Bude to velké. Jiří Polanský, Martin Adamský, Lukáš Krajíček a Peter Hamerlík se oficiálně rozloučí s třineckými fanoušky. V pátek od 17 hodin proti sobě nastoupí v exhibičním duelu, na který pozvali bývalé parťáky, kamarády i rodinné příslušníky. Do Třince se chystají například Lubomír Sekeráš, Radovan Biegl, Josef Hrabal, Lukáš Zíb, Martin Vojtek, Jaroslav Kudrna nebo Vladimír Roth.
„Samozřejmě jsme chtěli zlanařit i Radka Bonka, ale žije s rodinou v Kanadě a chápu, že kvůli exhibici tady nepoletí dva dny,“ líčí Martin Adamský v rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz. „Ve hře byl třeba i Martin Havlát, mělo to být takové překvapení pro lidi, protože právě v Třinci Martin parádní kariéru odstartoval. Ale má reprezentační povinnosti.“
Profesionální kariéru jste ukončil před rokem, připravujete se na exhibici?
„Nemusím. (usmívá se) V pondělí mám Old Boys, v úterý a pátek trénink s béčkem Frýdku-Místku a v sobotu zápas krajského přeboru. Takže jsem v procesu až dost, nemusím si přidávat.“
Je to fér vůči hokejovým „důchodcům“?
„To nevím, ale kdyby mi zdraví dovolilo, tak bych pořád hrál profesionálně. Kraj je specifický v tom, že když to nejde nebo mi to nevychází s prací, tak nechodím. Je to spíš takové na pobavení. Ale rád si ještě zahraju. A jestli to je fér? Já myslím, že jo.“
Daří se vám v kraji?
„Jo, daří se. Jsme teď druzí, protože jsem minulý zápas nebyl a prohráli jsme (usmívá se). Je to pohodička.“
Potkáváte na ledě stále i bývalé protihráče?
„Málo. Samozřejmě je tam pořád nestárnoucí Míra Javín, který to hraje i v padesáti. Já si to fakt užívám, ani do soubojů moc nechodím.“
Měl jste v plánu, že budete trénovat děti v Třinci, platí to?
„Málo, skoro bych řekl vůbec. Rozjela se mi v lese hlavní pracovní sezona, časově je to pro mě náročné, tréninky dětí nestíhám.“
A já se chtěl zeptat, jaké to je, když vám v práci šéfuje manželka, která je projektovou manažerkou třinecké mládeže...
„To se klidně zeptejte, protože já šéfuju doma, to stačí. (zasměje se) Manželka má v klubu na starost mládež a organizační věci a já na zimáku moc nejsem, takže je to furt ve starých kolejích. Doma vládnu já.“
Říkal jste, že pracujete v lese. Co přesně to obnáší?
„Ráno vstanu, udělám si snídani, na sedm do lesa a ve tři končíme. Když se daří, uděláme s parťákem tak 35 až 40 kubíků denně, to je solidní výkon. Parťák kácí stromy a já dřevo tahám z lesa. Mám na to mašinu. Odpoledne si uděláme oheň, dáme si oběd...“
A není to náhodou práce?
(usměje se) „Je to práce. A moc příjemná. Udržuje mě v kondici, vitalitě. Nesedím, nekynu. Nachodím se, dám nějakých deset kiláků denně, zamakám si. Nestěžuju si, jsem spokojený. Kila nejdou paradoxně po kariéře nahoru, ale dolů. Takže paráda.“
Kvůli covidovým restrikcím se rozlučka dlouho odkládala. Potěšilo vás, že se jí s Polanským, Krajíčkem a Hamerlíkem dočkáte?
„Jo, je to čest pro každého. Pár let jsem v Třinci byl, stejně tak další kluci. Něco jsme předvedli, fanouškům jsme zůstali v srdci, bude to důstojná tečka. Jsem rád, že to konečně vyšlo. Těšíme se moc.“
Mančafty jste si skládali sami?
„De facto sami. Je to exhibice, o srandě. Já tam mám třeba syna, Jirka taťku, bráchu, svoje holky. Jde o to si akci užít. Další kluky jsme sháněli po telefonu, za každé jméno jsem rád. Přijede třeba i Lubo Sekeráš, hráli jsme proti sobě na staré hale, když jsem byl ještě v Plzni. Třinecká legenda. Paráda i pro lidi, bude to mít úroveň. Nevíme, jestli budou všichni pozvaní kluci hrát, jestli budou způsobilí, ale přijedou.“
Hrát se bude 11.11., ale to nejsou vaše čísla. S jedenáctkou hrával Jan Peterek.
„Pro mě je to ale stylové datum, protože mám svátek. A slibuji, že přijedu na bruslích, ne na bílém koni.“
