Již v únoru uplyne čtvrtstoletí od úžasného úspěchu českého hokeje, na kterém se osobně podílel. S přibývajícími roky už Martin Ručinský (51) tolik nevzpomíná na zisk zlata z olympiády v Naganu, ale spíše na zážitky, které s tehdejší českou partou prožil. „To ve mně utkví už asi napořád,“ přiznal bývalý vynikající útočník. Příští rok si olympijskou senzaci připomene při zápase českých a slovenských hokejových legend v pražské O2 areně, kde se oslaví výročí 25 let od naganského triufu. Na tiskové konferenci promluvil někdejší reprezentant také o Jaromíru Jágrovi či skvělému nástupu Martina Nečase a bostonských Davidů do nové sezony NHL.
Čtvrtstoletí brzy uplyne od zlatého triumfu na olympiádě v Naganu. Už je to dlouhá doba, viďte?
„Je to šílený, jak ten čas běží. Ani jsem nevěděl, že to bude 25 let. Zastavil jsem se na nějakých dvaceti letech, pak už jsem se v tom trochu ztrácel. 25 let už je ale velký číslo.“
Vzpomenete si často na úspěšnou jízdu, jejíž součástí jste byl i vy?
„Osobně ani moc ne. Mně to vždycky někdo přinese na talíři jako třeba nyní, nebo vždycky když někde jsem v únoru, tak běží taková opakování. Sám od sebe na to tedy tolik nemyslím, ale vždycky mi to někdo připomene. Nagano je fenomén, jak mám možnost vnímat mezi lidmi. Čtvrtstoletí už je nějaký čas.“
Vybavuje se vám po letech vedle olympijského zlata ještě nějaká vzpomínka z Nagana?
„Po 25 letech se člověk na nějaké detaily rozvzpomíná hůř, ale gró olympiády zůstává v nás všech. Já si hlavně vybavuji tu úžasnou partu kluků, a jak to všechno probíhalo od příjezdu přes první zápas až do čtvrtfinále, semifinále, finále a příletu domů do Prahy. To ve mně utkví už asi napořád. Když se mě někdo ptá na medaili, tak vždycky řeknu, že medaile je sama o sobě prakticky nic. Jde o zážitky. Nejraději vzpomínám na to, že jsem s kluky prožil úžasných 14 dní a jak jsme se prokopali až ke zlatu.“
Myslíte, že je šance, aby český hokej něco podobného zopakoval?
„Doufám. Všichni v to doufáme. Už to bude 25 let, potřebovali bychom nějaký výraznější úspěch. Ať už mistrovství světa či olympiádu, abychom se měli opět k něčemu upínat. Pevně doufám, že přijde nějaká generace, která udělá nějakou radost.“
Byť má
Jaromír Jágr
nyní úplně jiné starosti, co říkáte na to, že se i čtvrtstoletí od Nagana a v padesáti letech pokouší ještě hrát extraligu?
„Je to neskutečný a naprosto úžasný. Nedávno jsme se viděli, tak jsme samozřejmě o tom mluvili. Klobouk dolů. Nedokážu si představit, že bych v těchto letech ještě každý ráno vstával a šel trénovat. Ono to není tak o zápase, který je spíš takovou třešničkou na dortu, aby se k tomu ale člověk dostal, potřebuje hlavně trénovat v létě a pak i na ledě. Příprava a dřina je nejhorší část hokeje. Když tohle Jarda ještě v padesáti podstupuje, tak jedině smekám.“
Bude pro vás souboj se slovenskými legendami stále prestižní jako kdysi?
„To je jasný. Od doby, kdy jsme se rozdělili, měly všechny zápasy nějaký náboj, byť jsme prakticky bratři. Každý nyní sice reprezentujeme svoji zemi, ale navzájem se známe. Slovenští kluci jsou úžasní. Hrál jsem s nimi několikrát i v jednom mužstvu. I zářijový zápas legend v Bratislavě, kde jsme proti sobě taky hráli, měl náboj, což je dobře. Lidi určitě nechtějí vidět několik hokejových důchodců, jak se tam jen plouží a strkají do puku. (směje se) V rámci možností, které mohou kluci ze sebe vydat, bude mít i zápas v Praze náboj.“
Na tiskovce jste mluvil o zdravotních problémech. Věříte, že budete připravený do únorového zápasu naskočit?
„Teď úplně nemůžu říct, jestli budu hrát. Mám zdravotní problémy se zády. Mám vyhřezlou plotýnku a momentálně nemůžu hrát ani tenis, který miluju. Uvidíme v lednu. Jsem dohodnutý s Pavlem Maršounem (agent), že si v lednu řekneme. Jestli chci hrát v únoru, tak se do toho v lednu musím nějak dostat. To nejde jen tak z fleku hrát takový zápas. Na ledě jsem nebyl strašně dlouho. Nyní se spíš přikláním k tomu, že budu opět na střídačce.“
Jak dlouho jste nehrál hokej?
„Na ledě jsem nebyl zhruba dva a půl roku, pak jsem ale šel hrát do Litvínova v rámci rozlučky Viktora Hübla a Franty Lukeše a tam jsem si záda zase trošku pochroumal. Od té doby nejsem prakticky schopen ničeho.“
Odbočím k NHL. Zřejmě jste spokojený se zatím skvěle rozjetou sezonou českých útočníků Martina Nečase či
Davida Pastrňáka
, že ano?
„NHL samozřejmě sleduji. Oba jsou výborní hokejisté, ale sleduji i ostatní české kluky. Každopádně je velice dobře, že Martin Nečas začal sezonu tak dobře. Minulý ročník měl takový všelijaký. Nyní je vidět, že se výborně připravil hlavně po fyzické stránce. Hraje vynikající hokej. O tom snad ani nemá cenu mluvit. Všichni dobře víme, jaký to je hráč. Jsem strašně rád, že se mu takhle daří.“
Myslíte, že Pastrňákovi hodně pomohl návrat
Davida Krejčího
do Bostonu?
„Určitě. Přeci jen jsou kamarádi a hráli spolu i dřív. Oba jsou z Česka, rozumí si nejen na ledě. Osobně mě velice těší, že se David Krejčí vrátil. Na to, aby hrál českou extraligu… nechci nijak srážet její kvalitu, to vůbec, ale David rozhodně ještě není v bodu své kariéry, aby hrál v Česku. Stále má na NHL a dokazuje to. Je to vynikající hráč, který NHL může hrát ještě delší dobu.“
