Krejčí je táta na plný úvazek: Užívám si to. Pastovi pomáhal s rozlučkou
Výstroj zamknul do kůlny na tři západy, řetěz zatím nepřestřihl. Nemá důvod. Bývalý reprezentační útočník David Krejčí si užívá klidu po kariéře. Rodina, děti, sportování a pohodové žití v USA. Jen o prázdninách vyrazil na pět týdnů do Česka, aby potkal staré známé a pomohl někdejšímu kolegovi z Bostonu Davidu Pastrňákovi s uspořádáním rozlučky se svobodou. „Z hokeje mi chybí jen kamarádi. Teď chci ale podporovat děti,“ popisuje Krejčí svůj sportovní důchod.
Po následující tři dny se bude snažit na Golf Hockey Challenge s partou významných českých hokejistů přehrát neméně věhlasnou slovenskou partu. Krejčí se vrátil mezi své, ale pouze na trávě. Led ještě nějakou dobu vidět nechce.
„Brusle mám na zimáku v Jižní Karolíně, visí tam už přes rok. Jednou se do nich vrátím, ale teď ještě nemám chuť,“ říká šampion Stanley Cupu a osmatřicetiletá ikona Bruins.
Poté, co Krejčí se zámořským klubem, jemuž věnoval 16 let profesního života, vypadl v prvním kole loňského play off, nařídil si přestávku. Chtěl ubrat z plynu a vrátit se do extraligy s vidinou účasti na domácím světovém šampionátu. Na konci kalendářního roku se pustil do individuální přípravy, ale záhy zjistil, že ho zdravotní stav dál nepustí.
„Ze začátku to pro mě bylo trošku těžší, ale nakonec jsem žádné otázky v hlavě neměl. Pouze jednu odpověď, se kterou se navíc nedalo nic dělat. Je to změna, trvalo mi, než jsem si zvykl, ale když jsem skončil kolem Vánoc s trénováním, dal jsem se na práci táty,“ vysvětluje držitel dvou bronzových medailí z mistrovství světa.
O roli táty
Vychovává brzy devítiletou Elin a o čtyři roky mladšího syna Everetta. Dcera mu dělá radost zápalem pro tenis, který sám velmi rád hraje. Krejčí tak přijal úlohu taxikáře, s potomky na zadních sedačkách obráží kurty. Vychutnává si pocit, že konečně nemusí létat s týmem napříč Severní Amerikou a přespávat na hotelech.
„S dětmi jsme si na sebe zvykli. Už spím doma každý den, je to jiné. Dcera bude mít za chvíli devět, začíná s tenisovými zápasy. Před pár lety akorát dala balon přes síť,“ těší Krejčího, jak vidí potomky vyrůstat.
Čas najde i na kamarády, je v jednom kole. V minulém týdnu se zúčastnil Pastrňákovy rozlučky se svobodou, při níž svého velkého přítele porazil v golfu. Večer pak usnul jako první, protože den předtím vítal dalšího známého z Bostonu Toreyho Kruga. „Nějaké pivo samozřejmě padlo, už jsem byl unavený,“ pousmál se Krejčí zpětně.
Zimní stadion je pro něj v zásadě místem se zákazem vstupu. Není ani z těch, kteří by hokej hltali přes televizní obrazovku. Ze zlaté české jízdy v Praze viděl jen semifinále a finále, na svůj Boston nezanevřel, věří v jeho úspěch. Výsledky Bruins už ale nedefinují Krejčího osobní štěstí.
„Bavím se hlavně děckama, vyzvedávám a vozím. O víkendech pokaždé vymýšlíme něco s rodinou, děláme si pohodu,“ zní šťastně skromný pracant ze Šternberka.
