Domov má za mořem, česky mluví s americkým přízvukem. Jeho táta Marek býval skvělý obránce, on hraje na křídle. A jde mu to. Adam Židlický (18) hrdě reprezentuje nový reprezentační výběr U20. Zároveň sám sebe nedostává pod tlak, že musí být jednou tak dobrý jako otec. Dokončil střední školu a v rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz říká: „Pořád je pro mě hlavní, abych se hokejem bavil.“
V osmnácti letech už prošel v zámoří třemi kluby, má za sebou i první trejd. Z Kitchener Rangers ho vyměnili v rámci juniorské OHL do týmu Mississauga Steelheads. Z útočníka Adama Židlického je vlastně ocelář, který to má domů na Floridu několik hodin letu. „To je byznys. Bez rodičů to zvládám v pohodě,“ nestěžuje si usměvavý mladík, jehož otec Marek Židlický se stal asistentem Radima Rulíka u reprezentačního áčka Česka.
Adame, co s vámi bude v příští sezoně?
„Vracím se do Mississaugy, kde jsem odehrál po trejdu půlku minulé sezony. Do Kitcheneru chtěli nabrat starší hráče, zatímco já patřím v lize k těm mladším. Je to pro mě dobré řešení, jsem tam hodně spokojený. Máme hodně mladý tým, dobrou partu kluků. Měl jsem víc prostoru na ledě. Trejd mi pomohl. V nové sezoně chci být lídr týmu. Přeju si, abychom to společně dotáhli daleko. Mississauga je dvacet, třicet minut od Toronta.“
Je vám osmnáct a už jste v zámoří vystřídal tři kluby. Nevadí vám stěhování? „Ani ne, to je hokejový byznys. Zvykl jsem si. Dlouho jsem hrál v New Jersey Avalanche a potom jsem odešel do kanadské juniorky. Bez rodičů to zvládám v pohodě. Chci hrát hokej, takže se musím přizpůsobit tomu, jak to v něm chodí.“
Nechybí vám za mořem čeští spoluhráči?
„V Kitcheneru jsem měl Mešara (Slovák) a Hamaru. Byli jsme tři, to bylo hodně dobrý. Měli jsme česko-slovenskou partičku, hodně jsem si to užil. Kluci mi trošku chybí. V novém týmu zatím nikoho takového nemám. Ale ostatní mě přijali dobře.“
Kde jste vlastně doma?
„Když jsme v Česku, tak máme sídlo u Kladna. Jinak mají rodiče byt na Floridě. Jsem od nich tři hodiny letu. To není na Ameriku zas taková dálka. Vídáme se dvakrát, třikrát za rok. Vždycky se přiletí podívat na pár zápasů a taky spolu trávíme týden o Vánocích. Někdo mi říkal, že hraju do těla stejně jako táta.“
Táta Marek se stal novým asistentem trenéra Radima Rulíka u reprezentačního áčka. Bude ho to naplňovat?
„Myslím, že jo. Trénování ho hodně baví. Hokej miluje a rád dává hráčům zpětnou vazbu.“
V reprezentační „dvacítce“, s níž jste nyní na turnaji ve Švédsku, je vaším spoluhráčem Eduard Šalé. Jaký vidíte potenciál v hráči, jehož si vybral Seattle v prvním kole draftu?
„Velký talent. Je hrozně šikovný s pukem, tvoří hru. Hodně se mi jako hráč líbí.“
Jaký typ jste vy?
„Snažím se hrát ofenzivně i dozadu. Jsem agresivní hráč, rád hraju tvrdě, rychle. Na širokém kluzišti je to jiné než v zámoří, ale mám radši velké hřiště. Je na něm víc prostoru a času. Ale nenapadlo mě, že bych hrál v Evropě. V Kanadě se mi hodně líbí, ale cítím se jako Čech, tady jsem se narodil. S rodiči mluvím jenom česky, anglicky nikdy.“
S hokejem jste začínal v Kladně. Fandíte Rytířům?
„Určitě. Občas si pustím zápas, sleduju výsledky. Je fakt neuvěřitelné, že Jarda Jágr ve svém věku ještě hraje.“
Jste velký fanoušek amerických sportů?
„Chodíme domů k jednomu spoluhráči a koukáme na NFL. Ale baseball moc nemusím. Basketbal je ok, jednou jsme se byli kouknout na NBA. Soccer si rád zahraju, ale moc se na něj nedívám. Fotbálek umí spíš Evropané. Z Američanů se najde tak jeden, kterého baví.“
