Po téměř 28 letech se vrátil na místo, ze kterého vyrazil do NHL. Patrika Eliáše připravilo Kladno nejen na seniorský hokej, ale i do života. Pět let strávených ve středočeském klubu vnímá bývalý vynikající útočník jako daleký posun v kariéře. Nyní před Vánoci dostal možnost zavzpomínat si s někdejšími spoluhráči na exhibičním utkání Poldi vs. Rytíři, ve kterém si jako náhradník za Martina Procházku zahrál v legendární „Blue line“. „Tohle jsem si přál tak před třiceti lety,“ přiznala s úsměvem legenda New Jersey. Po boku Pavla Patery a Otakara Vejvody se dočkal také gólu.
Když si vzpomenete na Kladno, co se vám vybaví?
„Určitě jen hezké. Přišel jsem tehdy z Třebíče, malého města. Na Kladně mi dali šanci, když mě ve čtrnácti a půl letech pozvali na talentové zkoušky. Povedly se. Říkali mi, že pokud budu chtít, vezmou mě okamžitě, což bylo příjemný. Byli za mnou bratři Slánští a pan Šindler, který mě trénoval první dva roky a byl naprosto fantastický. Dal mi šanci hrát se staršími hráči, což mi dalo možnost se posouvat. Díky tomu jsem se dostal do juniorských reprezentací. Přechod do seniorského hokeje byl přeci jen těžší, protože mladí hráči nedostávali tolik šancí. Byť jsem se snažil a dělal pro to všechno, doba byla jiná a tým jsme měli opravdu kvalitní. Navíc jsem tři roky chodil na hokejový účňák.“
Pro vás zřejmě také velká škola, viďte?
„Každých čtrnáct dní nám ráno jezdil autobus, myslím, že to bylo v 5:17. Jezdili jsme do Poldovky do továrny. Byla to součást mého růstu a školy. Určitě mě to nějakým způsobem motivovalo, abych pro sport dělal maximum a třeba to jednou nemusel dělat do konce života. Byla to škola života. Pět let strávených na Kladně mě posunulo daleko v kariéře.“
A jaký pro vás byl návrat na kladenské hřiště?
„Jsem trošku víc zadejchaný, než jsem bývával. (směje se) Určitě to ale bylo příjemné. Byla to hezká akce a dorazila spousta kluků, se kterými jsem vyrůstal jako opravdu mladý. Dobrých třicet let jsem je neviděl. Bylo moc příjemné se s nimi vidět. Některé nepoznáte na první dobrou, ale je to milé. Zdaleka tu nejsou všichni, ale uvědomíte si, jak moc kvalitních hráčů, kteří něco dokázali nejen v extralize, ale i ve světě, šlo přes kladenskou školu. Ukázali, co všechno tady vyrostlo. Na to může být Kladno pyšné.“
Potěšilo vás, že jste si při exhibici zahrál po boku Pavla Patery a Otakara Vejvody ze slavné „Blue line“?
„Jé! No to jsem říkal Jardovi (Jágrovi) hned na začátku, že tohle jsem si přál tak před třiceti lety. (usmívá se) Ti kluci jsou prostě skvělí. Ano, času nikdo z nás neuteče, ale oba dva mají pořád hokejové myšlení. Pro mě to byl zážitek. Patýs (Patera) byl na mě hodnej. Možná abych nebyl uražený, že jsem se nedotkl puku, tak mi to tam nechal ležet, abych si mohl dát gól.“
Hodně jste legendární lajnu ještě společně s Martinem Procházkou sledoval?
„No musel jsem. Já byl vždycky ten, který nehrál. (směje se) Seděl jsem na střídačce a čekal na šanci. Koukal jsem na ně v době, kdy jsem prorazil do extraligy. Všichni tři táhli náš tým, Kladno a potom i národní tým. Viděl jsem je každý den na tréninku, i to vás asi potom posouvá.“
Když vás Jaromír Jágr či Otakar Vejvoda viděli na ledě válet v „Blue line“, nezkoušeli vás přesvědčit na nějaký start za Kladno?
„Jako mě? (usmívá se) Ne, to vůbec. Chodím si takhle jednou za čas zahrát a baví mě to. Myslím si, že soutěživost pořád v sobě mám. Nechodím se jen tak sklouznout bez nějaké snahy, ale beru to i jako fyzické vytížení, společenskou událost a připomenutí toho, co jsem za pět let na Kladně zažil.“
Lákalo by vás vrátit se do Kladna třeba v manažerské funkci?
„Ptáte se na otázky, na které vlastně ani nemůžu odpovědět, protože mě nikdo nikdy neosloví. (usmívá se) Užívám si rodiny a když něco přijde… Nabídka přišla dvakrát z Ameriky, ale to bylo v rámci rodiny moc daleko. Takže na tohle třeba jednou budoucnu dojde, ale myslím si, že má (Jágr) kvalitní lidi kolem sebe. Jsem rád, že je zpátky Ota Vejvoda. Je to kluk, který zažil jinou školu a styl hokeje. Není to všechno jenom o áčku, ale potřeba je začít u mladých kluků. Myslím si, že v tomhle by jiný pohled a možná i způsob trénování mohl pomoct.“
