Vystřízlivět není třeba... | iSport.cz
18. dubna 2008 • 00:00

Vystřízlivět není třeba...

Autor:



Slávistický brankář Adam Svoboda přiznává, že si titul zasloužil ROZHOVOR SE SLÁVISTICKÝM GÓLMANEM ADAMEM SVOBODOU PRAHA - Chraplavý hlas, ospalý výraz. V očích patrná únava. Slávistický gólman ADAM SVOBODA den po hokejovém triumfu nezapíral, že první extraligový titul v kariéře pořádně oslavil. "Všichni jsme to vzali zodpovědně," říká třicetiletý brankář. Sedí v pražské restauraci Houpačka, kšiltovku nasazenou hluboko do čela. Občas usrkne pivo. Při rozhovoru se někdy malinko zadrhl, ale myšlenky měl pečlivě srovnané. Bylo na něm vidět, jak moc si vytouženého titulu cení. "Můžu říct, že jsem si ho zasloužil," přiznal gólman. Už ho nemusí vnitřně dusit "škatulka" brankáře, který v play off vždycky vybouchne. * Vyspal jste se vůbec? "Jo, v šest ráno jsme šli se Standíkem Nerudou (náhradním gólmanem) spinkat k nám domů. V poledne už jsme šli zase nanovo, dát si polívču." * Jsou to nejbouřlivější oslavy, které jste zažil? "Po titulu ve Vídni v roce 2005 taky byly veliký, ale druhý den se odlítalo... No a když jsme před pěti lety byli s Pardubicemi druzí, také to bylo pěkné. Celý mančaft tři dny seděl v jedný putyce." * Ale to bylo stříbro, zato teď máte zlato... "O to je všechno krásnější, každý si to užije. A zdaleka to nekončí, v pátek máme večeři s manželkami a sponzory." * Takže asi bude třeba trošku vystřízlivět... Nebo ne? "Ani ne..." (směje se) * V kabině jste vyhlášený srandista. Takže jste při mejdanu bavil ostatní? "Akorát se mi vybavil vítězný pokřik po zápase, takže jsem ho tam znovu trošku zakřičel. Proto jsem ztratil ten hlas. Jo, bylo to hezké. Ale že bych byl šéfem, to ne." * Co prvního vás napadlo, když jste si sáhnul na vítězný pohár? "Že jsem si ho opravdu zasloužil. Byl to můj sen. No a pak jsem zjistil, jak je těžký! To jsem vůbec nevěděl, pořádně se mnou zacloumal." * Prý má dvacet kilo. "Řekl bych víc. Ale možná jsem slabý, tedy asi určitě jsem slabý. (směje se) Málem mě převážil." * To je asi tím zhubnutím během sezony. Chybí vám síla. "Zhubnul jsem jenom na tvářích! (smích) Ne ne, opravdu jsem nějaká kila dal dolů. Během sezony to byly tři čtyři. Ale teď to půjde nahoru. Když je volno, chutná mi, jídla se nebojím." * Kolik během těch oslav přiberete? "Jsem schopný nabrat během volna i deset kilo. Žádný problém. Najím se moc rád..." * Co jste ládoval při oslavách? "Tataráčky, řízky, hermelín. Prostě všechno. Chodů bylo víc." * Kdy vám došlo, že titul už vám neunikne? "Po čtvrtém gólu, co jsme dali. Potom už jsme byli v tranzu, takže tam padly takové dvě haluze." * Vyčítal jste si je? "Vůbec ne. V tu chvíli už to bylo jedno. Chtěl jsem titul! Už od rána jsem věděl, že to bude dobré." * Synka jste měl přímo na ledě. Co vám povídal? "Lítal tam, takže jsem ho jen chránil před zátkami od šampaňského, aby nějakou nechytil do hlavy. Byl politej a pořád mi chtěl brát medaili. Hádali jsme se, kdo ji bude mít. Při děkovačce to rozjížděl ve velkým stylu." * Prostě se potatil, vy to přece rovněž umíte rozjet. "To já neumím! (smích) Jen na ledě se mi občas rozjedou nohy." * Titul vás obrovsky lákal. Přiznejte, co všechno jste udělal, aby to klaplo? "Já? (na chvilku se zamyslí) Tady každý odvedl maximální práci, všech třicet hráčů. No a hlavně v sezoně nejde usnout na vavřínech, Vláďa Růžička si to pohlídá." * Jak přesně? "Růža nás furt honí!" * Prý je na vás třeba mít tři biče. "To jenom na mě. Jsem totiž