Vynikající střelec, který rozhodl nejdelší zápas v historii finále Stanley Cupu. Určitě jeden z top pěti nejlepších českých hráčů NHL v historii. Jen se o tom moc nevědělo. V časech jeho největší slávy se o něm v rodné zemi nesmělo ani mlčet a dnešním pokolením přijde jeho éra na rozmázlých fotkách jak malby z pravěké jeskyně. Petr Klíma byl nejen skvělý útočník, ale taky rebel a srandista. Kamarád a rovný člověk, jakých moc není. Jen odcházejí dřív než ti, co takoví nejsou. Ve čtvrtek náhle zemřel ve věku 58 let.
Svůj poslední velký zápas sehrál Petr Klíma letos v únoru. Coby nejstarší účastník nastoupil do utkání ke čtvrtstoletí od zisku zlata na olympiádě v Naganu. Ještě během play off extraligy se jezdil dívat na zápasy do Hradce Králové, hlavně kvůli synu Kevinovi.
Z mnoha lidí a Petrových bývalých spoluhráčů, co se po té smutné zprávě začali ozývat, s ním někteří mluvili ještě před pár dny. Všechno se zdálo být v pořádku. Najednou „Kozel“ už není. Vyrazil na svůj další vandr.
„Je to smutné, nechce se mi tomu ani uvěřit,“ svěřil se do telefonu Jiří Poner, dnes hokejový agent a Klímův bývalý spoluhráč. Společně putovali od útlého mládí reprezentačními výběry, znali se snad od čtrnácti let, nebo ještě déle. „Talent od boha. Byla s ním sranda, ze všeho si dělal prdelky. I sám ze sebe. Nebyl zlý, žádný podrazák. Rebel a rocker. Ale to jsme tenkrát byli všichni,“ povzdechl si.
Potkali se i v osmnáctce, která v roce 1982 získala stříbro na mistrovství Evropy. V brance Dominik Hašek , v obraně třeba František Musil, Martin Střída, v útoku výborná lajna Petr Rosol, Poner a Klíma nebo Libor Dolana a další tehdy obrovský talent Petr Hendrych, který dal později přednost podnikání v oděvnictví a založil módní značku Pietro Filipi.
„Vedli nás Šustek a Kovács. Celý šampionát jsme vyhrávali a remizovali jen se Švédy. Po zápase nám řekli, že nesmíme na party, ale měli jsme domluvené švédské kočičky,“ vyprávěl Poner. Hádejte třikrát, kdo to taky zpunktoval. „Bydleli jsme v hotelu na samotě. Holky čekaly pod okny a my je chtěli dostat dovnitř. Posvítili jsme si ven lampou, takovou velkou koulí. Spadla dolů a rozbila se o dlažbu. Jak když vyhodíte televizi. Hrozná rána, přiběhli naštvaní soudruzi Šustek s Kovácsem, a co se děje. Všechny nás pak poslali na disciplinárku,“ vracel se Klímův parťák.
Poner v osmnácti emigroval a místo něj se mezi litvínovská křídla Rosola a Klímu posunul Kladeňák Vladimír Kameš. Všichni tři pak spolu váleli na vojně v Dukle Jihlava. „Rosol-Kameš- Klíma, zatočíme s nima!“ burácely tribuny na Horáckém stadionu. Sypali góly, nezkrotný Klíma za trest okusil i pobyt u bojového útvaru. Ale vojna mu pomohla a vytáhla ho do velkého hokeje.
První česká hvězda NHL
Všechny tři nominovali trenéři Bukač a Neveselý na mistrovství světa 1985 v Praze. Klíma však o šampionát v poslední chvíli přišel a tím taky o pozdější zlato. Těsně před turnajem si zlomil ruku. V létě pak ze soustředění reprezentace v západním Německu uletěl za svým snem do Detroitu.
„Čau, Kozel,“ nechal jen na stole vzkaz svému kumpánovi Rosolovi a za okolností hodných špionážního thrilleru zmizel. „Bydlel potom u šéfa General Motors, který byl velmi dobrým kamarádem s Mikem Illitchem, majitelem Red Wings,“ vzpomínal Poner, který v té době působil ve Springfieldu.
