Smutek místo mejdanu. Hlinka by slavil šedesát
Za dva dny v úterý by se potkal s šedesátkou. Ale nestane se tak. Před více než pěti roky se Ivan Hlinka u Karlových Varů srazil na silnici s člověkem, který jeho život ukončil. Šlo o fatální setkání, nesmírně kruté, nekompromisní. Pro rodinu, jeho kamarády, pro celý český hokej.
Příchod šedesátky by slavil řádně, to si pište. Jeho milovaná žena Liběna by se od něj na krok nehnula, hlídala by počet vypitých skleniček a vykouřených doutníků. O zdraví svého Ivana projevovala velký strach.
„Liběn, neboj se, mám to pod kontrolou!“ uklidňoval by ji manžel, zatímco by si s hromadou kamarádů přiťukával na zdraví.
„Byl by velký mejdan, ve sklípku na Moravě,“ tuší Slavomír Lener, jenž po Hlinkově boku pracoval na zlatém Naganu.
Druhý den ráno by Hlinka vyspával do oběda, znovu si promítal příjemné zážitky ze sešlosti s blízkými přáteli. A pak by se zase vrhnul do práce. Otázkou zůstává, do jaké…
| Hlinkova kréda |
| Po velkých výhrách „Hlavně se z toho nepos…“ Po těžkých porážkách „Hlavně se z toho nepos…“ |
Co by měl „Dlouhej“ na starost? Snad celý český hokej. Silou své osobnosti by nedopustil, aby se tuzemská scéna proměnila v marast pokřivených vztahů a hokej se potápěl níž a níž. Aspoň by bojoval proti některým škůdcům, kteří si při výchově malých nástupců Jágra, Reichla či Holíka dělají, co chtějí. Nepustil by je k blízkosti vesla.
Snad by hokej dirigoval v roli šéfa svazu. Z pozice člověka, který hokeji rozumí jako málokdo. Ale upřímně, možná by ho to dost otravovalo.
„Předsedu by mohl dělat jedině v případě, že by vedle toho trénoval nebo dělal manažera. Samotná pozice šéfa svazu by ho nebavila,“ soudí Lener. „Bafuňařina, to pro něj není,“ ukazuje na Hlinkův osobní problém při jednáních s bezduchými žvanily.
Kdysi Hlinka vkročil na pole zastupování hokejistů. Byl tváří agentury Petra Svobody, naganského hrdiny. Vycouval z toho. „Nesedělo mu to. Nebavilo ho dohadovat se s různými lidmi. Ivan měl svoji hlavu, v trénování a manažerství to vždycky měl víc ve svých rukách. A to on potřeboval.“
Po Lenerově odchodu od národního týmu před šesti lety jej Hlinka střídal. Stála před ním výzva, Světový pohár se všemi světovými esy. Češi na akci zářili, vyrabovali Švédy ve Stockholmu, v úžasném semifinále padli Kanadě. To už byl Hlinka mrtvý… Ale třeba by u toho dodnes byl.
„Nejspíš by reprezentaci vedl místo mě,“ myslí si i Vladimír Růžička, jenž uvolněné místo po Hlinkovi narychlo převzal.
Byl by dnes český hokej s Hlinkou dál? „Těžko posuzovat,“ reaguje Lener, nyní kouč švédského Linköpingu. „Náš hokej zaplatil daň za obrovské úspěchy, o které se postarala velmi silná generace. S ní byl Ivan ohromně spjatý. A i s ním by nastala doba, kdy zlaté kluky střídají mladší. Vždyť z Nagana je v reprezentaci už jen Jarda Jágr.“
Na svého učitele a kamaráda vzpomíná neustále. „A dávám ho i kolegům za příklad. Občas prohodím, jak by to teď udělal Ivan. Třeba při přesilovkách nebo při strategickém prostřídávání hráčů.“
A jednu příhodu si Lener stále uchovává. A vybaví si ji vždy, jakmile se doslechne o zájmu ruských klubů. „Já pořád slyším Ivana, jak mi volá z Omsku uprostřed nejtěžší noci, jakou tam měl. Kdy mu bylo těžko a nemohl tam vydržet. Je to pro mě takové memento. Říkám si: Neblázni, vzpomeň si, jak tam bylo Ivanovi. A tu nabídku pouštím z hlavy.“
Ivan Hlinka prostě chybí všem. „V hokeji není tolik legrace. Běží to, ale je to takové fádní. Hodně ho postrádají i hráči. V produkci dobré nálady byl velmistr. Vtípky, historky, to v kabině leckdy chybí. Při tréninku i při zápase,“ dodává Lener.
Je to tak. To sucho, divno, zamračeno by Hlinkovy fóry dokonale rozčísly.
Růžička: Dělal by to místo mě Není den, abychom na něj nemysleli. To říká Vladimír Růžička směrem k hokejové veličině Ivanu Hlinkovi. „Nejspíš by reprezentaci vedl místo mě,“ tvrdí nynější kouč národního mužstva. Víte, že by se Hlinka v úterý dožil šedesátin? Co myslíte, že by Hlinka dnes dělal? Místo vás by koučoval tým pro Vancouver? Oslavili byste příkladně jeho jubileum? |
