Tak tohle čekal asi málokdo. Dominik Hašek se vydává řešit problém, který se mu znechutil před pár dny při oslavách 100 let českého hokeje. Legenda si umanula, že připraví průhledný systém výběru osobností do nové Síně slávy.
A jde si tvrdě za svým. „Všechno svoje úsilí v příštích týdnech a měsících chci věnovat pouze téhle věci,“ říká 43letý Hašek a míní to naprosto vážně.
Jak daleko jste ve věci, do níž jste se tak vehementně vložil?
„Vím, že při zakládání výběru a uvádění osobností do Síně slávy došlo k mnoha zásadním chybám a považuji za svoje poslání tyto chyby napravit. Síň slávy českého hokeje považuji, tedy je mým přáním, aby byla téměř posvátným místem, kam jsou vybíráni a do které vstupují mimořádné osobnosti naší hokejové historie. To, jak celý úvodní proces probíhal, považuji za nedůstojné.“
Můžete být konkrétnější, co přesně vám vadilo?
„Rád to udělám, ale zároveň vás nechci zatěžovat detaily.“
Jenže ty jsou právě na všem nejzajímavější. Co se tedy Dominiku Haškovi příčilo na nedávných oslavách 100 let českého hokeje?
„Jednoznačně především to, že neexistují žádná kritéria a pravidla pro přijímání. Vlastně vůbec žádný systém. To jsem také minulý týden oznámil na schůzce předsedovi svazu panu Královi. Řekl jsem mu, že nevím, proč například v Síni slávy jsem já, Ivan Hlinka nebo Karel Gut. A rovněž netuším, proč do ní nebyli uvedeni Jarda Holík, Jarda Pouzar, Jirka Králík a další. To nejdůležitější je, aby nejdříve vznikla prav i d l a, podle kterých se smí nebo může vstupovat do tak prestižní společnosti a teprve potom tam někdo může vstoupit. A pak také každý bude vědět, proč tam je, případně proč tam není. A ví to též ostatní. Dnes však nikdo pořádně nic neví, nikdo tomu nerozumí a vlastně ani nemůže rozumět.“
Co na vaše připomínky řekl šéf svazu Tomáš Král?
„Myslím, že nejdříve se mi snažil vysvětlit, proč jsem tam já. Tvrdil mi, že to je především za zásluhy pro český hokej, za zlatou medaili z Nagana a tak dál. To však pro mě není dostačující odpověď.“
Proč ne?
„Protože nikde přeci není psáno, že Nagano mě opravňuje pro vstup do Síně slávy. Nejdřív musím vidět či alespoň slyšet nějaké regule. Pak budu vědet, proč se tam někdo dostal, a naopak druhý, z jakého důvodu se tam nedostal. To jsem panu Královi zdůraznil. Dám vám příklad. Například Jarda Jágr v létě vyhrál Zlatou hokejku. Zřejmě proto, že měl výbornou sezonu. Ale výbornou sezonu mělo určite dalších deset hokejistů a mnoho lidi si mohlo myslet, že měl vyhrát někdo jiný. Ale byla tady určitá a jasně daná pravidla a Jarda podle nich získal nejvíce bodů, a proto vyhrál! I když možná někdo měl jiný názor, tak konečný výsledek musí respektovat. Jistě chápete ten rozdíl.“
PŘEČTĚTE SI:
Šéf svazu Král: Dominikovu pomoc vítám›››
Hašek vybere legendy?›››
Ani já jsem žádná pravidla nečetl. Zodpovědný člověk za výběr, Karel Gut, tvrdí, že vyvolené vybíral on společně se svojí tříčlennou poradní komisí. Jejich volba byla schválena vedením svazu…
„To sice říkáte dobře, že původně jakási komise existovala. Jenže… (zvedá prst) Za prvé: Úkolem téhle řekněme komise, vůbec nebyl výběr osobností, které měly vstoupit do Síně slávy, ale šlo o to najít čtyřicet osobností českého hokeje pro jejich ocenění v rámci stého výročí založení českého hokeje. No a pak pár týdnů před oslavami někdo na svazu přišel s myšlenkou, že by bylo dobré v rámci oslav založit Síň slávy. A protože už nebylo moc času, tak tam někdo nadhodil, že těch čtyřicet nebo jednačtyřicet jmen by mohlo být těch, co by tam mělo být přijato. No a bylo to!“
Přesně takové informace máte?
