Bílé peklo úřadovalo i v Praze, Libereckým to nepomohlo
PRAHA - Sedmý zápas. Bitva o všechno. Extraligová lahůdka. Válčení mezi Slavií a Liberec probíhalo na ledě, ale také v hledišti. Fanoušci si včerejší úchvatnou podívanou náramně užívali. A pořádně byli opět vidět i liberečtí příznivci, kteří si chvílemi O2 Arenu podmanili. Jakmile bitva vypukla, halda libereckých fandů spustila hromové Libe a Libe a Liberec! "Je tady vůbec někdo ze Slavie?" snažil se domácí rozproudit moderátor. O2 Arenu každou chvíli přepadlo "bílé peklo." Příznivci hostů se jako správní patrioti navlékli do bílých triček a máváním ručníků jako by chtěli vyvrátit, kdo je v pražské hale vlastně oficiálně pánem... "Přijelo třináct autobusů, zájem byl obrovský. Lidi dokonce na lístky na ty busy stáli fronty," uvedl Jan Rachota, mluvčí Bílých Tygrů. Hokejové nadšení ovládlo celé město, před radnicí se sešlo podle odhadů klubu minimálně 1500 lidí. A přímo v aréně jich bylo okolo dvou tisíc. "Tady v Praze na zápase jsem poprvé. Ale tohle jsem si prostě nemohl nechat ujít," říká jeden z fanoušků navlečených do bílého trička. "Jméno? To nepište, to není hlavní. Hlavní je, že vyhrajeme!" říká. Ale v hledišti se pak při sérii obřích slávistických šancí pořádně klepe... A je připravený i nato, že by se mohlo prodlužovat a hrát do půlnoci? "No jasně, mám plný bágl jídla," a ukazuje batůžek. Se smíchem dodává. "Ale když bude nejhůř, jsou tu i klobásy," a míří ke stánku s občerstvením. "Žádné nastavení nebude. Slavii přejedeme normálně!" hlásí vedle stojící fanynka. Na tvářích liberecké vlajky. A v očích jiskru. "My přece musíme vyhrát!" Zápas začal až ve 20.15 hodin kvůli fotbalovému derby. Přímo ze Strahova vyjížděly kyvadlové autobusy, které "obojživelné" slávistické fandy převážely. "Ale my jsme jeli károu! Z Roudnice nad Labem to ani jinak nejde!" halekal mladík s kšiltovkou na hlavě. Podle chatrných pohybů bylo jasné, že fotbalovou remízu stihl už pořádně zapít. "A žádnej strach. I kdyby se prodlužovalo, tady je zásob dost. Tak zatím," loučí se a odvrávorá. Před pokladnami hodinu před zápasem postával Petr Syrovátko, liberecký prezident. Za chvilku se mu na tváři rozzářil úsměv, to když spatřil reprezentačního kouče Aloise Hadamczika. Vřele se přivítali. Kolem ramen objal i asistenta Josefa Palečka, někdejšího libereckého trenéra. Pár minut všichni klábosili. "Na prodloužení nevěřím. Podle mě se to rozsekne mnohem rychleji," řekl Hadamczik. A potom v legraci dodal: "Byl bych nejradši, kdybych si mohl hned ze zápasu v autě odvézt dva hráče z týmu, který vypadne!" Souběžně s vrcholem extraligy totiž kouč dává dohromady i národní tým. "A pár dalších hráčů by se mi hodilo. Ale asi jim dám nějaký den volna," usmál se a zaplul do útrob arény. I když utkání začínalo pozdě, v hledišti rozhodně žádná ospalá nálada nebyla. Naopak. Sedmý zápas dostával lidi do varu. Bavili se. Když se objevili na kostce, předháněli se, kdo dokáže více "zafandit". Kdo tu klubovou šálu vícekrát rozvlní. Taková bitva se prostě nehraje každý den...
