Boston, nebo konec? Hokejový útočník David Krejčí nevyloučil ani variantu, že by se mohl ukázat v extralize. „Hrozně moc mě láká mistrovství světa v Praze,“ hlásí 37letý centr, který zároveň přiznal, že je mu líto Kariho Jalonena, jenž dostal vyhazov. Prozradil to ještě před vyhlášením Zlaté hokejky.
Kdy se chcete rozhodnout o budoucnosti?
„Uvidíme, ještě přemýšlím. Po sezoně jsem si myslel, že to bude docela rychlý, ale postupem času jsem zjistil, že to nejde se rozhodnout tak rychle. Je to můj život. Hraju od tří, čtyř let, nechci udělat náhlé rozhodnutí. Když to potrvá týden, pár měsíců, nikam nespěchám.“
Co teď ve vás převažuje?
„Všechno mám v hlavě namíchané. Ale jedna z hlavních věcí je, že mě hrozně moc láká šampionát v Praze v příští sezoně. Na druhou stranu jsou i věci jako zranění, zdraví… Je to nahoru, dolů.“
Řešíte to hodně s Davidem Pastrňákem?
„Každý máme svůj život, respektujeme se, do toho si nemluvíme. Ani minulý rok na mě netlačil. I když to bylo trošku jiné. Hned po mistrovství jsem věděl, že budu pokračovat. Spíš šlo o to, jestli se domluvíme s Bostonem. Teď je to ve stylu, jestli vůbec budu hrát.“
Po vyřazení v prvním kole jste říkal, že buď Boston, nebo konec. Tak jak to vypadá teď?
„Byly v tom emoce, v tu chvíli se řekne hodně věcí, které postupem času nemají žádnou váhu. Jak už jsem říkal, láká mě Praha. Kdybych se vrátil do NHL, udělá se play off, nebo ne? Tím pádem šampionát padá… Uvidíme.“
Takže je možné, že byste hrál i jinde? Třeba v Evropě?
„Určitě na to nespěchám. Myslím si, že na 99 procent nezačnu sezonu nikde. Možná mi to potrvá až do Vánoc. Budu se udržovat, kdybych se rozhodl naskočit, abych mi na to stačilo pár týdnů.“
Takže nezavrhujete ani možnost, že se vrátíte do extraligy?
„Nezavrhuju vůbec nic. Když mě láká mistrovství, tak z Evropy nebo z extraligy je logicky lepší šance než v NHL. Tam bych nepodepsal nikde jinde než v Bostonu. A myslím si, že bude zase v play off.“
Co říkáte na výměnu trenéra? Místo Jalonena nastupuje Rulík.
„To bych nechtěl komentovat, je to čerstvé. Měl jsem s Karim výborné zkušenosti. Nemůžu na něj říct špatné slovo. To, co se stalo letos, tak ať se na mě nikdo nezlobí, ale neměli tým na to, aby byli mezi nejlepšími třemi. Když trenér nemá hráče, bohužel s tím nic neudělá. Zase na druhou stranu chápu, že někdo vidí, že změna pomůže.“
Nemrzí vás z osobního hlediska, že se celý ten proces odvolání táhnul tak dlouho?
„Je mi Kariho samozřejmě líto, sledoval jsem to. Ale znám to z NHL, je to byznys. Hráči i trenéři se mění pořád. V českém hokeji je to trochu jinačí. Ale nechci říct něco, čeho bych litoval.“
Věříte, že se pod Rulíkem může hrát útočnější styl?
„Jakýkoliv trenér potřebuje k sobě zkušené hráče, kteří mají sebevědomí, aby mohli za trenérem jít a říct mu, když je něco špatně. Hokej se musí hrát dopředu. Stejně jako fotbal, nechci se vracet k jednadvacítce, ale byl jsem hrozně zklamaný. Musí se hrát dopředu! I když prohraješ 3:5… Takový hokej, kdy se hraje dozadu, nemám rád. Radši prohraju 6:8 než 0:2.“
Už přebolelo vyřazení s Bruins hned v prvním kole?
„To je sezona, že když si na ni vzpomenu za dvacet let, pořád uvidím, že je to promarněná šance. Bude to mrzet pořád.“
Kamarádovi Pastrňákovi se narodila dcera, jakou za něj máte radost?
„Mám. Po tom, co se stalo… Jsou s jeho paní suproví lidé. Čím si oni prošli, nepřeju nikomu. Znám ho, je to super srandovní kluk. Jsem moc rád, že si tím už nemusí procházet.“
A co jste říkal na jeho sezonu?
„Roste každý rok… My jsme se ho snažili dostat na padesát gólů, když se nám to podařilo, tak byly tři čtyři zápasy, a měl jich najednou šedesát! Potom už hrál uvolněně, všechno mu spadlo. Takže byla radost se na něj dívat.“