Klíma odstartoval kariéru, jakou do té doby žádný český hokejista za mořem nezažil. Byl první českou hvězdou NHL, prošlapal cestu ostatním. Za bolševiků se však smělo poukazovat jen na maléry, jež ho občas doprovázely. Jedno z jeho životních hesel totiž znělo: „Kdo se ráno nestyděl, ten se večer nebavil.“ Rád si povyrazil, uměl žít na plné pecky, až se o něm vyprávěly legendy. Ani jako emigrant z komunistické země to neměl lehké.
„Utekl jsem a ztratil i svoje jméno. Neříkali mi Petr, ani Klíma. Místo toho jsem byl commie. A když se to všechno obrátilo, stejně jsem pro ně pořád zůstával komoušem. Ale cokoli jsem já nebo druzí použili na ledě, byl to prostředek, který měl pomoct k vítězství. A ne někomu ublížit. Víte, jací Američani nebo Kanadýři jsou. Řežou vás, napadají, po utkání vás však obejmou a řeknou: ‚Super zápas.‘ Takhle jsme to všichni brali a dneska na to vzpomínáme,“ povídal jednou.
V NHL sehrál za třináct sezon 786 zápasů s bilancí 313 branek a 260 asistencí. Šestkrát překonal hranici třiceti branek. V historické tabulce českých střelců v zámořské soutěži se drží na šestém místě. Kromě Detroitu působil ještě v Edmontonu, s nímž v roce 1990 získal Stanley Cup, Tampě Bay, Los Angeles a Pittsburghu, během kariéry nosil na dresu číslo 85 připomínající letopočet jeho odchodu.
Po návratu na rodnou hroudu se věnoval jako trenér a manažer klubu v Kadani, odkud vyšel. Pro deník Sport jsme spolu kromě mnoha rozhovorů pravidelně připravovali komentáře k NHL a extralize. Klíma byl vtipný, trefný a pohotový glosátor. S ničím se nepáral, kolikrát sypal hlášky jak z hokejových Pelíšků, přidal nějakou veselou historku z natáčení.
„Steve Yzerman byl nějaký vůdce. Ale jeden z nejtišších hráčů, s nimiž jsem byl v týmu. Pak jednou zvýšil hlas a všichni se divili, co se děje, jestli má doma problémy, že se třeba pohádal s manželkou a pak křičí na nás,“ vyprávěl.
Jindy o velkém kapitánovi Detroitu prozradil, jak byl opatrný ke všemu, co měl pozřít. Myslím, že to bylo v souvislosti s hovorem kolem problému, které měl Jakub Vrána. „Yzerman jako hráč nepil ani mléko, protože si myslel, že mu tam něco nasypali,“ pravil suše.
Draisaitl napodobil hattrick
Coby stará škola zůstal Klíma nepolíbený dnešní rádoby korektní dobou. „Taky jsem hrál s klukama, kteří byli jiné pleti. Grant Fuhr, Pokey Reddick, Tony McKegney. Víte, jak jsme si z nich utahovali? A oni z nás? Pořád. U stolu, v kabině, v autobuse, v letadle. Nejdůležitější bylo, aby Fuhr a Reddick čapali, a aby tým vyhrával. Když jsme černochovi něco řekli, zasmáli jsme se a jelo se dál. Byli to spoluhráči,“ líčil.
Jediným tabu pro něj zůstávali synové, Kevin a Kelly. Komentářům k nim se bránil a vyhýbal, chtěl zůstat nestranný. Občas zahlásil, kdy by mohl přiletět kamarád Roman Hamrlík (staral se o něj v jeho začátcích v Tampě Bay), jenž se usadil v Kostarice a jehož taky považoval za člena své širší rodiny. Nedávno se třeba svěřil, že by rád nabídl pomoc Karlovým Varům, když měly jalové přesilovky.
V roce 1991 nastřílel Klíma za Edmonton hattrick během pěti minut. Je zvláštní souvislost, že na den přesně o 32 let později se něco podobného povedlo superhvězdě Oilers Leonu Draisaitlovi. Shodou okolností ho zastupuje i bývalý spoluhráč Poner. „Znal jsem ho tak dlouho. Přiznám, že jsem z toho v háji. A nejen já. Celý den se ozývají kluci, kteří s ním taky hráli,“ uvedl.
Petr Klíma nestihl prozradit, jak vůbec ve Varech pochodil. Vlastně tím svým hlubokým hlasem ani neřekl: „Čau, Kozel.“
PETR KLÍMA |
|
narozen 23. prosince 1964, zemřel 4. května 2023 (58 let)
|
