Z očí se mu hrnuly slzy. Plakal i jeho dlouholetý spoluhráč Darryl Sittler, který mu pomohl zvednout ruku, aby mohl pozdravit diváky. Těžce nemocného velikána podpírali, choroba ho zbavila schopnosti mluvit. Ale 12. listopadu Börje Salming prožíval na ploše Scotiabank Areny v Torontu chvíle plné emocí. „Börje! Börje!“ skandovala zaplněná hala. „Chtěl tam být, věděl, co se děje,“ řekl Sittler poté, co ve čtvrtek slavný švédský obránce zemřel. Bylo mu 71 let.
Někdo přežije deset let. On dostal jen sedm měsíců. Nevyléčitelné nervosvalové onemocnění u něj odhalili v dubnu, v srpnu se o něm dozvěděl svět. Člověk postižený amyotrofickou laterální sklerózou (ALS) postupně ztrácí kontrolu nad všemi svaly v těle. Když se Börje Salming po čestném buly před utkáním Toronta s Vancouverem šoural z ledu, čekal na něj invalidní vozík. Jeho rodina záhy oznámila, že už na veřejnosti vystupovat nebude. Tak rychlý konec ale nikdo nečekal.
Do Toronta ho s manželkou Piou, šesti dospělými dětmi a dalšími členy rodiny před dvěma týdny doprovázel v soukromém letadle Mats Sundin, jiná švédská legenda Maple Leafs. Na ledě pak stál taky vedle něj. Salming se usedavě rozplakal. „Bylo to pro něj tak výjimečné. Ani my na to nezapomeneme. Chtěl tímhle způsobem dát sbohem. Fanouškům, městu, nám všem,“ prohlásil Darryl Sittler, bývalý kapitán Maple Leafs.
Salming se stal první evropskou hvězdou NHL v době, kdy v lize téměř výhradně působili pouze kanadští a američtí hráči. Ve Skandinávii ho objevil skaut Gerry McNamara, který se na konci roku 1972 byl podívat na zápasech švédské ligy, všiml si ho v utkání týmu Brynäs Gävle. Hned po něm letěl k telefonu a hlásil, že objevil hráče, co se vyrovná prvnímu kolu draftu. Salming dorazil před další sezonou do Toronta jako hokejová kuriozita. Ale objevili v něm skrytý poklad. Dnes visí jeho číslo 21 pod střechou haly, před ní má sochu vedle dalších velikánů.
Do Maple Leafs zamířil z Gävle ještě s útočníkem Ingem Hammarströmem. Stal se pilířem jejich obrany a miláčkem tribun. Stanley Cup ve výčtu jeho úspěchů schází, ale šestkrát ho vybrali do prvního nebo druhého all-star týmu ligy, čtyřikrát byl finalistou Norris Trophy. V roce 1979 si zahrál za výběr soutěže v Challenge Cupu proti SSSR.
V NHL sehrál přes tisícovku zápasů, 16 sezon strávil Torontu, končil v Detroitu a profesionálně hrál ještě po čtyřicítce. V roce 1996 byl jako první švédský hráč uveden do Hockey Hall of Fame. „Börje byl hokejový průkopník a ikona s nezlomným duchem, Evropanům pomohl otevřít dveře do NHL. Vymezoval se svou hrou i přínosem pro komunitu,“ uvedl Brendan Shanahan, prezident Maple Leafs.
Hubený, vytáhlý chlapík s vystouplými lícními kostmi a dlouhým, až smutným obličejem, změnil hokej jako málokterý hráč. Švédskou uhlazenost spojil se severoamerickou tvrdostí. Byly to časy, kdy v NHL vládlo taky násilí. Soupeři šli každý večer na led s tím, že ho rozmáznou na prknech nebo rozsekají na kusy. Salmingovi s Hammarströmem se vysmívali, že jsou „Švédští poseroutkové“. Jenže minimálně v Salmingově případě hanlivá přezdívka neseděla.
Byl nezničitelný. Pokorný, statečný, silný. Ať o něj štípali klacky nebo si z něj chtěli udělat boxovací pytel. Hned ve druhém zápase po něm vystartoval obávaný Dave „Kladivo“ Schultz z Philadelphie. Bitku uťali rozhodčí. Skončila remízou. Pro Salminga znamenala první velké vítězství. Měli ho za zbabělce, jenže byl pravý opak.
Hrál s podlitinami v obličeji, ve výstroji od krve. Uznání široko daleko si získal nejen svojí hrou, ale i tím, kolik toho ustál. Nikdy neustoupil, klidně shodil rukavice. Neohroženě blokoval střely, brilantně rozehrával akce. Po zbytek života mu v obličeji zůstaly stovky jizev a dodávaly mu téměř démonické vzezření. Přitom mimo led byl zvrásněný Viking laskavý a ochotný. Až po něm začali za mořem zářit jeho krajané Anders Hedberg, Ulf Nilsson, Lars-Erik Sjöberg nebo Kent Nilsson, stejně jako český uprchlík Václav Nedomanský. Pro další se stal vzorem, učitelem a kamarádem.
Byl uctíván jako hrdina a všechno zvládal bez okázalosti a důstojně. Poté, co se sám přiznal k ojedinělému užití kokainu, dostal distanc na celou sezonu. Trest byl později zmírněn na osm zápasů. Zažil ošklivá zranění. Jednou mu brusle rozřízla obličej, stačil centimetr a přišel o pravé oko. Tvář mu sešili 250 stehy. Před dvěma lety začal mít potíže s dýcháním. Nakazil se covidem, skončil v nemocnici. Později v rozhovorech přiznával, že myslel, že zemře.
V rodné Kiruně po něm nedávno pojmenovali ulici, v níž jako kluk vyrůstal. Na rozdíl od všech překážek, jež tvrďák z malého hornického městečka za Polárním kruhem překonával, nebyla ALS protivníkem, jehož by mohl porazit. Onemocněl zvláště agresivní formou. Tušil, co přijde, chtěl se rozloučit. Už před dvěma týdny v Torontu věděl, že mává naposledy.
