Beránek: Dcera mi konec rozmlouvala

Patřil ke slavné generaci, která český hokej zasypala zlatem. Teď se čtyřicetiletý útočník Josef Beránek loučí s kariérou. Ve středu po poledni se na starém zimáku v Edenu posadil pod svůj dres s číslem 19 a oficiálně jej vysvléknul.

„Už dva roky mi to vrtalo v hlavě, jasno jsem si udělal až po téhle sezoně,“ řekl na tiskové konferenci veterán, jenž letošní play off nedohrál kvůli bolavým tříslům.

Končíte s hokejem kvůli zdravotním problémům?
"Ale ne. Vzhledem k mému vysokému věku jsem na tom se zdravím docela dobře. Jde spíš o hokejovou stránku věci. Když vám je tolik, je náročnější jak trénování, tak udržování určité mentální pohody."

Končíte vy, Reichel, možná i Ručinský. Jde na vás smutek z loučení slavné generace?
"Dobře vnímáte, když hráči z vaší éry končí s hokejem. Ale oni stejně jako já v takové chvíli vzpomínají především na všechno hezké, co s touhle hrou prožili. Naše generace vydržela hrát na vysoké úrovni dlouho. Každý z nás si může říct, že končí na určitém vrcholu svého hokejového umění. Odcházíme důstojně."



Přemlouval vás někdo, abyste nekončil?
"Nejvíc moje dcera Ema" (smích).

Jak jste jí to vysvětloval?
"Jednoduše. Že už tatínek není nejmladší."

Budete teď trenérem juniorů a Růžičkovým asistentem. Nebojíte se, že vás dcera uvidí ještě míň než během aktivní kariéry?
"Doufám, že nějaké volno si najdu. Vím, že hráčský život je pohodlnější. Tohle bude rozhodně náročné, musím tomu něco obětovat."

V juniorské lize budete mít za soupeře svého tátu, který trénuje Litvínov. Už se špičkujete?
"Zatím jsme spolu rozebírali spíš konec mé aktivní kariéry. Vzhlížím k němu ne jako k soupeři, ale jako k člověku, který v trénování něco dokázal. Jistě, asi to bude zajímavé. Ale my jsme proti sobě nastoupili ještě když já jsem hrál a on trénoval. V tomhle ohledu už máme něco za sebou."

I jako trenér vlastně už máte něco za sebou. Při letošním play off jste postával vedle Růžičky na střídačce.
"No, byl jsem takový trenér – netrenér. Doteď jsem to znal jen z hráčského pohledu – to se vám jednou trenérovo rozhodnutí líbí, jindy ne. Jenže teď jste najednou v situaci, kdy leccos vidíte úplně jinak. Pro mě bylo poučné sledovat takhle zblízka na střídačce lidi typu Růži."

V dresu pražské Slavie. • Michal Beránek SPORT

V čem se mu budete jako trenér podobat?
"Zatím nevím. Určitě ho nebudu chtít úplně kopírovat, pokusím se najít svou vlastní cestu. Vláďa je každopádně jedním z nejlepíšch českých trenérů, takže je spousta věcí, které od něj můžu odkoukat."

Jaké vůbec máte trenérské vzdělání?
"Teď mám B třídu. Co nejdříve chci získat i áčko. Odvíjí se to ale od kurzů, které se pořádají jednou za dva roky."

Těšíte se zpátky do školy?
"Takhle to těžko můžu říct. Ale je to zkrátka zapotřebí. Když jsem si tam dělal béčko, naučil jsem se spoustu věcí. Dobře chápu, že v určité fázi může trenérům teorie hodně pomoci. Měla by se samozřejmě skloubit i s tím, co jsem se naučil ještě na ledě."

Toho bylo dost. Na kterou část hráčské kariéry budete vzpomínat nejraději?
"Tuhle otázku jsem si už sám sobě taky položil. Nejhezčí vždycky bylo, když se mi povedlo splnit si nějaký sen. Dostat se do áčka Litvínova, reprezentace, do NHL. Když jsem odcházel z Ameriky, vychutnal jsem si i roky ve Slavii. Vlastně i díky tomu, že jsem před sebou už neměl tyhle výkonnostní cíle a dokázal jsem se víc radovat z hokeje. Jít do Slavie, to byl krok, který se povedl. Dvakrát jsme vyhráli titul, byli jsme ve finále. Tohle je taky skvělé, když hrajete hokej pro radost."

Mluvíte o cílech. Jaký je tedy váš trenérský cíl?
"Dělat svou práci dobře. U dospělých Slavie je úspěchem medaile, u juniorů je třeba to brát jinak. V mládežnických kategoriích se nesmí koukat jen na sčítání výher, ale i na to, aby nám rostli hokejisté, kteří pak budou schopní hrát mezi dospělými na nejvyšší úrovni. To se dneska v Česku podceňuje."

Končí další legenda českého hokeje. • ČTKNesníte o tom, že se za pět, deset let sejdete třeba s Reichlem jako trenérská dvojice u reprezentace?
"Bylo by to krásné. Naše generace má hokeji co dát, vrátit zpátky. S tímhle zapojováním bývalých hráčů začal Vláďa Růžička ve Slavii, pak do toho šel Robert Reichel v Litvínově, Martin Straka v Plzni. A klubům to přináší úspěchy. Vlastně se nedivím. Kdo jiný by měl vést hokejové dění než lidi, kteří dřív dokázali něco i na ledě."

Právě Reichel při nedávném ukončování kariéry prohlásil, že bude dál hodně sportovat, aby neztloustnul. Co vy?
"Já jsem zvyklý na pohyb, rozhodně s tím nechci končit. Ale sportovat budu proto, abych si v tom zase našel nějakou radost. Ne kvůli tomu, aby mi nenaskočilo nějaké to kilo navíc."

Už máte na Slavii připravený trenérský kamrlík?
"Zatím ne. Ale svou hráčskou skříňku už jsem si vyklízel."

A jak vám při tom bylo?
"Člověka hned napadne, jestli se rozhodnul správně. Zpátky už to vzít nemůžete. Jednou jste se rozhoupali, nejtěžší už máte za sebou. Takže vám spíš běží hlavou, jak rychle vám celá hokejová kariéra utekla. Samozřejmě je hezké končit to celé jako Bříza nebo Pepa Řezníček – s pohárem nad hlavou. Ale musíte to brát, jak to je. Kariéra mi přinesla moc hezkých zážitků, obohatila život. Tak se na to musím koukat. A jestli je tohle moje poslední slovo, pak chci poděkovat své rodině i Slavii, která mi dala šanci k poslední štaci, Vydržel jsem v tomhle klubu dlouho a jsem za to vděčný. Léta, která jsem strávil u hokeje, byly fakt hezký… "