Korejsky už trochu umím

Klidně by se mohl považovat za Korejce. Poslední tři sezony útočník Patrik Martinec strávil právě v exotické zemi.
A svoji misi v Asijské hokejové lize v barvách soulského týmu Anyang Halla si ještě minimálně o rok prodlouží. "Jsme domluveni na nové smlouvě," říká šestatřicetiletá dlouholetá opora Sparty.
V týmu zůstanete jako jediný Čech, ostatní včetně trenéra Vejvody skončili. Ani to vás při rozhodování nezviklalo?
"Trochu mě to zarazilo. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby tam byl někdo se mnou, to je bez debat. Vedení klubu ale po odchodu pana Vejvody, který se rozhodl vrátit domů, chtělo udělat změnu a začalo se orientovat na kanadské hráče. Uvidíme, jak to bude vypadat."
Jací jsou Korejci hokejisté?
"Výborně bruslí, to všechna čest. Trochu jim ale schází technika a především taktické myšlení. Tamní hokej je něco mezi evropským a zámořským stylem. Úroveň soutěže bych přirovnal tak k naší první lize."
Vás už berou skoro jako domácího, co říkáte?
(usměje se) "Za ty tři roky jsme se docela sblížili. Už mi nemusejí nic vysvětlovat, ukazovat. Ze začátku se třeba ptali, jestli nechci evropskou stravu, ale už vědí, že nemám problém s tou jejich."
"Za poslední dva roky se země hodně otevřela světu, přibyla spousta cizinců, takže už nejsme takový extrém. Současný Soul je hodně kosmopolitní." |
Čím vás Korea tolik zaujala, že jste se rozhodl strávit tam čtvrtý rok?
"Asi právě tím jídlem, které chutná celé naší rodině." (směje se)
Takže českou kuchyni nepostrádáte?
"Když přijedu domů, tak si samozřejmě dám, ale tam mi to nijak nechybí, protože korejské jídlo je opravdu dobré. Všechno s rýží, mořské plody, řasy, sushi, hodně zeleniny, žádné knedlíky, brambory, hranolky. I když tam jsou nadnárodní řetězce počínaje McDonaldem, vůbec je nepotřebujeme. Vystačíme si s místní kuchyní."
Vyhlášenou korejskou pochoutkou jsou smažení brouci. Ti vám také chutnají?
"Ochutnal jsem je, ale to zrovna nemusím. Tam jsou však brouci hlavně mezi dětmi hodně populární, navíc obsahují spoustu proteinů, takže jsou významnou součástí jídelníčku."
Pochytil jste už něco z korejštiny?
(směje se) "Nápisy z rozsypaného čaje přečtu, ale většinou nevím, co to znamená. Mluvit to je horší, ale objednat si v restauraci korejsky už zvládnu."
Hovořil jste o rodině. Jak si na exotickou zemi zvykly dcerky?
"S manželkou tam jsou se mnou vždycky dvakrát po dvou měsících. Je pro ně určitě užitečné, že poznají odlišnou kulturu. Jinak se věnují stejným zálibám jako doma. Dopoledne se učí doma české předměty, třikrát týdně chodí na angličtinu a také hrají tenis."
Je tam tenis stejně rozšířeným sportem jako v Česku?
"Kurtů je hodně, ale výchova mladých hráčů u nás je na mnohem vyšší úrovni. Tam hrají děti hlavně na školách. Holky trénují, ale s vrstevníky se neutkávají, protože v klubu jsou pouze dospělí hráči."
Hodně jejich sportování prožíváte, patříte mezi rodiče, kteří ženou své potomky za úspěchem?
(ihned vypálí) "Ježíšmarjá, to vůbec ne! Myslím, že právě rodiče sportovci jsou v tomhle umírněnější, protože dobře vědí, co špičkový sport obnáší. Stačí mně, že je nějaký sport baví, budu je v tom podporovat. Navíc tenis je krásný, myslím, že pro děvčata mnohem vhodnější než hokej. To by se mi moc nelíbilo."
Pořád jsou jejich světlé vlasy středem pozornosti Korejců?
"Ze začátku to tak skutečně bylo. Za poslední dva roky se ale země hodně otevřela světu, přibyla spousta cizinců, takže už nejsme takový extrém. Současný Soul je hodně kosmopolitní."
Jakou zábavu jste si tam našel vy?
"V Soulu je spousta možností, pořád se něco děje. Hraje se tam fotbal, baseball, basketbal. Dá se zajít do kina, protože filmy jsou v angličtině, pouze s korejskými titulky. Nejvíc času ale trávím na internetu, sleduju, co se děje doma. Ze začátku jsme také hodně jezdili po památkách, chrámech, které jsou skutečně krásné. Je to něco úplně odlišného než u nás."
Mentalita Asiatů je oproti Evropanům hodně odlišná. Co na vás nejvíc zapůsobilo?
"Panuje tam obrovská úcta ke stáří, které je nesmírně respektované a uznávané. Z toho bychom si měli vzít příklad."
A také byste sem přenesl jejich stravovací návyky, že?
"Bude mi to určitě chybět. I když tady už začínají vznikat kvalitní asijské restaurace, je to hrozně drahé. Některá jídla jsme se naučili vařit, ale problémem je sehnat všechny potřebné suroviny. A i když jsou k dostání, není to prostě ono, oproti Koreji tomu schází ta čerstvost."