V ledových arénách ho nepřehlédnete. Habán Petr Sýkora je kulometník převlečený za hokejistu. Jeho rány by mohly bourat baráky. Gólmani jsou kolikrát radši, když je svištící puk mine a zapluje do sítě. Sýkorovy pumelice jsou vyhlášená lahůdka. Leč vychutnávají si ji pouze tuzemští fajnšmekři. Proč ne fanoušci národních týmů?
Vlastně už to nikoho nepřekvapí, byť ho kouč Vladimír Růžička pozval do svého výběru před MS. Sýkora a reprezentace, to k sobě moc nepasuje. Přitom v Česku za poslední roky nenajdete schopnějšího kanonýra. Zatímco starty v národním týmu sbírají útočníci mnohem méně produktivní, Sýkora v pauzách pro repre akce odpočívá.
Teď jde o to, zda si český hokej může dovolit ponechávat stranou ostřelovače s armádní technikou v pažích. Zvlášť v tak složité době nastřádaných neúspěchů.
„Když mě někdo natře za góly, které mi dal, v duchu si říkám, že by se do branky mohl postavit sám. Aby si zkusil, jaké to je,“ vystihuje Sýkorovu výjimečnost Jakub Štěpánek, vítkovický gólman.
Že by přesto na mezinárodní scéně nebyl k užitku? Soudě podle vytížení v reprezentaci za Růžičkova velení to tak vypadá. Současný kouč pardubického snajpra nevyužívá. Až nyní se odhodlal pozvat střelce na Švédské hry. Což je výjimka za poslední dva roky, potvrzující pravidlo.
Na rovinu. Sýkora není nadpozemský hokejista, jemuž se křivdí. Kdyby byl, nevydělává koruny na východě Čech, nýbrž dolary v zámoří.
Také dělá chyby. Takové, které divákovi pod dojmem jeho střeleckého galapředstavení uniknou.
Občas se zapomene v útoku, nevydá se bránit. Góly vidí hodně zblízka. Ty, které nastřílí a i ty, které při jeho účasti na ledě vsítí protivník. Absentující univerzálnost, to je disciplína, která byla Sýkorovi občas vyčítána. Minulý čas je na místě. Dnes už je to jinak.
Sýkorovy výkony v play off jsou strhující po vícero stránkách. Vedle Haška je to hlavně on, kdo suše odvalil do příkopu Třinec s Libercem a teď tlačí Vítkovice pryč z blízkosti zlatého poháru. Góly i usilovnou defenzivou.
„Letos se Petr prezentuje daleko komplexnějším výkonem než dříve, kdy byl na něj názor, že hraje jednostranně,“ všímá si rozdílu Václav Sýkora, klubový kouč. „Nyní odvádí mnohem více práce v poli. Brání, hraje oslabení, všude uplatňuje vynikající bruslení a ohromnou sílu na puku. Je to hráč výjimečného formátu.“
Proto se loni prosadil i v prestižní švýcarské lize. A rovnou v Davosu, v klubu s obří tradicí. Tudíž si můžete škrtnout i dřívější soudy, že Sýkora není přizpůsobivý.
Pro něj by byl Sýkora jednoznačnou volbou pro účast v reprezentaci. „Je pouze věcí trenéra, nakolik ho využije a zda ho chce mít v týmu, nebo ne. Já Petra vnímám jako velice platného hráče. I lidsky je absolutně v pořádku. Nemíním řešit, proč v národním týmu dlouho nebyl, mohu pouze vyjádřit svůj názor. Já bych Petra Sýkoru neopomíjel.“
Hadamczik jako jediný český kouč nyní 31letého Sýkoru nominoval na světový šampionát. Před třemi lety v Moskvě. Začal skvěle, byl hodně vidět, takže další soupeři jej zahrnuli pečlivým strážením. „V Moskvě měl vynikající start, dával góly, využíval jsem ho v přesilovkách. Později to tak dobré nebylo, soupeři ho začali důrazněji obsazovat,“ vybavuje si vítkovický trenér.
NHL už je však pasé. První pokus Sýkora učinil na podzim roku 1998, dočkal se dvou startů za Nashville. Druhá a poslední možnost následovala sedm let poté. Za Washington okusil 10 utkání, dal dva góly. Klubům NHL možná scházela větší trpělivost s volbou parťáků českému borci.
Samozřejmě, nejen to. „Tamější trenéři a skauti mají pocit, že Sýkora málo brání a nevyžívá se v osobních soubojích. Podle mě NHL může hrát. Těžko tam najdete někoho s lepší střelou a bruslením,“ tvrdí Zbyněk Kusý, pardubický generální manažer.
Jedno je téměř jisté. Vychutnávejte si Sýkorovy rány, dokud to jde. Podle všeho zbývá posledních pár dnů. „Bude velice těžké Petra udržet v týmu,“ tuší Václav Sýkora.
Evropa volá…
