovat v dotačních labyrintech. „Vrátil jsem se s novými znalostmi, to musím přiznat,“ říká o comebacku na hokejový svaz bývalý brankář a šéf Národní sportovní agentury.
Místopředseda Českého olympijského výboru, poradce generálního sekretáře Českého hokeje a nově i předseda organizačního výboru pro pražskou část světového šampionátu. To jsou všechny aktuální funkce Milana Hniličky . V květnu přitom mandát šéfa NSA složil kvůli únavě a vytíženosti. „Spíš to bylo o mediálním tlaku,“ popisuje s odstupem. Řeč taky došla na jeho možnou kandidaturu na křeslo prezidenta hokejového svazu.
Jak se zrodilo, že jste dostal na povel pražskou část mistrovství světa?
„To je spíš otázka na Tomáše Krále a výkonný výbor. Když jsem skončil v Národní sportovní agentuře, vzal jsem si nějaký čas volno, pak jsem nastoupil na hokejový svaz. Pomáhám řešit otázky, které jsem se naučil v NSA. Financování, systém, rozvoj chodu úřadu. I z toho důvodu jsme se začali bavit o tom, jestli bych nepomohl s organizací mistrovství světa. Dotační tituly jsou mi dneska blízké, za posledního půl roku jsem o nich získal znalost. Celé to povede Petr Bříza, uvidíme, co všechno bude moje práce obnášet.“
Takže vás i další jména do organizačního týmu navrhnul prezident Tomáš Král. Je to tak?
„Ano, je to asi po nějaké dohodě. Pak to musí schválit výkonný výbor. Toho já nejsem součástí, ale počítám, že výbor o tom jedná a pak to schvaluje.“
Tušíte, co všechno budete mít na starost? Bude to hlavně shánění peněz?
„Řekl bych, že nejenom tohle. Bude to organizační složka, s tím související jednání. Například o záborech určitých míst, jednání s městskými částmi, s magistrátem, Mezinárodní hokejovou asociací. Šampionát s sebou nese spoustu doplňujících akcí. Nebudu na to sám, exekutivní skupina je poměrně široká.“
Že se budete podílet na přípravě MS, už bylo ostatně řečeno ve chvíli, kdy jste nastoupil na svaz jako asistent sekretáře Martina Urbana.
„Je to tak. Vycházíme z toho, že jsem před třemi lety, než jsem se rozhodl jít do politiky, měl na svazu na starost rozvoj a regionální programy. Trenéry, program Pojď hrát hokej, malé kluby, ale i ty velké. Až jsem se propracoval na pozici manažera národního týmu. Návaznost funkcí jsem tam měl. Teď jsem se vrátil s novými znalostmi, to musím přiznat. Malinko jsem se odklonil od sportovní stránky, ale spíše se zaobírám organizační činností.“
K funkci místopředsedy ČOV a jedné pozici na hokejovém svazu vám tedy přibylo další pracovní zařazení. V květnu jste přitom v čele NSA skončil kvůli únavě a velké vytíženosti. Už jste si odpočinul?
„Ano. Ono to ale nebylo jen o vytíženosti, ale taky o mediálním tlaku, který na mě byl spuštěn. Všichni si umíte představit, co se tam asi dělo. Není jednoduché vybudovat něco na zelené louce. Úřad jako NSA tady dlouho nebyl, já jsem do toho dal maximum. Stalo se, co se stalo. Nějak jsem si to vyhodnotil. Říkáte, že mám další funkci… Je to spíš poradní pozice. Byl jsem rád, že mě svazy zvolili do ČOV, čehož jsem si moc vážil. Na práci na šampionátu se těším, nedá se to ale vůbec srovnat s tím, čím jsem si procházel předtím.“
Jak to myslíte?
„Narážím na politiku, já jsem ji nikdy dělat nechtěl. Šel jsem do ní čistě kvůli sportu. Ano, byl jsem politik, ale věci jsem se snažil řešit vždycky hlavně sportovně. Sám na sebe jsem byl možná přísnější než někteří kolegové ve sněmovně. Jsem jenom člověk jako každý jiný. Bral jsem ale za nutné, abych se k tomu nějak postavil, což jsem udělal.“
Po vašem konci v NSA objevila finanční kontrola celkem 32 nesrovnalostí. V jaké fázi je teď jejich další rozbor?
„Nějaké výsledky už máme. Samozřejmě jsem připraven se k tomu poté vyjádřit. Co vycházelo v médiích… člověk to musí respektovat, ale nesouhlasil jsem s tím. Pravda je trochu někde jinde. Chci ale počkat na kompletní výsledky šetření.“
Poslední domácí šampionát v roce 2015 byl ziskově nejúspěšnějším v historii. Navázat na to bude asi hodně složité, že?
„Byli bychom samozřejmě rádi, kdyby se to povedlo. Všichni si ale uvědomujeme, jak se situace kolem covidu vyvíjí. V celém světě si s tím zatím nevědí rady. Pevně doufám, že v roce 2024 bude covid pryč a lidi se přestanou bát chodit na hromadné akce. Teď jsem ale třeba byl s národním týmem ve Švédsku, tam bylo v aréně sedm a půl tisíce lidí, všichni bez roušek. Byl to skvělý zážitek. Roušky se tam nenosí ani v obchodech. Popravdě nějaké komplikace očekávat můžeme, ale je ještě brzo spekulovat. Kdyby se muselo hrát bez lidí, bylo by to těžké.“
V červnu se uvolní místo prezidenta Českého hokeje. O vás se mluví jako o jednom z možných nástupců Tomáše Krále. Přemýšlíte o kandidatuře?
„Červen je daleko, ale přemýšlím o všech možných věcech. Ne že bych se chtěl stát v současné době předsedou hokeje. Já jdu opravdu krok po kroku. Teď je pro mě důležitá zodpovědnost k mistrovství světa. Snažíme se řešit otázky rozvoje soutěží a vůbec úspěšnosti českého hokeje. Máme před sebou spoustu práce. V tuto chvíli nevím, jestli bych kandidoval.“
Takže to necháváte otevřené.
„Je to tak. Červnová konference zatím ani není volební, nýbrž hodnotící. Uvidíme, jak to dopadne. Teď pro mě není priorita přemýšlet o tom, jestli bych kandidoval na prezidenta. Jsem jeden z hráčů, kteří celý život z hokejového systému čerpali, takže teď se to sportu snažím vracet zpátky. Když o mě bude zájem, budu rád. Když ne, tak ne.“
