Eliáš: Těším se na roli lídra

„Jsem šťastný, moc si té ceny vážím,“ opakoval neustále. A letmými dotyky přitom hladil svou trofej. Vyhrál poprvé v kariéře.

Co pro vás vítězství ve Zlaté hokejce znamená?
„Nesmírně si ho vážím. Je pro mě obrovská čest být zařazen mezi hokejové legendy, které tuto trofej v minulosti získaly. V Česku jsem se narodil, prožil jsem zde svoje mládí, a udělal nejdůležitější hokejové kroky. Chtěl bych proto zároveň poděkovat všem lidem, kteří mi k zisku tohoto ocenění pomohli.“

Tušil jste dopředu, že vyhrajete?
„Nerad čtu noviny, nesleduji spekulace… Ale všichni kolem mě to dělají. (smích) Hlavně rodiče mi dávali podrobné reference, hodně celou anketu prožívali. Znal jsem průběžný stav hlasování, takže jsem trochu věděl, na čem jsem. Mám za sebou skvělou sezonu, ale to samozřejmě neznamená, že jsem nutně musel vyhrát.“

Kdo pro vás byl největším konkurentem?
„Skoro se bojím, jestli někdo neudělal chybu a ve skutečnosti nevyhrál Martin Havlát. Když jsem se během vyhlášení koukal, jak kdo hlasoval, tak se téměř všichni přiklonili k němu. (směje se) Ale vážně. Já jsem měl skvělou první polovinu sezony, závěr už byl horší. Sám jsem nebyl spokojený. Naopak Martin v play off zazářil, byl vynikající. Stabilní výkony měl i David Krejčí a z kluků, co jsou v Evropě, musím vyzdvihnout Martina Straku. On je obrovská osobnost světového hokeje a je dobře, že pozvedl celou českou ligu.“

A co váš předchůdce, vítěz posledních čtyř ročníků, Jaromír Jágr? Letos skončil druhý, jeho jste se nebál?
„Vážím si toho, že jsem našeho hokejového Zlatého slavíka sesadil. Jarda samozřejmě pořád patří k našim nejlepším hráčům, vždyť to dokazuje každý rok. Ale na druhou stranu máme řadu mladých kluků, kteří by si za své výkony cenu zasloužili.“

Opakujete stále, že si trofeje vážíte. Přitom ona sama o sobě také dost váží, co říkáte?
„Opravdu hodně. Nedokážu to z hlavy odhadnout, ale je to porovnatelné se Stanley Cupem. Pokud není ještě těžší. Na pódiu je navíc člověk v tak obrovské euforii z vítězství, že si ani nedává pozor, aby se při jejím přebírání pořádně zapřel. A to tedy nemusí dopadnout dobře.“

Nebudete pro ni muset rozšířit svou vitrínu slávy?
„Copak rozšířit, spíš zpevnit... Myslím si, že dostaneme nějakou menší verzi a ta poputuje k mým rodičům. Oni schraňují veškerá má ocení v mém pokojíčku v Třebíči. Prostoru je tam ještě dost.“
A co oslavy? I ony budou srovnatelné se Stanley Cupem?
„Určitě nějaké budou, zapít se to musí. Ale několikadenní asi ne. Znovu musím říct, že to je krásné individuální ocenění, ale nikdy bych ho nedosáhl bez pomoci týmu.“

Z desítky nominovaných hráčů jste do Karlových Varů dorazil jen vy a Martin Straka. Vy jste o své účasti nepochyboval?
„Moc jsem se sem těšil. Vůbec jsem neuvažoval, že bych odmítl. Jen hrozilo, že by mě odvolal klub. Mám devět deset týdnů po operaci kyčle a v Americe už jsou trochu nervózní. Chtěli by mě co nejdříve vidět zpátky.“

Jak to vůbec s vaším zdravotním stavem vypadá? Už jste v pořádku?
„Stoprocentní to zatím není, ale dělám obrovské pokroky. Alespoň já to tak cítím. Posledních deset dní už jsem chodil na led, dělal věci, které mi zdraví umožňuje. Postupně si přidávám, uvidím, jak se vše vyvine, jak bude tělo reagovat.“

