Slovy klasika - emoce k hokeji patří. Větší či menší provází každý nový příchod nebo odchod. Těch hodně probíraných by se v historii třineckého klubu našla celá řada. Ale žádná změna nebyla tak vyhrocená, masivní a ostře negativní jako příchod Samuela Bučka z ruského Nižněkamsku. Jaké další přesuny v týmu Ocelářů nejvíc hýbaly žlučí?
Richard KRÁL
(2005 - přestup do Zlína)
Klubová legenda, roky milovaná třinecká ikona. Rekordman, který za deset sezon nasbíral za 499 zápasů 568 bodů (209+359), pět let byl kapitánem týmu. Ocelářům pomohl vybojovat stříbro (1998) a bronz (1999).
Jenže se nepohodl s šéfem klubu Jánem Moderem, jejich spor dokonce skončil u soudu, dlouho si nemohli přijít na jméno. Napjaté vztahy gradovaly v sezoně 2004/05, kdy klub na Krále tlačil se snížením platu, chvíli byl odstavený ze sestavy, což třinečtí fandové nesli hodně nelibě.
Po sezoně Král přestoupil do Zlína, přestože měl v Třinci ještě rok smlouvu. Spory a nevraživost se pak ještě dlouho táhly. Zahladily se až v roce 2019 při oslavách 90 let od založení klubu. Ke stropu šel i Králův dres s číslem 91. „Čo bolo, bolo,“ parafrázoval Ján Moder Černé barony. „K dějinám klubu Richard patří, není o čem diskutovat. Vnímám, že to i fanoušci přivítají.“
Darcy VEROT
(2011 - příchod z Čechova)
Kanadský bitkař přišel z ruského „klubu rváčů“ – Viťazu Čechov na měsíční zkoušku. Jaromír Jágr, který měl s Verotem několik nepříjemných zážitků v KHL, se okamžitě nechal slyšet, že Verot je „sráč“ a provokatér.
„Něco takového jsem v životě neviděl, ani během mé kariéry v NHL,“ říkal Jágr na Verotovu adresu po jedné z obřích bitek v KHL pro Sovětskij sport. „Už během rozbruslení trefil jednoho z našich hráčů pukem. A pak ještě přijel na červenou čáru a píchl dalšího spoluhráče hokejkou. Když se pak v zápase kolem nás pralo několik hráčů, já se držel s Verotem. Najednou mi povídá: ‚V pohodě, nebudeme se prát‘. Tak jsem ho pustil. A za pár vteřin mě praštil do obličeje. Absolutně jsem to nečekal. Pokud chcete být tvrdým hochem, musíte dodržovat nějaký kodex cti. Ale Verot se zachoval hanebně, je to zbabělec!“
Verot jen krčil rameny. „Každý má v týmu nějakou práci, v Čechovu to byly jen rvačky, protože přesně takový styl hry po mně šéfové klubu vyžadovali,“ reagoval suše. Za Oceláře nakonec odehrál jediný zápas v Českých Budějovicích. Za naražení zezadu dostal 10+2, pak mu hodilo laso CSKA Moskva.
Zbyněk IRGL
(2014 - příchod z Minsku)
Když se úspěšný reprezentant vracel v roce 2014 po sedmi letech v zahraničí domů, dal před mateřskými Vítkovicemi přednost konkurenčnímu Třinci. Přestože od rodného klubu dostal velmi lukrativní nabídku.
„Jako spolumajitel mohu říci, že jsme Zbyňovi nabídli nejvyšší smlouvu v historii,“ popisoval vítkovický šéf František Černík. „Věřili jsme, že srdíčko rozhodne, ale nejsem kardiochirurg. Ani finanční magnát.“
Vítkovičtí fandové nemohli Irglovi přijít na jméno, měli ho za zrádce. „Měl jsem výbornou nabídku z Vítkovic, bylo to pro mě hodně těžké,“ nezastíral vicemistr světa z roku 2006. „Na jednu stranu vítkovické fanoušky chápu, ale na druhou doufám, že to časem pochopí. Nejsem jediný odchovanec, který se okamžitě nevrátil domů. Přede mnou to udělali takoví borci jako Vláďa Vůjtek nebo Roman Šimíček.“
Nenávist postupně obrousily mimo jiné Irglovy zdravotní trable, kdy se dokázal vrátit na led po odoperování rakovinového nádoru v ledvině. A do Vítkovic se také nakonec vrátil, odehrál tam svoji poslední extraligovou sezonu 2020/21.
Jiří POLANSKÝ
(2016 - odchod do Oltenu)
Služebně nejstarší Ocelář v prosinci 2016 těžce nesl vyřazení ze sestavy, otevřeně se opřel do trenéra Vladimíra Kýhose. Polanský byl přesvědčený, že za tím nebyly herní, ale osobní důvody. „Nejsme HC Polanský! Třicet let jsem hokej hrál, pětadvacet let trénuju, a nezažil jsem, aby si hráč takovýmhle způsobem vynucoval místo v sestavě,“ nechápal Kýhos.
Bouřku doprovázenou těžkou nevolí fanoušků, tehdy jako první odnesl dlouholetý generální manažer Pavel Marek, který v organizaci Ocelářů pracoval čtrnáct let. Nohy mu podrazily i spory z léta s bývalým kapitánem Rostislavem Kleslou a Tomášem Kopeckým, kteří nesouhlasili s předčasně ukončenými kontrakty.
Kauzu Polanský řešil coby nově jmenovaný sportovní ředitel klubu Jan Peterek. Polanský nakonec odešel do druhé švýcarské ligy, do Třince se pak za trenéra Václava Varadi vrátil. „Polda udělal po devatenácti letech v Třinci průšvih,“ přiznal dodatečně Jiří Polanský, že situaci neřešil ideálně. „Kdo ale po tak dlouhé době nikdy nešlápl vedle? Získal jsem větší zodpovědnost směrem ke spoluhráčům, musel jsem to odčinit výkony na ledě.“
Patrik BARTOŠÁK
(2019 - přerušení kariéry)
Z Vítkovic přišel coby nejlepší extraligový brankář na začátku sezony 2019/20. V listopadu se na sociálních sítích začaly šířit informace, že Bartošák má dlouhodobě problémy s životosprávou a návykovými látkami. Problémy přiznal, po dohodě s klubem přerušil kariéru, aby se mohl věnovat léčbě.
„V poslední době bojuji s psychickým onemocněním, které jsem bohužel řešil v kombinaci s alkoholem,“ popisoval Bartošák v oficiálním prohlášení. I podle trenéra Václava Varadi nešlo dál pokračovat. „U Patrika došlo opětovně k hrubému porušení životosprávy a týmových pravidel a nastavení. Už to takhle dál nešlo. Proto jsme se s Patrikem rozloučili a přejeme mu, ať si vyřeší své věci a dá se dohromady.“
Bartošák se dokázal vrátit, přes druhou švédskou ligu se dostal i zpátky do reprezentace. Aktuálně je oporou finského Lahti, přestože v létě kolem něho bylo znovu živo. Táta Dušan ho nahlásil policii za fyzické napadení. Vše vyšumělo do ztracena.
Související články
