Bojovník Jaroslav Pouzar byl oceněn

Jaroslav Pouzar úspěšně svádí boj s leukémií, si toho váží o to více, že při listopadových oslavách sta let českého hokeje nebyl zařazen do Síně slávy.

"Takové ocenění musí člověka těšit," řekl Pouzar novinářům po dnešním slavnostním vyhlášení v Praze. V listopadu do metropole zamířil k hokejovým oslavám, ale vracel se zklamán. Mezi 41 osobnostmi v Síni slávy chyběl.

"Když jsem tam byl na sto letech hokeje, tak jsem si říkal, že jsem tam nemusel jezdit. Jsem rád, že jsem doma a nemusím někam cestovat. Když tam pak dělám šaška, tak mě to trošku mrzelo. Dneska už mě to tak nemrzí," připojil Pouzar.Sám prý doma má svoji vlastní Síň slávy.

"Ta mi stačí. Manželka mi doma udělala místnost, když jsem přišel z nemocnice. Tam mi nalepila vlajky NHL a nechala namalovat znak Oilers na zeď. Pověsil jsem k tomu fotky, diplomy a poháry a mám krásnou místnost," prohlásil Pouzar. Připomíná si tak hokejovou kariéru.

"Speciálně, když je člověk nemocný, tak vzpomíná," dodal muž, který se v prosinci 2004 podrobil transplantaci kostní dřeně.Je pravděpodobné, že Pouzar při nejbližší možnosti do Síně slávy českého hokeje přeci jen bude uveden. I gólman Dominik Hašek se vložil do toho, aby byla pravidla zařazení jasná.

"Poslal mi mail o složení komise a jak si to představuju. Něco jsem mu napsal, on odpověděl, že si to tak představuje taky. Dá mi prý vědět, jak to bude pokračovat. Mělo by to mít jasná pravidla. Úspěchy v české lize, v zahraničí a všechno dohromady. Musí být jasné, kdo se tam dostane a kdo ne," podotkl Pouzar.

Pouzar se věnuje v současné době výstavbě nové haly v Českých Budějovicích, kde se chce věnovat mládeži. "Dokonce by se to už mělo začít stavět," prohlásil. Sportovat aktivně už kvůli nemoci nemůže. "Vždycky jsem sportoval, teď pět let nic. Mám i rovnováhu trošku rozhozenou. Hodně se starám o zahradu. Ráno v devět vstávám, manželka už je v práci a veze malého do školky, já se pak starám o ten zimák, honím povolení a věci okolo, sedím doma u počítače a nic víc. Žádné velké aktivity nedělám."

Zdraví si musí hodně hlídat. "Snažím se nikde moc nelítat, protože pak většinou dostanu horečky a musím v Budějovicích do nemocnice. Dají mi pak antibiotika do žil. Tohle počasí, kdy je jednou teplo a jednou zima, je pro mě nešťastný, pak se mi blbě dýchá. Jak je sluníčko, tak hned pookřeju, i když jsem zvyklej na led," usmál se Pouzar.

"Chodím jednou za měsíc na kontroly krve do Brna. Teď jsem tam byl. Krev v pořádku, leukemie žádná, tak je to pořád dobré."Nemoc mu prý zabránila také v tom, aby si mohl úplně naplno užít roli otce. "V padesáti se mi narodil syn, člověk si to užívá. Akorát mám tu blbou nemoc, určitě bych si to užil daleko víc," podotkl Pouzar.

Nejhorší chvíle prý zažil bezprostředně po transplantaci. "Vím, že mám hodnou manželku, hodného a šikovného syna, ale po té transplantaci jsem měl takové období, že už jsem tady nechtěl být. Ale musím říct, že teď poslední dobou mě to všechno začalo tak bavit, že jsem se ještě pustil do takové akce, jako je ta hala," doplnil.

Právě hodně práce mu pomáhá i psychicky. "Protože člověk nemůže myslet na tu nemoc. Není to pořád dobrý, pořád mám nějaké následky z té transplantace a člověk musí myslet na něco jiného, protože by se zbláznil. Byl jsem na tom psychicky hodně špatně a teď už je to dobrý," připojil. Chodí i pravidelně v Českých Budějovicích na hokej.

"Letos mi to moc radosti nedělalo, když hráli play out. Když řeknou, že je to nebaví, tak to bych je zabil," doplnila českobudějovická legenda.Jeho syn jde zatím v jeho šlépějích a věnuje se hokeji. "On je pravák a já byl levák, takže má smůlu, nemůžu ho nic naučit. Góly ještě tolik nedává, trošku se bojí, protože je ročník 2002 a hraje s o dva roky staršími. Ale má šikovné ruce, dobře bruslí, musí si to srovnat v hlavě sám a u mantinelu si to vyzkoušet," podotkl Pouzar.

"Hraje hokej v obýváku, máme tam velký prostor a parkety. Mydlí to tam furt, má taky venku branku a letos jsem mu koupil toho gumového brankáře. Bude střílet do rohu, snad se trefí," popsal hokejové kroky potomka.