hrozně línej! Takže na mě pořád křičí takový krávoviny, jako že jsem rudej jako pomeranč nebo tak. On je takový, že vám nedovolí povolit. Co řekne, to člověk udělá. Má v sobě obrovský charisma. A respekt u všech." * Slavii už vede osmým rokem, takže někteří spoluhráči pod ním působí celou dobu. Dovedete si to samé představit? Neomrzely by vás ty jeho návaly zlosti? "S tím se sžijete. Navíc on má pokaždé tu zlost jinou. Je to pořád něco nového, oživení. Umí člověka zpražit, ale i pochválit." * Nepřišel během zlostných výlevů ke zranění? "To ne. Jen mu jednou vylítla bota do vzduchu... Ale jo, občas něco rozkope. Takové věci mám rád, není možné se jenom plácat po ramenou." * Až do uplynulého play off jste měl pověst brankáře, který ho chytat neumí. Jak moc vás to drásalo? Bylo vidět, že se vám o tom nechce moc mluvit... "Tuhle otázku jsem v sobě opravdu dlouho dusil. Ale veřejně jsem o tom nechtěl vyprávět, celou dobu jsem to v sobě držel." * Teď jste ve finále ukázal, jaký jste gólman. Takže cítíte zadostiučinění? "Ano, určitě ano. Přiznávám se, že je to pro mě obrovská satisfakce." * Předtím vám ta pověst ale musela vadit. Komu jste se svěřoval? "Manželce ani tak ne, domů hokej netahám. Spíš bráchovi a tátovi." * Jak z vás ten splín dostávali? "Na chalupě jsme otevřeli pivíčko, slivovičku, grilovali jsme. A šlo to nějak ven... Hlavně jsem to probíral s bráchou, on je stejný magor jako já. Možná ještě větší. (usměje se) Ale hokej už hraju dlouho, jsem otrkaný. Nejsem takový, abych se z něčeho pos... Hokej mě baví. Jsem zvyklý na spoustu věcí." * I na to, když o vás někdo z fanoušků škodolibě prohlásí, že jste sněhulák? "To mi vůbec nevadí, jde o hecování. Takové věci mě nerozhodí." * Před chvilkou jste říkal, že bratr je ještě větší magor. V čem vy jste magor? (usměje se a na chvilku se zamyslí) "První věc už v tom, že vlezu do branky. On ten puk létá strašně rychle. A fakt to někdy bolí. Kluci střídají, já tam stojím celou dobu. Občas si odfrknu, podívám se do hlediště na pěkný holky..." * Trošku jste odbočil z té otázky, proč jste magor. "Jsem magor hlavně do motorek. To opravdu jo. Už jsem vystřídal čtyři, začínal jsem s chopperem, teď jsem v kategorii super sport. Adrenalin je to obrovský!" * Jaký máte rychlostní rekord? "Je tam omezovač. Takže jenom 280. Na dálnici... Nádhera, obrovský adrenalin." * Reprezentační kouč Alois Hadamczik uvažuje, že vás vezme na mistrovství. Víte o tom? "Mám nějaké signály, je hodně variant. Záleží, jestli bude zdravý Voky." (Tomáš Vokoun) *** JAK JSEM ZLOBIL VE ŠKOLE "S kamarádem Robertem Kántorem jsme chodili do hokejové třídy, ale udělali jsme průšvih, tak jsme byli přeřazeni do normální. Dva měsíce jsme byli v nějaké přírodopisné a dělali jsme pořád nějaký kraviny. Třeba jsme vylejvali nálev krabům... Od třetí čtvrté třídy jsem měl pořád trojku z chování. Táta mě řezal jako žito. Ale nebyl jsem hajzl, když byl průšvih, přiznal jsem se k němu. I když jsem to neudělal. Ale měl jsem věci... Třeba jsem se zavřel do skříně a předstíral jsem, že čtu něco ze školního rozhlasu, a tím jsem poslal učitelku do ředitelny. Tak jsem dostal trojku z chování... Ale jinak jsem se učil velice dobře, do tý palice mi to šlo docela samo. Ale to jsem nechtěl. Tak jsem šel k tabuli a schválně jsem mlčel, i když jsem to věděl." Myslím si, že titul jsem si zasloužil. Byl to můj sen. Ale nevěděl jsem, že ten pohár je tak těžký. Pořádně se mnou zacloumal.

Témata: 


Články odjinud


Články odjinud