Specialita Philippovy hospody? Steak Ufa

Dvaatřicetiletý hokejista, který před rokem vybojoval ruský titul s Ufou, provozuje restauraci Dáma Pyková. I během letní přípravy tam občas vypomůže za pípou, nebo roznáší tácy s pivem. „Je to pro mě spíš koníček než byznys,“ říká Radek Philipp.

Bývalí sportovci mívají hospody, ale vy stále aktivně hrajete. V nadcházející sezoně vás čeká další ruská štace v Jekatěrinburgu. Jak jste se k restauraci dostal?
„Když jsem byl v Rusku, v Ufě, tak mi volal Dušan Medvecký (bývalý basketbalový reprezentant – pozn. red.). Že by byla možnost od bývalého majitele převzít tuhle hospodu. Říkal jsem si, že by to nemusel být špatný nápad. A protože jsem z centra a znám to tady, tak mi připadalo rozumné to vzít. Navíc manželka byla dřív servírka, tak jsem to vzal i pro ni. Že by měla práci a nemusela by běhat někde po úřadech. Tak jsme do toho šli.“

A také jste v Rusku nevěděl, co s penězi…
(zasměje se) „Tak to ne. Spíš to byla pracovní šance pro Adélku, moji manželku. Pracovala v restauraci, dělala v oboru, takže tomu i rozumí. Proto jsme do toho šli.“

Rozhodoval jste se dlouho? Nebo jste hned věděl, tohle beru!
„Rozhodoval. Majitel to pak chtěl dát někomu jinému, ale po týdnu zavolal, že to teda pouští a jestli mám ještě zájem. Tak jsem řekl, že jo.“

Název hospody Dáma Pyková vznikl jak?
„Nejdřív mě napadlo U Karotky. Tak mi kamarádi říkají, Karotka je moje přezdívka. Nebo V parku. Ale manželka se za svobodna jmenovala Pyková, tak jsme se nakonec rozhodli pro tohle.“

Proto ten ypsilon.
„Už jsme tady měli pár zákazníků, co se na to ptali. Piková dáma se přece píše s měkkým i… Ale, že by se nás někdo snažil opravovat, nebo nás nějak obviňoval z ostravské chacharštiny, to ne.“

Když vám před rokem nečekaně padlo angažmá v Jekatěrinburgu, říkal jste, že v nejhorším budete v hospodě čepovat pivo. Dá se říct, že je to pro vás i taková pojistka do budoucna?
„Taky na to člověk myslí, jsou to zadní vrátka. Věčně hokej hrát nebudu. Pokud bude šance to provozovat dál a lidi budou spokojení, tak to nebude problém.“

Teď je to pro vás koníček, nebo byznys?
„Spíš koníček. Nejsem tady zase tak často, ale když přijdu, tak mě baví načepovat pivo, roznést ho na zahrádku, nebo servírkám pomoct umýt sklo, uklidit, zamést… Je to spíš koníček.“

Když zákazníkům přinesete pivo, poznávají vás?
„Jen známí. To bych to musel roznášet v helmě a v dresu se jmenovkou. Já zase nejsem tak známý hokejista, v reprezentaci jsem toho moc neodehrál.“

Chodíte často na revize? Jestli nejsou u pípy zanesené trubky?
„O to se spíš stará náš kuchař Šimon Baloga. Taky dřív hrával hokej, chytal v Porubě. A manželka. Já na nějaké revize moc nejsem.“

Troufnul byste si do podniku pozvat šéfkuchaře Pohlreicha, který má v televizi dosti ostrý pořad Ano, šéfe!
„Jo, jo, úplně v pohodě. Je od rány, já taky. Byla by to zajímavá konfrontace, nenechal bych se. A náš kuchař taky ne. Možná by se tam nakonec v kuchyni i servali.“ (směje se)

Zmínil jste, že i váš kuchař hrával hokej. Máte nějaké hokejové menu?
„V jídelníčku máme steak Ufa.“

To je něco na vodce?
„Ne, ne, normálně krkovička. Pak tady máme Hadovo prkýnko podle Petra Hubáčka. On je totiž had, na všechno má nějakou jedovatou poznámku. A ještě Šéfův steak. To je pro Jirku Burgera, on je šéfem Vítkovic.“

Hrál jste ve Finsku, Rusku, Švédsku. Nechal jste se v cizích krajích něčím inspirovat?
„Že bych tady servíroval šašliky? (usmívá se) Ne, ne. Jednou jsem z Ruska přivezl kaviár a pro kamarády vodní dýmku. Ale jinak jsme taková česká klasika.“