A co když o ZOH bojuje i Kondelík? Má super oslabení i neobvyklou dvoumetrovou zbraň
PŘÍMO ZE ŠVÉDSKA | Nejde přehlédnout. Na bruslích Jáchym Kondelík měří asi 210 centimetrů, k tomu metrák živé váhy. Jasně, že nepatří mezi nejelegantnější bruslaře, ale to s touto výškou ani není možné. Na druhou stranu, hbitému tempu mezinárodního hokeje stačí, šlo to krásně vidět ve čtvrtečním duelu proti Švédsku, v oslabení tří proti pěti kraloval, hned dvakrát zkazil domácím akci, pokaždé vymetl puk do bezpečí. A pak obstaral i jediný český gól. Využil své materiální přednosti – dvoumetrové hokejky, kterou byste spíš uživili jako součástku na stavbu mrakodrapu.
Až se vkrádá myšlenka – nebojuje mistr světa z Prahy 2024 také o únorovou olympiádu v Miláně? Trenér Radim Rulík na pardubickou rozhlednu vytrvale sází, mistrovství světa si bez něj nedovede představit. Co na to Jáchym Kondelík po duelu s Tre kronor řekl? Při otázce na ZOH se culil, šlo vidět, že to je pro něj choulostivé téma. Ale popořádku.
Proti Švédům jste tempově úplně nechytili úvod, tušíte, z jakého důvodu?
„Ze začátku se nám trošku rozjížděly nohy, měli jsme od den kratší začátek srazu než obvykle. Možná to bylo trošičku znát. Jde o to, že rychlostní rozdíl proti extralize a vůbec proti evropským ligám je velký. Je to tady výrazně rychlejší, první půlku utkání jsme si na to všichni zvykali. Připadalo mi, že jsme pak byli paradoxně lepší, ale napadalo nám to do naší brány.“
Také proto, že jste trávili jednou tolik času na trestné než Švédi. I když některé postihy byly všelijaké, nezdály se vám…
„Nevím, já se na to musím ještě podívat, některá vyloučení mi přišla zvláštní. Od toho tady ale nejsem, abych se k tomu vyjadřoval. Každopádně se toho budeme muset vyvarovat, protože to na tomhle turnaji takhle asi budou pískat. Rozhodovali Švýcaři, každá liga je jiná a ve Švýcarsku jsou kluci taky zvyklí na něco jiného. Jak říkám, musíme si dávat pozor maličkosti, které nám z extraligy nepřijdou jako faul, ale ve švýcarské lize se asi pískají.“
Jakubu Laukovi jste výborným napadáním připravil jediný gól, jak se to celé seběhlo?
„Prohrávali jsme dva nula, už jsme neměli moc ztratit, vletěl jsem za branku, nadzvedl jsem Švédovi hokejku, on si to pak sám ukopl přímo Laukičovi na hokejku a ten to hezky trefil.“
Zápas vám sedl, jak jste se cítil osobně?
„Asi jako všichni kluci v týmu. První třetina trošku těžší, potřeboval jsem rozjet nohy, druhá část zápasu už byla dobrá, šli jsme všichni nahoru. I mně to pak, myslím, dobře bruslilo.“
Vypadá to, že se vyžíváte v oslabení, ve vyšťuchování puků. Našel jste v tom zalíbení?
„Chtěl bych být i v extralize jedním z nejlepších defenzivních hráčů, snažím se to plnit jak tam, tak tady. Vím, že i dopředu můžu sem tam něco udělat, ale zakládám si na tom, abych byl jedním z nejlepších hráčů defenzivy. Oslabení i to tři na pět je role, která mě baví.“
Teď nad olympiádou absolutně nepřemýšlím
Jak velká zbraň je vaše dvoumetrová hůl?
„To byste se museli spíš zeptat protihráčů, ale doufám, že je to velká zbraň. Oni to kolikrát moc nečekají. Myslí si, že už ode mě jsou pryč, ale pak tam přijde ta moje hokejka. Je štěstí, že s ní tolik dosáhnu.“
Těžký víkend čeká, v sobotu v Tampere Finové, v neděli Švýcarsko. Na čem zapracovat?
„V pátek trenéři přijdou a poví nám, na čem chtějí pracovat. Hned po zápase v kabině trenér říkal, ať nejsme skleslí, že jsme zápas odmakali. Výsledek nebyl takový, jaký jsme chtěli, ale je důležité se poučit, být teď v maličkostech lepší, na téhle úrovni rozhodují nejmenší detaily. V nich byli Švédi lepší.“
Co udělat, aby po pátečním tréninku a přesunu do Tampere nenastalo to, že budete znovu rozjíždět nohy?
„Nemyslím si, že by to bylo kvůli letu sem, ale o tom, že úroveň na těchto akcích je o dva až tři stupně výš než všude jinde. Extraliga je určitě kvalitní liga, ale rychlostně se to nedá srovnat. Většinou jsme před prvním zápasem mívali tři tréninky, teď dva. Neříkám, že jsme rozjížděli nohy kvůli tomu, to vůbec, ale zkrátka ze začátku bylo na nás všech vidět, že jsme se do toho teprve dostávali. Ale už jsme se aklimatizovali a teď už to bude snad jen lepší.“
Nakolik vnímáte, že Finské hry jsou první akcí, na které se rozjíždí hráčům konkurz na olympijské hry?
„Těžko říci. Víte, ono je hrozně těžké přemýšlet, co bude za dva, za tři měsíce, nebo kdy olympiáda startuje. Teď jsme tady, každý se soustředí na daný zápas. Abych řekl upřímně, mě teď ani nezajímá, co bude v sobotu, v neděli, s kým budeme hrát a kde… Nad tím nikdo z nás moc nepřemýšlí, dovolím si tvrdit. Možná jen ti kluci, kteří o nominaci bojují ze všech nás úplně nejvíc. Možná to v hlavě trochu mají, nevím. Ale spíš nad tím fakt nepřemýšlí a řeší, že chtějí podat co nejlepší výkon teď a tady.“
Co vy – bojujete taky o Hry?
(usmívá se) „Já? Já jsem rád za každou akci, kterou objedu. Každý zápas za reprezentaci je pro mě obrovská čest. Absolutně nad olympiádou teď nepřemýšlím, jsem prostě jen rád, že jsem si mohl zahrát další zápas za nároďák.“
