Rodiče stříbrné hokejistky Juříčkové: Kanaďané byli v šoku, my ve snu!
Na emoce a sportovní euforii jsou zvyklí ze svých kariér, ale senzační stříbro českých hokejistek z mistrovství světa do 18 let byl úplně jinačí level. Nepopsatelný. „Hrdost, spokojenost... jsme prostě neskutečně šťastní rodiče,“ hledal slova Petr Juříček, táta sedmnáctileté útočnice Barbory. Sám se v minulosti závodně věnoval atletice, manželka Radka si třikrát zahrála na florbalovém mistrovství světa a vstřelila zlatý gól při vůbec prvním extraligovém titulu vítkovických žen v roce 2000.
„Co byla větší euforie?“ zamyslela se Radka Juříčková, rozená Špavelková. Jestli její zlatý gól ve florbalovém finále proti Děkance Praha, nebo dceřina asistence na vítězný gól v semifinále světového šampionátu proti Kanadě? „Těžká otázka, obojí byl krásný zážitek, těžko se srovnává. Jako máma to ale teď prožívám přece jenom víc, jsou to ještě větší emoce. Opravdu neskutečné. Pro holky je to splněný sen, byť jim finále nakonec nevyšlo.“
Češky si už v přípravě těsně před šampionátem ve Švýcarsku vyšláply na Američanky, porazily je 4:3 po nájezdech. Skupinu pak sice rozjely dvěma prohrami s Finskem (2:3) a s Kanadou (1:8), ale pak se rozjely. Porazily Německo 6:1, ve čtvrtfinále Švédsko 4:2 a v semifinále naprosto nečekaně i Kanadu 4:2. Až ve finále nestačily na Ameriku (1:5).
„Jestli jsme holkám věřili?“ pousmál se Petr Juříček. „S manželkou jsme měli ve Švýcarsku ubytování až do dnešního dne, byli jsme tam na všechny zápasy. Včetně finále. Oba jsme sport dělali, vždycky věříte. Chcete podat co nejlepší výkon a dojít co nejdál. Někdy to nevyjde, ale věřili jsme, medaili jsme holkám moc přáli. V týmu jich bylo několik, co už hrály na třetím šampionátu, zkušenosti měly a také je zúročily. Porazit Kanadu i Ameriku, to je pecka!“
Semifinálové vyřazení nesli Kanaďané v ochozech těžce. Nepočítali s tím. „Bavili jsme se po zápase s několika tatínky, byl to pro ně šok,“ líčí Radka Juříčková. „Vůbec nečekali, že by to pro ně mohlo být tak těžké. Jejich holky šly vždycky automaticky přímo do semifinále, teď se systém trochu změnil, byl to pro ně šok.“
Táta Petr Juříček k tomu přidává: „Když jsme na začátku semifinále s Kanadou viděli, jak chytala naše gólmanka Aneta Šenková, tak jsme si hned říkali, že to frajerka prostě zavře. Že by to dneska šlo! A opravdu se povedlo. Prohra ve finále sice mrzí, ale i tak je výsledek perfektní.“
Barbora Juříčková v dětství také hrávala florbal za Vítkovice. Stejně jako o dva roky starší bratr Filip. U obou nakonec převážil hokej, aktuálně hrají ve Finsku. Barbora nastupuje za HPK Hämeenlinna, Filip už pátým rokem za JYP Jyväskylä.
„Oba dělali na začátku víc sportů kvůli všestrannosti,“ líčí táta Petr. „Hráli hokej, florbal a přes léto tenis. Teď už hokej definitivně převážil, na téhle úrovni už je to těžké skloubit. Ale ještě dva roky zpátky si ťukli tenis za Starou Bělou v soutěžích družstev.“
Reprezentační dres mládežnických výběrů do 16 a 18 let už oblékl i Filip Juříček, bývalý útočník Vítkovic. Na velký šampionát se na rozdíl od sestry zatím nedostal. Barbora hrála na MS do 18 let už potřetí, v aktuálním výběru byla asistentkou kapitánky Adély Šapovalivové.
„Filip se teď soustředí na klub, vedou ligu a blíží se play off, to je pro něj obrovský a hlavní cíl,“ upřesnil Petr Juříček. „Variant do budoucna je u něj víc. Jestli zůstat ve Finsku, nebo se posunout za moře? Filip to řeší to, ale soustředí se na play off.“