V Česku budou všichni doufat, že dobře. Začíná olympijská sezona a vy jste se svými výkony pasoval do role lídra národního mužstva.
„V podobné pozici jsem rád, na takovou roli se těším. Vždy chci patřit mezi tahouny týmu a věřím, že se mi to daří. Nejde jen o body. Člověk se musí umět podřídit celému kolektivu, spoluhráčům, trenérům. Jsem na takovou pozici zvyklý z New Jersey, tam musím neustále dělat nějaké kompromisy. Jsem pyšný, že jsem ustál dost nepříjemných věcí. A i tato cena je pro mě takovým zadostiučiněním.“

A na olympiádu už myslíte?
„Od konce sezony ji mám v hlavě. Sice nám za pár týdnů začínají klubové soutěže, ale ta myšlenka na hry musí někde vzadu být. Pro mě to bude jeden z vrcholů kariéry. Ve Vancouveru to bude určitě vynikající. Bude se hrát v Kanadě, před skvělými fanoušky. Sejdou se znovu nejlepší hokejisté světa. Věřím, že i my budeme mít dobře složené mužstvo a šanci na vítězství.“

Na posledních akcích se ovšem reprezentaci moc nedaří, kde vidíte problém?
„O tom se samozřejmě hodně diskutuje. I já mám svůj názor. Když jsme byli úspěšní, bylo národní mužstvo vždy složené jak ze zkušených hokejistů, tak z mladíků. Vytvořila se návaznost, která fungovala dál. Teď jsme to trochu přerušili a ta vyváženost nebyla taková, což je podle mě chyba.“

Co dál drželo český hokej na vrcholu?
„Obrovskou roli sehrálo, že jsme měli nejlepší gólmany na světě. Ať už mluvíme o Dominikovi Haškovi nebo Tomáši Vokounovi. Celé mužstvo cítilo, že se o ně může opřít. To je velmi důležité. Myslím, že v posledních letech jsme naše nejkvalitnější brankáře na turnajích neměli. A musíme také hrát za naši českou hrdost. Nejen si jen tak jet někam zlepšit náladu po sezoně. Je potřeba začít tvrdě makat. Pořád máme skvělé hokejové myšlení, ale jen to už na úspěch nestačí.“

U nás se také hodně mluví i o krizi mládežnického hokeje, co si o tom myslíte?
„Krize je v posledních dvou letech populární slovo... Můžu říct i svůj pohled, dělám si trenérskou licenci. Chodil jsem týden do školy a byla to moc příjemná zkušenost. Zjistil jsem, že budoucím koučům se informace předávají správně. Máme stejné materiály jako jinde ve světě. Chybu ovšem vidím v odchodech mladých hráčů do zahraničí. Měli bychom nastavit systém, který funguje třeba ve Švédsku. Jejich kluci smí odejít nejdříve ve dvaadvaceti letech, takže se vyhrají v jejich národních ligách a získají zkušenosti od starších spoluhráčů. Ale i v hokeji je to jako v životě. Jednou jsi dole, jednou nahoře. A já věřím, že my zase vystoupáme na špici.“

Říkáte, že se jednou chcete stát trenérem. Co vás na tom láká?
„Hlavně práce s dětmi. Právě to, že bych jim jednou mohl předávat své zkušenosti. Nechci ještě končit, doufám, že mám před sebou dlouhou kariéru. Ale je dobré myslet i na zadní vrátka a rozšiřovat si obzory.“

A jste pilným studentem?
„Po patnácti letech jsem se vrátil do školy. Logicky chvíli trvalo, než jsem se donutil vůbec vyndat učebnice a začít je číst. Ale nakonec by vám i manželka mohla potvrdit, že jsem ke všemu přistupoval opravdu pečlivě a hlavně na testy se chystal zodpovědně.“

Zvládl jste je?
„Jsou rozdělené na dvě části a ta druhá mě teprve čeká.“

Jste před nimi nervóznější než před zápasem?
„Určitě ano. V hokeji už většinou svou situaci kontroluji a věřím si. To se o testech moc říct nedá.“

A pomáhají vám nově nabyté vědomosti už nyní v aktivní kariéře hráče?
„Minimálně nebudu tolik remcat nad tréninky. Nebudu se divit, že nehrajme na dvě, ale dřeme. Už vím, že všechno má svůj význam v nějakém dlouhodobějším cyklu.“

Jaký budete typ trenéra? Stejně impulzivní jako Vladimír Růžička?
„Trošičku ano. Člověk musí mít v sobě oheň, aby se hráči neustále cítili trochu na hraně. Ale zároveň musí mít psychickou pohodu. Bez ní nikdy nedosáhnou vrcholu svých možností. To sám vím moc dobře.“