(krčí rameny) „Mimochodem, minulý týden jsem měl možnost mluvit s jedním z členů té komise a ten mi přiblížil skutečnost, že o uvedení těch čtyřiceti lidi do Síně slávy se dozvěděl až z novin dva dny před samotnou slavností! (důrazně) A moc se omlouval, že ho vůbec nenapadlo, že to takhle dopadne a že se to takhle samozřejmě nedělá. Tím vším chci říci, že celý ten proces považuji za naprosto nevhodný, neprofesionální, nedůstojný a dle mého názoru neodpovídající postavení hokeje v naší společnosti.“
Buďme konkrétní, povězte mi, kdo vám v Síni slávy chybí a kdo přebývá?
„To vám v žádném případě nepovím. V tuto chvíli ani nevidím vhodné polemizovat nad všemi těmi jmény. Narážím už na to, co jsem řekl zkraje rozhovoru. Nejsou žádná pravidla. Tak proč se tím teď zabývat? K tomu dodám snad jen to, že si myslím, že všichni vybraní jsou pravděpodobně takové osobnosti, že do Síně slávy by měli patřit.“
A co teď tedy? Jaké plány máte se Síní slávy?
„Mým cílem je pomoci uvést vše kolem na pravou míru a dát Síni slávy důstojnost, která jí patři.“
Tak znovu. Jak to chcete provést?
„Jak už jsem vám říkal dříve, byl jsem pověřen, tedy přesněji mám podporu předsedy svazu, abych vytvořil komisi, která zhodnotí celou původní akci a připraví doporučení, jak pokračovat v další práci kolem Síně slávy. A na tu práci se těším.“
Představu o složení komise máte jasnou?
„Měla by být desetičlenná, aby nechyběla záruka dostatečné kvality a odbornosti. Budou v ní tři zástupci médií, tři bývalí reprezentanti, jeden hokejový pamětník, jeden hokejový odborník a bývalý děkan Univerzity Karlovy, jeden profesionální historik a také jeden člověk, který aktivně a pravidelně spolupracuje s Hockey Hall of Fame v Torontu. Ten má o těchto a podobných věcech více znalostí a zkušeností než kdokoli z nás. Osm z těchto deseti lidi už mi účast potvrdilo a těší se na to. Zároveň chci, aby jeden z té desítky byl i zástupcem hokejového svazu.“
Může to být zajímavá sestava. Bylo těžké ji sestavit?
„Ani ne. Naopak většina lidí, které jsem si vybral a oslovil, rychle souhlasila a někteří mi přímo řekli, že to považují za čest. Proto mě o to víc mrzí, jak úzký okruh lidi to původně vybíral a schvaloval. Víte, kolik odborníků by považovalo za čest se tohoto procesu zúčastnit?“
Karla Guta nepozvete do své družiny?
„Ne. Nebylo by to vhodné. To je stejné, jako kdyby student psal diplomovou práci a pak si byl svým oponentem. Pana Guta si vážím kromě jiného i jako pamětníka a jednoho z největších znalců české a československé hokejové historie. Ale pozor, Karel Gut není profesionální historik! Přitom mít takového experta v komisi pro otevírání Síně slávy považuji za naprostou povinnost. Jen se nad tím zamyslete!“ (opět důrazně)
Myslíte hlavně na počátky českého hokeje?
