V televizi bavil David Moravec hokejové fanoušky. Když ve finále mistrovství světa v Hannoveru v roce 2001 vstřelil vítězný gól, křičel komentátor Robert Záruba nezapomenutelnou hlášku: „Vítej zlatý hattricku!“ Teď má Moravec za úkol podobné hlášky a glosy sám vymýšlet. V České televizi je novým spolukomentátorem hokejové extraligy.
Po zvonivém hlasu Miroslava Moravce a diskusním pořadu Václava Moravce dobývá televizní éter další Moravec. Hokejový útočník David Moravec, dvojnásobný mistr světa a olympijský vítěz z Nagana, má za sebou tři televizní přenosy z hokejové extraligy.
Jak odstartovala vaše nová kariéra?
„Už na konci minulého ročníku během finále extraligy jsem byl v Ostravě na kafi s Davidem Pospíšilem (bývalý hokejista, expert ČT pro extraligu). Pokecali jsme, byl u toho i Robert Záruba. A ten říkal, že mi chtěl už dávno volat, jestli bych neměl o komentování taky zájem. Já odpověděl, že až budu mít čas a po kariéře, rád bych to zkusil. Nedávno jsem ukončil angažmá v Nitře, hraju druhou ligu v Orlové a času mám dost. Rád si vyzkouším novou roli.“
Čím vás láká?
„Svým způsobem zůstanu u hokeje. Jednou za týden, za deset dnů. Je to zajímavé.“
Měl jste při premiéře velké nervy?
„Bylo to něco úplně jiného. Nemůžete sledovat jenom dění na ledě, ale hlavně to, co se děje na obrazovce. Abyste věcně komentoval, co zrovna vidí diváci. Jenže zároveň musíte sledovat i celou šířku hřiště, abyste měl přehled. A dovedl to třeba v opakovačkách využít a rozebrat. Přidat i něco pikantního, peprného, nějakou perličku. Jenže to pro mě ještě není, abych si to až tak užíval. Pořád je to takové ztuhlejší, je to hodně jiné než na ledě.“
Co vám dělá největší potíže?
„Kolegovi nemůžu skákat do řeči, musím jej nechat dokončit myšlenku. Něco mě třeba napadne, co zrovna vidím na ledě, ale musím počkat. A když mi pak předává slovo, už je to na ledě jinak a já musím rychle reagovat na něco jiného. Není to jednoduché. Taky musím volit správná slova, nemůžu tam jet v hantýrce nebo to prokládat nějakými hanlivými slovy. Musím tomu dát trošku nějakou češtinu.“
Daří se?
„Robertovi Zárubovi ani tak nevadí, že mám moravský přízvuk. Ten je všeobecně spisovnější. Navíc tam nejsem jako komentátor, ale jako odborník. A od něj se ani tak nečeká nějaká extra spisovná mluva, jako spíš odborné postřehy k věci. Jednoduše, stručně, věcně.“
Musel jste pracovat na image? Vlasy, oblečení, kravaty…
„To ne, nafasoval jsem kravatu a košili a šli jsme na to. Sako mám svoje. Vlasy jsem neřešil, jen se před každým zápasem holím. Protože s vousy jsem na obrazovce takový až moc tmavý.“
Co jazyková příprava?
„Lodyha, lodyha, lodyha? (usmívá se) Ne, ani „kůs chlébá“ si předem neříkám.“
„Doma špatný, manželka je největší kritik. (usmívá se) Že prý mám jiný hlas a můj celkový projev je v televizi takový utlumený. To vím, musím se do téhle role teprve vžít a uvolnit se. Co mi ale psali kluci hokejisti, tak prý v pohodě. Jen se musím víc uvolnit, dostat se do toho, najít rutinu. Hokej jsem hrál dlouho, kluky znám osobně, tak to jen musím ze sebe v pravou chvíli dostat.“
Dokážete se oprostit od fandění?
„Spíš mám problém s tím, že jsem málo kritický. Zatím nedovedu úplně natvrdo kritizovat. I když vidím věci, za které by si to třeba kluci na ledě zasloužili. Na druhou stranu, v televizi něco vypustíte a už to nedáte zpátky. Nechci být nepřiměřeně tvrdý, protože to logicky bolí víc, než když někoho pochválíte. Proto s kritikou nakládám velice opatrně.“
Sám jistě máte zkušenosti s tím, že se kritika snáší hůř…
„Kritika patří ke všemu, ke každé profesi. Kdo ji nepřenese nebo neskousne, tak se nedostane dál. Když je oprávněná, je na svém místě. Jen nechci být až moc tvrdý, aby to nepůsobilo neadekvátně.“
A fandění?
„Musím být objektivní, nestranný. Aby to nevypadalo blbě.“
V začátcích se ale těžko ubráníte větám typu: Škoda že tohle neproměnil. Bohužel nedal… A už je z vás nepřítel druhé strany.
„Samozřejmě, vždycky tam bude nějaký podtext. Hrál jsem dlouho za Vítkovice, za Třinec, rád jsem byl i v Plzni. To jsou týmy, které jsou mi sympatické, podvědomě mi může něco uklouznout.“
Zrovna když jste začínal, pobavila národ takzvaná „Bosákova aféra“. Do éteru unikla jeho soukromá debata s kolegou Táborským o fotbalové Slavii. Dáváte si na podobný malér pozor?
„Na přestávky jsme úplně vypnutí, mikroporty máme sundané, to je v klidu. Problém mám jen s tím, když mě to během přenosu nutí kašlat. Na stadionech je zima, ale chrchlat holt nemůžu.“
Jaká je vaše příprava na zápasy?
„Podívám se na soupisky, bodování a osvěžím si paměť, jestli jsem třeba s někým hrál a tak.“
Voláte hráčům, abyste z nich dostal nějakou aktuální pikantnost?
„Ne, to ne. Tyhle pikantní věci po mně sice chtějí, ale pořád ctím to, že věci z šatny by taky v šatně měly zůstat. Když už vytáhnu nějakou třešničku, musím volit slova. Aby se kluci nezlobili.“
Ne každý uveřejnění veselé historky unese…
„My hokejisti jsme svým způsobem komedianti. Teď jde o to, jaký typ pikošky to je. Protože ne všechny historky unesou mikrofon.“ (usmívá se)
DAVID MORAVEC
|