Proti čerstvým mistrům světa vyjela koncem září 1972 na pražský led supertřída NHL. Kanaďané se vraceli po vítězství v Sérii století nad SSSR. „Všichni jsme se těšili, nikdo z nás s nimi neměl zkušenosti. Moc se toho o ní nepsalo, v televizi taky nic. Bylo to tabu,“ vzpomíná bývalý útočník Bohuslav Šťastný v rozhovoru pro deník Sport a iSport.cz. Tým Československa přišel čtyři sekundy před koncem o vedení, výsledek 3:3 byl beztak skvělý. Pardubický šikula dal dva góly.
Byl to velký svátek a první přímá konfrontace s hokejisty NHL. Jak jste je brali?
„Už předtím jsme hráli s kanadskými výběry, za národní mužstvo jsem nastoupil poprvé v roce 1969 zrovna proti Kanadě. Ale to ještě nebyli hráči z NHL. Moc jsme nevěděli, co nás čeká. Nějaká utkání Rusko - Kanada dávali v televizi, když jsme pak nastoupili my, první třetinu jsme byli zakřiknutí, nebyl to výkon, jaký jsme si představovali. Prohrávali jsme 0:2. V kabině nám trenéři něco řekli, my taky. Druhou část jsme začali o hodně líp, byli výrazně lepší, podařilo se nám vyrovnat. Mně se shodou okolností podařilo dát dva góly.“
V utkání jste zazářil, po gólu jste poskakoval radostí. Bylo to veliké?
„Dát branku v té době nejlepším hokejistům na světě, výběru celé NHL, to bylo náramné. Když se mi podařilo z dálky vyrovnat na 2:2, někdo to možná ještě tečoval. Ale když není střely na branku, není ani branka, že? Začali jsme si víc věřit, dokonce utkání otočili a vedli 3:2. Jenže oni čtyři vteřiny před koncem vyrovnali. I přesto to byl vynikající zážitek. Nejen pro nás, ale i pro diváky. Dokázali jsme světu, že nejsme tak špatní hokejisti.“
Ale byli jste přece mistři světa…
„Na jaře v Praze jsme vyhráli po 23 letech. Ale už rok předtím ve Švýcarsku jsme byli mistry Evropy, dali jsme Rusákům 5:2. To byl taky obrovský úspěch. Praha ho přebila.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