„Ano. Tady se otevírá Síň slávy po sto letech trvání českého hokeje! A také musíme brát v potaz i to, že jsme byli součástí několika států, několika režimů… Hráli za nás a trénovali lidé více národností než je česká. Toto všechno je nesmírně složitá otázka a historik se k ní musí odborně a pregnantně vyjádřit. No a vidíte… Zase jsme na začátku, neexistují žádná pravidla! (naštvaně) Jsem naprosto přesvědčen, že každý profesionální historik vám řekne, že prvním člověkem, který by měl vstoupit do Síně slávy, je zakladatel českého hokeje. Vždyť bez něho by tu třeba hokej ani nikdy nebyl.“
To zní logicky…
„Víte, já myslím, že hokej je pro český národ něco více než pouhý sport a lidová zábava pro miliony lidi. Jsem přesvědčen, že lední hokej se podílí na vytváření české historie více než kterýkoli jiný sport.“
Máte po ruce konkrétní akt?
„Kdy se stalo, že STB nebo komunisti zatkli a poslali do vězení téměř celé národní mužstvo jako v roce 1950? Nebo si připomeňme, co znamenala pro český národ výhra na mistrovství světa v roce 1969 nad Sovětským svazem. A co potom následovalo na Václavském náměstí! Mimochodem v tom zápase dávali góly Jarda Holík a Jožo Golonka. A ten byl dokonce kapitánem! Proto jsem názoru, že Síň slávy českého hokeje je něco opravdu výjimečného a podle toho k tomu chci přistupovat. Chci a moc by mne těšilo, kdyby ji tak brala hokejová i široká veřejnost. Tak, aby vstup každého příštího člena do ní by byl pro něj odpovídající poctou.“
Za dřívější národní tým nastupovala řada skvělých hokejistů ze Slovenska. Zaslouží si vstupenku do Síně slávy českého hokeje?
„To je další problém… Do Síně slávy byl přijat Kanaďan Mike Buckna, kdežto hráči slovenského původu a obrovské osobnosti našeho i světového hokeje jako například Horský, Starší, Golonka, Dzurila, bratři Šťastní či Lukáč, žijící mnohem déle v Československu než Buckna, tam přijati nebyli! A ani se tím dodneška, pokud vím, nikdo nezaobíral (kroutí hlavou). To je pro mne naprosto nepochopitelné a nepřijatelné! (rozhořčeně) Doufám, že mi to historik vysvětlí, tedy spíše pochybuji… Ale já už se nechci poněkolikáté opakovat, že zkrátka není systém, nejsou kriteria, nejsou pravidla.“ (zhluboka si povzdechne a mlčí)
Ještě jsme neprobrali, jakým stylem by měla Haškova výběrčí komise pracovat.
„Naším cílem bude nejprve jasně a zřetelně popsat, co se stalo, potom jednotlivé body zkritizovat, což může být záporná i kladná kritika, a především dát svazu doporučení, jak pokračovat. Zdůrazňuji, dát doporučení, jak pokračovat. Svaz poté zřejmě rozhodne, jak dál. Jednu věc považuji však za nesmírně důležitou a věřím, že to bude i přání celé komise, v níž budu pouze jedním z deseti členů. Chci, aby tento výsledek byl věcí veřejnou, stejně jako zakládající se Síň slávy by měla být věcí veřejnou a tedy veřejně přístupnou. Je nutné a přeji si, aby výsledek vyvolal veřejnou diskusi, která je při takovémto výjimečném projektu nesmírně důležitá pro konečný úspěch.“
Vaše otevřená kritika může v sídle svazu vzbudit odpor. Nemáte obavy, že vše vyřčené ztíží práci vaší komise, anebo že s ní svaz ani nebude chtít spolupracovat?
„Doufám, že se tomu tak nestane. Zhruba osmdesát procent toho, co jsem řekl vám, slyšel ode mě i pan Král. Ale chtěl bych nakonec říci jednu důležitou věc. Já si osobně myslím, že hokejový svaz je v tuto chvíli stále tím nejlepším subjektem pro založení Síně slávy a i pro její pokračování. Se šéfem svazu máme stejný cíl, tedy co se Síně slávy týče, a to je nejdůležitější! Práce naší komise bude určitě kritická, ale jsem toho názoru, že pokud se věci správně nepojmenují, tak se nemohou nikdy, ale opravdu nikdy zlepšit. A to já sám za sebe nesmím připustit.“
