Hejduk: Nagano? Nevzal bych se. Mluví o MacKinnonovi, zmínil i dluhy
Když se dozvěděl, že je v nominaci do výběru pro olympijský turnaj v Naganu, vykulil oči. Cože? Sám tomu nemohl uvěřit. „Musím říct, že bych sebe ani nenominoval,“ směje se někdejší útočník Milan Hejduk. Kouč Ivan Hlinka ale dobře věděl, proč bral i vyjukaného pardubického zelenáče, jemuž až během turnaje století bylo jednadvacet. Stále se udržuje v kondici, když ho vidíte v krátkých rukávech, na rukou má vyrýsované svaly. Také on si zahrál při vzpomínkové exhibici.
Stačil letmý pohled, a hned jste na jeho hře viděli, proč se vypracoval v elitního útočníka NHL, opěvovaného střelce, jenž v roce 2003 získal Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce. Celkem v zámoří nastřílel 375 gólů.
„Ale kondice chybí. Člověk přijde na střídačku a dýchá jako parní válec,“ popisuje 46letý pardubický patriot, jenž spolu s ostatními legendami bavil při pátečním vyprodaném zápasu v O2 areně.
Po ledě se pohyboval s lehkostí, a když vypálil, fanoušci si mohli připomenout jeho slavné časy. Velkou kariéru odšpuntoval v Naganu, kam odletěl jako nejmladší člen týmu. Jakmile se o tom dozvěděl, přišlo mu to jako sci-fi. „Bylo to pro mě obrovské překvapení,“ vybavuje si po letech.
NHL tehdy byla nabitá českými osobnostmi. A že by se dostalo do mladíka z Pardubic? S tím nepočítal. Ale stalo se. Trenérský velikán Hlinka si do toho nenechal mluvit a výběr složil půl na půl. Evropany neopomenul.
„Nevím, jestli by mu to dneska prošlo, kdy jsou sociální média tak silná,“ trefně to okomentoval Jaromír Jágr.
Byl to geniální tah i kvůli tomu, že se v Naganu hrálo na širokém hřišti. „Dá se říct, že je to jiný sport než na tom úzkém,“ má jasno Hejduk, který na olympiádě v roce 1998 stihl tři zápasy poté, co se dostal do sestavy místo svého velkého kamaráda Jana Čalouna. „Bylo to pro mě zvláštní, protože se výborně známe, jsme ze stejného města, vyrůstali jsme spolu,“ vzpomíná.
Ožily v něm i další příběhy z turnaje, který pobláznil celou zemi. Popisoval, jak se spoluhráči hráli karty dlouho do noci a kapitán Vladimír Růžička je ráno budil. Další životní zážitek byl při přivítání na Staroměstském náměstí. Nagano ho následně katapultovalo do NHL.
Za Colorado Avalanche odehrál přes tisíc zápasů, v roce 2001 s nimi získal Stanley Cup. V zámoří se zabydlel i po kariéře, do Česka se až tolik nedostane. Tentokrát spojil dvě akce najednou. Stoleté výročí pardubického hokeje i zápas českých a slovenských legend.
Když se bavil s novináři, na figuře bylo znát, že se udržuje fit. Na hokej chodí jednou týdně se starými pány. „Na žízeň. Abych se vypotil,“ glosuje to. Jinak se v Coloradu, kde žije, věnuje charitativním akcím, dělá ambasadora hokejového rozvoje. S bývalými spoluhráči objíždí různé kluby, sleduje děti.
I z jeho dvojčat jsou talentovaní hráči. V devatenácti patří k velkým nadějím. V jednu chvíli rodina řešila, jestli by mohli reprezentovat Česko, ale to by v tuzemsku museli odehrát dvě sezony. Pravidla jsou neúprosná. Narodili se v Americe, mají tamní občanství, takže v mládežnických výběrech reprezentují právě zámořskou zemi.
„Tak to prostě je, nedá se nic dělat,“ popisuje smířlivě český patriot, že jeho synové mají na dresech USA. Doma se každopádně baví česky. Také on mateřský jazyk ovládá precizně, i když je jeho život spojený se zámořím. Důležité pro něj je, že budou mít synové výborné vzdělání, protože hokej kombinují se studiem.
„Což je to hlavní. A jestli se z nich stanou profesionálové? To nevím,“ tvrdí Hejduk, jenž pochopitelně prožíval vítězné tažení Avalanche za Stanley Cupem.
U toho předešlého (2001) byl přímo na ledě, tentokrát si loňský triumf užil jako fanoušek. Fascinuje ho hlavně Nathan MacKinnon. „Je neskutečný. Je radost ho sledovat. Když se dotkne puku, to je jako když hrajete PlayStation a zapnete turbo. Tak to vypadá, když dostane puk někde ve středním pásmu,“ říká o hlavní hvězdě Avalanche.
Hejduk je nastálo zabydlený v zámoří, takže jeho kontakty s českým hokejem jsou omezené. Což je třeba podle Slavomíra Lenera, kouče z Nagana, velká škoda. „Před lety jsem ho viděl na jednom kempu s dětmi. A má úžasnou vlastnost, že jim to umí předat tak, aby to pochopily. Dokáže se do nich vcítit. Tohle ne každý umí,“ tvrdí muž, jemuž hráči při letu z Naganu oholili knír.
„To bychom se sem ale museli přestěhovat. Nevím, mám to otevřený. Uvidíme, co bude dál,“ tvrdí Hejduk, jenž se krátce vyjádřil i na téma neúspěšného podnikání. Spolu s manželkou Zlatuší zaštítili investiční projekt HP Next. Ovšem skončil v obřích dluzích.
„Mrzí mě, jak to dopadlo. Víc k tomu nemůžu říct, pořád se to vyšetřuje. Ale samozřejmě já jsem nikomu nic nesebral, nikoho jsem do ničeho nelákal,“ řekl Hejduk na ožehavé téma.
Obšírněji to nechtěl komentovat. Pokud jde o hokejovou kariéru, na ni může být náležitě hrdý. A že ze svého umu až tolik neztratil, mohl přesvědčit i nadšené fanoušky v zaplněné O2 areně.
Fenomén Nagano ani po pětadvaceti letech neztrácí nic na své síle.
